Článek
Byl to neobvykle sebevědomý, a hlavně velmi konkrétní plán. Volodymyr Zelenskyj na konci června oznámil čtyřicetidenní operaci, která měla zvýšit tlak na Rusko natolik, aby Kreml přiměla k ukončení války. Ukrajinské drony a rakety měly přenést konflikt hluboko na ruské území a ukázat Moskvě, že pokračování invaze bude stále dražší.
Čtyřicet dní uplynulo, ruské rafinerie hořely, vojenské objekty byly ničeny a válka se skutečně dostala do míst, která ještě v roce 2022 ležela bezpečně stovky kilometrů od bojiště. Jenže hlavní cíl splněn nebyl, Rusko neustoupilo, jeho armáda pokračuje v útocích a Vladimir Putin zjevně stále nevěří, že nastal čas válku ukončit.
Co tedy přijde teď? Ukrajina stojí před nepříjemnou otázkou, která je mnohem větší než jeden nesplněný čtyřicetidenní plán. Musí najít způsob, jak pokračovat ve válce proti početně silnějšímu protivníkovi, kterého nedokázala porazit. A především změnit ruskou kalkulaci dříve než čas, nedostatek lidí a nejistota západní podpory začnou definitivně pracovat proti Kyjevu.
Čtyřicet dní na zlomení ruské vůle
Dne 25. června přišel Volodymyr Zelenskyj s neobvykle konkrétním časovým údajem. Po jednání s vedením ukrajinské tajné služby SBU oznámil, že schválil plán jejích operací na následujících čtyřicet dní. Jejich smyslem mělo být zvýšit tlak na Rusko a přimět jej k ukončení války. Hlavní bojiště kampaně mělo ležet stovky kilometrů za frontovou linií v podobě strategických cílů jako jsou rafinérie, klíčové vojenské podniky a další.
Zelenskyj už dříve začal pro ukrajinské útoky hluboko v Rusku používat výraz „dálkové sankce“. Zatímco západní sankce mají ruské hospodářství oslabovat zákazem vývozu, omezením obchodu nebo odstřižením od technologií, ty ukrajinské přilétají v podobě dronů a raket. Jejich cílem jsou rafinerie, ropné terminály, sklady paliva, vojenská letiště, továrny, logistická centra a systémy protivzdušné obrany. Součástí bojiště zůstával přirozeně také okupovaný Krym.
Strategie měla svou logiku. Ukrajina nemá dostatek lidí ani techniky, aby mohla jednoduše vyrovnat ruskou početní převahu a pustit se do další obrovské pozemní ofenzivy. Během čtyř let války ale vybudovala rozsáhlý průmysl dálkových dronů a dalších prostředků schopných zasahovat cíle stovky a někdy více než tisíc kilometrů od hranic.
Čtyřicetidenní plán tak byl pokusem zvýšit cenu, kterou Putinův režim za pokračování války platí. Útoky na energetiku měly způsobovat ekonomické škody, zásahy logistických uzlů komplikovat zásobování armády a exploze hluboko ve vnitrozemí připomínat ruské společnosti a elitám, že válka se nevede pouze na cizím území, ale snadno se může vrátit i do Ruska samotné.
Byla to sázka na postupné vyčerpávání a na stovky menších ran, jejichž součet měl změnit kalkulaci Kremlu. Zelenskyj přitom stanovil laťku velmi vysoko. Smyslem operace nemělo být pouze zničit určitý počet rafinerií, radarů nebo jiných klíčových cílů. Ukrajinský prezident mluvil o tlaku, který má Rusko přimět k ukončení války, a právě podle tohoto měřítka je proto třeba čtyřicet dní hodnotit.
Ukrajina Rusko skutečně zasáhla…
Pokud bychom operaci hodnotili pouze podle toho, zda Ukrajina dokázala zasahovat důležité cíle hluboko v ruském týlu, výsledek by vypadal podstatně lépe. Útoky nebyly ojedinělé a neomezovaly se na několik oblastí poblíž hranic.
Hlavním terčem zůstával palivový a energetický sektor. Ukrajina útočila na rafinerie, ropné terminály, čerpací stanice i zásobníky paliva. Už před začátkem samotné kampaně zasáhla například dvě čerpací stanice ve Vladimirské oblasti přibližně 700 kilometrů od ukrajinských hranic a rozsáhlý sklad státních palivových rezerv v Rybinsku. V červenci následoval například útok na petrohradský ropný terminál, jeden z největších překladištních komplexů ropy a ropných produktů na severozápadě Ruska.
Útoky se neomezovaly na ropu, podle SBU byly během kampaně zasaženy vojenské objekty, logistická infrastruktura i protivzdušná obrana. Na okupovaném Krymu Ukrajinci útočili na letiště Belbek a Saki, kde hlásili zásahy radarového systému a zásobníků paliva. Mezi další cíle patřily radary, námořní prostředky nebo těžební infrastruktura.
Ukrajinská tvrzení o způsobených škodách je samozřejmě nutné brát s rezervou. V probíhající válce nelze nezávisle ověřit každý deklarovaný úspěch, rozsah útoků a jejich rostoucí dosah je ale nepochybný.
To staví Rusko před nepříjemný problém. Protivzdušná obrana, dřívější pýcha ruské armády a jeden z nejdůležitějších vojenských vývozů, v poslední době nezvládá čelit ukrajinskému tlaku a stává se stále děravější. Rusko tak musí čím dál častěji volit mezi cíli, které ještě dokáže ochránit. Systém chránící rafinerii u Petrohradu nemůže současně chránit letiště na Krymu nebo jednotky na Donbasu. Moskva musí rozhodovat, které objekty ochrání radary, rušičkami a protiletadlovými komplety a u kterých jednoduše přijme riziko zásahu.
Rozdíl proti začátku války je obrovský. V roce 2022 mohlo Rusko využívat letiště hluboko v týlu a počítat s tím, že velká část jeho průmyslové a vojenské infrastruktury zůstává mimo dosah ukrajinských zbraní. O čtyři roky později dokáže Ukrajina systematicky vést válku také na ruském území. Zásahy cílů tisíc či více kilometrů od ukrajinských hranic se v dnešních dnech staly každodenní rutinou. To představuje skutečný úspěch čtyřicetidenní kampaně, jenže mezi schopností protivníkovi škodit a schopností změnit jeho rozhodování zůstává zásadní rozdíl.
…jenže hlavní cíl splněn nebyl
Otázka totiž nezní, zda hořely ruské rafinerie či zda je Ukrajina schopná i nadále vést bombardovací kampaň. Rozhodující otázka zní jinak: podařilo se dosáhnout deklarovaného cíle a přimělo to Rusko ukončit válku?
A odpověď je zcela jasná – nepřimělo. Čtyřicet dní uplynulo, ruská armáda se nerozpadla a Moskva své základní požadavky nestáhla. Ruské jednotky dále útočí na frontě a Kreml nedal najevo, že by jej způsobené škody donutily zásadně změnit strategii.
Ukrajina přitom naráží na problém starý téměř stejně jako moderní letecká válka. Představa je pokaždé podobná: ničením průmyslu, infrastruktury a vojenského zázemí lze zvýšit cenu války natolik, že protivník nakonec ustoupí. Historická zkušenost ale ukazuje, že mezi způsobením obrovských škod a zlomením politické vůle leží obrovská propast.
Za druhé světové války přežila Británie německý Blitz a pokračovala v boji. Později spojenci zpustošili německá města a průmyslová centra v měřítku, s nímž se dnešní ukrajinské útoky ani nedají srovnávat. Ani to však samo o sobě nepřinutilo nacistické Německo kapitulovat. Konec přišel až ve chvíli, kdy byla jeho armáda poražena na zemi a spojenecká vojska pronikla do samotného Německa.
Podobnou lekci nabídla válka v Koreji a ve Vietnamu. Spojené státy měly drtivou technologickou převahu a na oba státy shodily obrovské množství bomb. Dokázaly ničit infrastrukturu, komunikace i vojenské cíle, nedokázaly však bombardováním přimět jejich vedení, aby se vzdaly svých základních politických cílů.
A stejný problém lze v jiné podobě pozorovat i v současném Íránu. Americké a izraelské údery dokázaly vážně poškodit jaderná zařízení, raketovou infrastrukturu a další vojenské kapacity. Nevedly však samy o sobě ke zhroucení režimu ani ukončení odporu. Írán pokračuje v útocích a je dokonce schopen eskalovat vlastní kampaň.
To samozřemě neznamená, že dálkové údery nemají smysl. Mohou zničit vojenské kapacity, narušit zásobování, oslabit ekonomiku a vytvořit podmínky pro úspěch jinými prostředky, historie však opakovaně ukazuje, že schopnost způsobovat protivníkovi bolest ještě neznamená schopnost zlomit jeho vůli. A zde leží problém ukrajinského plánu -
Putin a Kreml musí dojít k závěru, že pokračování války mu přinese horší výsledek než její ukončení a zatím k němu zjevně nedošel.
Putin stále věří, že čas pracuje pro něj
Rusko přitom za invazi platí obrovskou cenu. Ztráty na frontě se počítají ve statisících mrtvých a raněných, armáda spotřebovává obrovské množství techniky a munice a válečné výdaje zatěžují státní rozpočet. Civilní ekonomika se potýká s nedostatkem pracovníků, vysokými náklady, sankcemi a technologickými omezeními. Přesto ruský stát nadále funguje, armáda pokračuje v bojích a Kreml je stále schopen získávat další vojáky, vyrábět výzbroj a nakupovat to, co nedokáže zajistit sám. Sankce Rusko poškodily, ale nezpůsobily ekonomický kolaps.
Z pohledu Vladimira Putina proto nemusí být rozhodující otázkou, kolik válka stojí, ale mnohem důležitější otázkou zůstává, zda tuto cenu dokáže Rusko platit déle než jeho protivník.
Rusko má výrazně větší populaci, rozsáhlejší průmyslovou základnu, vlastní suroviny a příjmy z jejich vývozu. Autoritářský režim navíc dokáže přesouvat zdroje do armády a přenášet náklady války na obyvatelstvo způsobem, který by byl pro demokratické vlády politicky mnohem obtížnější. Ukrajina proti tomu nevede pouze soutěž s Ruskem o to, kdo vydrží déle. Musí zároveň udržet ochotu desítek zahraničních partnerů pokračovat v její podpoře.
Kreml proto nemusí čekat na vojenský kolaps Ukrajiny. Může čekat na změnu vlády v některé důležité západní zemi, politický spor o další pomoc, nedostatek munice nebo prostou únavu veřejnosti z války, která se vleče rok za rokem.
A může čekat také na postupné vyčerpávání samotné Ukrajiny. Každý další rok znamená další padlé a raněné, další mobilizaci, další zničenou infrastrukturu a další tlak na hospodářství. Rusko přitom nemusí dosáhnout velkého průlomu. Pokud dokáže postupovat pomalu a nutit Ukrajinu neustále spotřebovávat rezervy, může Kreml považovat samotný čas za svou zbraň.
Největší problém Ukrajiny leží pořád na frontě
Pohled na hořící rafinerie hluboko v Rusku může vytvářet dojem, že se těžiště války přesunulo stovky kilometrů za frontu na ruské území. Jenže nakonec se stále rozhoduje především na Ukrajině.
Jedním z nejdůležitějších ruských cílů zůstává Donbas a prostor kolem Kramatorsku a Slovjansku. Tato dvě města představují nejvýznamnější ukrajinské opěrné body ve zbývající části Doněcké oblasti pod kontrolou Kyjeva. Jejich případné dobytí by neznamenalo konec války, pro Moskvu by však představovalo zásadní vojenský i politický úspěch.
Ukrajina čelí nedostatku pěchoty. Jednotky potřebují doplňovat ztráty, vojáci sloužící dlouhé měsíce potřebují rotaci a nově mobilizovaní muži výcvik. Demografická matematika je přitom neúprosná, Ukrajina má výrazně menší populaci než Rusko, miliony jejích občanů jsou v zahraničí a další žijí na okupovaných územích nebo uprchli do Ruska.
Rusko samozřejmě trpí mnohem vyššími ztrátami a ani jeho lidské zdroje nejsou bezedné. Jenže si může dovolit výměnu, která je pro Ukrajinu podstatně bolestivější. Pro Kyjev může být jeden padlý zkušený obránce obtížněji nahraditelný než několik sotva vycvičených útočníků pro Moskvu.
Ještě citlivější je protivzdušná obrana. Rusko stupňuje kombinované útoky pomocí dronů, řízených a balistických střel a snaží se ukrajinskou PVO zahltit. Zvlášť bolestivý je nedostatek raket pro systémy Patriot, které patří mezi nejdůležitější prostředky obrany proti balistickým střelám. Vzniká tak jeden z nejpodivnějších kontrastů současné války. Ukrajina dokáže vyrobit prostředek, který urazí tisíc kilometrů a zaútočí na rafinerii hluboko v Rusku, současně však postrádá obranu, která by dokázala sestřelit ruskou balistickou střelu letící na Kyjev.
To neznamená, že Ukrajina stojí před bezprostředním zhroucením. Ruský postup zůstává pomalý a Moskva za něj platí mimořádně vysokými ztrátami. Stejně tak už ale nelze automaticky předpokládat, že přijde další velká ukrajinská protiofenziva, která mapu během několika týdnů překreslí.
Zima jako další deadline
Čtyřicet dní skončilo, aniž by přineslo konec války. Kyjev už ale hledí k dalšímu časovému horizontu – k zimě.
Volodymyr Zelenskyj 23. července prohlásil, že před Ukrajinou vidí v zásadě dvě možnosti. Buď se podaří dosáhnout dohody s Ruskem ještě před zimou, nebo přijde další eskalace války. V takovém případě podle něj nelze vyloučit ani další ruskou mobilizaci.
Rusko už opakovaně ukázalo, že ukrajinskou energetickou infrastrukturu považuje za nástroj nátlaku a zima 2026/27 se tak nejspíš stane dalším kolem války o infrastrukturu. Rusko se bude snažit ničit ukrajinskou energetiku a Ukrajina bude útočit na ruské energetické a vojenské zázemí. Na frontě bude Moskva pokračovat v tlaku a Kyjev se bude snažit nedostatek lidí a materiálu stále více kompenzovat technologiemi.
Už v současnosti má Ukrajina jen omezené množství prostředků schopných ničit ruské balistické střely a zásoby interceptorů Patriot se stávají jedním z nejkritičtějších míst její obrany. V červenci dokázala podle vlastních údajů sestřelit pouze 29 ze 195 ruských balistických raket. Při některých velkých útocích nezasáhla ani jednu a Zelenskyj navíc začátkem srpna uvedl, že Ukrajina letos od spojenců obdržela pouze přibližně třetinu protiletadlových raket ve srovnání s rokem 2025.
Problém je o to vážnější, že spojenci nemají neomezené sklady, do kterých by stačilo sáhnout. Patrioty potřebují Spojené státy, evropské země i státy Blízkého východu a válka s Íránem spotřebovala další značné množství interceptorů. Výroba sice roste, jenže mnohem pomaleji než poptávka. Ukrajina tak soutěží o stejnou munici s dalšími americkými spojenci právě ve chvíli, kdy Rusko výrobu balistických střel naopak zvyšuje nebo pořizuje střely například v KLDR.
Kyjev hledá cestu ven také doma. Zelenskyj v červenci oznámil dohodu se Spojenými státy, která má Ukrajině umožnit podílet se na výrobě raket pro Patriot, a očekává získání potřebných technických schopností do konce roku 2026. Současně vznikají domácí a společné evropské projekty protivzdušné obrany. Ani optimistický scénář ale nevyřeší nadcházející zimu.
Zde se z vojenského problému stává problém celé země. Rusko nemusí ukrajinskou energetickou soustavu zničit úplně. Stačí ji poškozovat rychleji, než ji Ukrajinci dokážou opravovat. Bez stabilních dodávek energie nemají problém jen domácnosti. Potřebují ji železnice, nemocnice, telekomunikace, podniky i samotný obranný průmysl. Továrna vyrábějící drony, elektroniku nebo raketové komponenty může mít generátory a záložní zdroje, jenže celou průmyslovou ekonomiku na dieselagregátech utáhnout nelze. Rusko tak může útokem na energetiku nepřímo zasahovat právě tu část ukrajinských schopností, na které Kyjev spoléhá při kompenzaci ruské početní převahy.
A potom jsou tu lidé. Ukrajinci už několik těžkých zim přežili a energetická soustava se ukázala být odolnější, než Moskva zřejmě očekávala. Každá další zima ale začíná se sítí, která už utrpěla předchozí škody, s dalšími náklady na opravy a se společností unavenější než rok předtím. Dlouhé výpadky elektřiny a vytápění mohou znamenat další odchody obyvatel do zahraničí, další tlak na státní rozpočet a další problémy pro ekonomiku, která současně musí financovat válku.
Zima proto může být pro Ukrajinu mnohem důležitějším testem než předchozích čtyřicet dní. Nejde jen o to, kolik ruských raket sestřelí a kolik rafinerií na oplátku zapálí její drony. Půjde o to, zda dokáže současně udržet frontu, energetickou síť, zbrojní výrobu, hospodářství i běžný život desítek milionů lidí.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
SBU – Results of SSU’s 40-day operation
https://ssu.gov.ua/en/novyny/raketnyi-kater-viiskovi-aerodromy-systemy-ppo-ta-naftodobuvna-platforma-pidsumky-tyzhnia-40dennoi-operatsii-sbu
SBU – Petersburg Oil Terminal
https://ssu.gov.ua/novyny/sbu-spilno-iz-inshymy-skladovymy-sou-urazyla-peterburzkyi-naftovyi-terminal
The New Yorker – How Ukraine Brought the War to Russia
https://www.newyorker.com/news/the-lede/how-ukraine-brought-the-war-to-russia
IISS – The Coming Crisis in Russia’s Political Economy
https://www.iiss.org/research-paper/2026/05/the-coming-crisis-in-russias-political-economy/
Financial Times – Putin’s war machine scours the home front for recruits
https://www.ft.com/content/45289802-848f-4fa6-9769-6971b4b69bcc
Financial Times – Russian bombardment kills 17 in Kyiv as Ukraine runs low on interceptors
https://www.ft.com/content/c2eb9800-b8df-41f6-aad9-e25c2ebe43d6
Financial Times – Ukraine needs more help in the battle of the sky
https://www.ft.com/content/63718844-91f6-46c9-beae-fc3906f4dbb4
Axios – Ukraine needs missile interceptors to head off winter disaster
https://www.axios.com/2026/07/29/zelensky-axios-interview-putin-iran-war
President of Ukraine – Patriot production licenses
https://www.president.gov.ua/en/news/prezident-obgovoriv-iz-poslom-ssha-pri-nato-rezultati-samitu-105545
United Nations – Attacks against Ukraine’s energy infrastructure
https://ukraine.un.org/en/318327-attacks-against-ukraine%E2%80%99s-energy-infrastructure-and-update-human-rights-situation-ukraine-1
UN Human Rights – Energy attacks amid an unusually harsh winter
https://ukraine.ohchr.org/en/Energy-attacks-amid-an-unusually-harsh-winter-are-exposing-Ukraine-s-civilians-to-extreme-hardship-UN-human-rights-monitors-say
Reuters – War of endurance is hurting Ukraine
https://www.reuters.com/world/millions-burnt-books-show-how-war-endurance-is-hurting-ukraine-2026-08-10/
Critical Threats / ISW – Russian Offensive Campaign Assessment
https://www.criticalthreats.org/analysis/russian-offensive-campaign-assessment-february-6-2026
