Článek
Moderní Rusko není žádná velmoc. Je to benzínová stanice vyzbrojená jadernými zbraněmi a dalšími pozůstatky SSSR. První část tohoto v posledních letech často opakovaného rčení však přestává platit. Zatímco problémy na frontových liniích se Rusku opět kupí teprve od začátku letošního roku, ukrajinská strategická bombardovací kampaň vůči energetické páteři invazních sil už trvá více než rok a přes všechna tvrzení jejích protivníků dosud neskončila. Její triumfy se pak v posledních dnech a týdnech opět plně ukazují.
Vysoký risk, vysoký zisk
Myšlenka, že válku nevyhrajete pouze na bojových liniích, ale také pomocí útoků na nepřátelské vnitrozemí, je pravděpodobně stejně stará jako samotný koncept války. Najdeme je v pradávné minulosti i v naší vlastní současnosti, ale málokterý nástroj byl pro tento styl boje tak významný jako vynález letadla. Bombardovací kampaně 2. světové války se staly primárním exemplářem toho, jak je možné ochromit nepřítele na jeho vlastním území, a dodnes slouží jako základ příruček strategického bombardování. Stvoření raket a nedávno také dronů posunulo schopnosti této metody války ještě dál a dnes můžeme vidět následky nekončící lidské chuti po zlepšení metod války.
Rusko bylo ze začátku bráno jako jediná ze stran ukrajinského konfliktu, která tento styl boje dokáže vést. Moskva je vskutku schopná bombardování ukrajinského týlu, ale s tím rozdílem, že už dlouhé dekády preferuje nepřítele vyděsit až do kapitulace, a to pomocí brutálních a vše-zasahujících úderů, které povraždí tisíce civilistů. Dnešní vraždění civilistů zkrze drony a rakety je přímým dědicem zničení čečenského Groznyj na konci 90. let a také třeba nacistického blitzu proti Londýnu a dalším evropským městům. Nevýhodou tohoto přístupu je však realita, že nedokážete způsobit dostatečné škody nepřátelské infrastruktuře.
Kyjev tuto realitu dobře chápe a na rozdíl od Ruska má také morální a strategické výhrady vůči vraždění civilistů. Na rozdíl od spojenců ve 40. letech má však také daleko více limitované možnosti pro útok, a proto se ukrajinští vůdci i poté, co nashromáždili dostatek zkušeností a zdrojů pro vedení rozsáhlé strategické kampaně, museli rozhodnout mezi několika možnými strategickými cíli. V případě Ruska byla volba naštěstí poměrně jednoduchá. Úder proti samotné páteři moderního ruského státu, a to jeho energetické infrastruktuře. Jak té, jež se soustřeďuje na vývoz, tak na její více na domov orientované protějšky.
Více než 100 útoků, převážně vedených drony, zasáhlo ruskou energetickou infrastrukturu roku 2025. Na rozdíl od většiny předchozích útoků tohoto typu se navíc jednalo o masové nálety, které měly daleko větší schopnost vyřadit ruská zařízení na dlouhou dobu. Zasažena byla klíčová zařízení, jako například Rjazaňská rafinérie, jež přímo zásobuje samotnou Moskvu, a úderům došlo jak v evropské, tak v asijské části Ruska. Sovětská a později i ruská doktrína brala asijskou část svého území jako bezpečné zázemí vůči útokům z Evropy, ale vývoj válečných technologií tuto starou jistotu definitivně ukončil.
Kreml musel na tuto situaci reagovat velmi drasticky a v červnu 2026 dokonce silně omezil vývozní část své energetiky, což je část, která mu vydělává nejvíc peněz. Ve chvíli, kdy se celé regiony blížily k palivovému kolapsu, však Moskvě nic jiného nezbývalo a Putinův režim musel rychle stabilizovat domácí situaci. Dočasně se mu to i povedlo, což bylo způsobeno také dočasným přesměrováním ukrajinských útoků ve směru velkých skladišť, a na začátku srpna už Vladimír Putin tvrdil, že všechny části krize brzy skončí a není nutné se bát jejího opakování. Tato realita nevydržela ani celý srpen.
Hořící Rusko
Nová vlna ukrajinských útoků dorazila už v prvních dvou srpnových týdnech a ono dočasné zlepšení bylo opět pryč. Moskva se tentokrát rozhodla, že místo omezení vývozu sáhne po jiných metodách, a tak se zrodila například situace, kdy indické lodě zásobují ruské přístavy palivem. Dále tu bylo nasazení nepříliš kvalitní ropy, kterou by na zahraničním trhu pravděpodobně nikdo nekoupil kvůli jejím devastujícím účinkům jak na životní prostředí, tak na samotná vozidla, jež by ji měli použít. V Rusku však situace začala být dostatečně zoufalá, aby jeho občané přijali méně kvalitní zboží, a tak opět došlo k dočasné stabilizaci.
Moskva navíc doufala v to, že zahraniční tlak povede k zastavení útoků. Hormůz byl jejich hlavní nadějí, ale brzy se k němu připojily také obnovené konflikty v Jemenu a nové stávky na těžařských zařízeních v Libyi. V USA se navíc blíží volby a vysoké ceny benzínu jsou jedním z největších nebezpečí pro vládnoucí americké politiky. Málokoho proto překvapilo, že prezident Donald Trump začal v září opakovaně vyzývat k ukončení války na Ukrajině, o kterou předtím ztratil zájem.
Později dokonce prohlásil, že dokázal Zelenského i Putina přesvědčit, aby ukončili útoky na energetickou infrastrukturu, což prý povede k jasnému zlepšení cen.
Kde Trump k této ideji přišel, je dosti nejasné, protože ukrajinská kampaň neskončila. 16. září několik úderů v asijském Rusku. 20. září masivní nálet na Moskvu a její okolí. 25. září úder u města Perm a 26. září série hořících zařízení v regionu Krasnodar. Ukrajinské útoky spíše nabírají na síle a ruská protiletadlová obrana jim nedokáže efektivně čelit. Moskva se naopak spíše snaží o posílení své vlastní bombardovací kampaně, což v posledních měsících vedlo k mohutným úderům na Kyjev a další města, jež jsou však i nyní spíše zamýšleny s cílem vyděsit obyvatele než dosáhnout reálných triumfů.
Mezitím se v samotném Rusku rýsuje nová palivová krize, buď třetí, nebo druhá (záleží, zda tu ze začátku srpna berete jako samostatnou krizi). Hlavní firmy jako Gazprom už oznámily rázné limity na to, kolik si občan může natankovat, které sice oficiálně platí prakticky ve všech ruských regionech, ale v některých z nich už zdaleka nestačí. Zprávy ze čtyř oblastí, a to už zmíněného Krasnodaru, Brjansku, Kalugy a Rostova, otevřeně vypovídají nejen o nedostatcích, ale o téměř kompletním výpadku benzínek, které prostě a jednoduše nemají, co by zákazníkům mohly prodat. Dva z regionů mimochodem leží u ukrajinských hranic, ale Kaluga a Brjansk jsou v hlubokém vnitrozemí evropského Ruska.
Oficiální úřady sice mluví o tom, že krize je buď dočasná, nebo dokonce vůbec neexistuje, ale zprávy z regionů ukazují, jak málo jim Rusové dávají pozornost. Například v Zabajkalsku bylo oficiální prohlášení guvernéra o tom, že regionu rozhodně nechybí palivo, bráno jako signál k tomu, aby občané v panice začali nakupovat právě toto zboží. Druhý den musela regionální vláda přiznat, že opak byl pravdou, a oficiálně oznámila limit 15 litrů na auto. Asi tolik k důvěře Rusů vůči svým pánům a vládcům.
Cesta do pekla?
Nové palivové limity jsou pro válčící stát obzvlášť bolestné. Moskva musí udržet alespoň část svých exportů a navíc hromadí strategickou rezervu pro své bojující jednotky. Oba tyto faktory však znamenají, že už není dále schopná ulevit vlastním občanům. To je extra nebezpečné v době, kdy se v Rusku najednou začínají objevovat hlasy otevřeně kritizující válku. Kreml raději zakázal stranu Jablko před volbami, a to jen, aby na antiválečnou nótu naskočili ruští komunisté, kteří už 20 let platí za kontrolovanou opozici. I jejich prastarý vůdce Žuganov už stihl říci nejen to, že Putin hromadně podváděl ve volbách, ale také obvinil Kreml z válečné neschopnosti, jež může zničit Rusko.
A naděje Moskvy v zahraničí se také nenaplňují. Donald Trump sice křičel o konci úderů, ale Kyjev ho evidentně ignoruje, což je vzhledem k tendencím amerického prezidenta asi nejlepším krokem. Z Hormuzu i Saudské Arábie navíc přicházejí zprávy o obnovení ropného byznysu, což je pro Američany daleko zajímavější než to, co jim může nabídnout Moskva. Dokonce i Trumpovi vyjednavači, kteří dříve oplývali nekončícím obdivem vůči Putinovi, řekli Rusům při posledním jednání, že není důvod dále jednat, pokud bude Moskva nadále předkládat ty samé nerealistické nápady.
Letošní rok se skutečně zdá býti časem zvratů. Ruská fronta utrpěla sérii porážek od ukrajinských protiútoků a jejich hlavní tlak na Donbase měl menší úspěchy, než čekali i ti nejvíce pro-ukrajinští jedinci. Dlouhé roky kontrolovaná opozice začíná mít dost odvahy na to, aby otevřeně kritizovala situaci státu, a statisíce mladých Rusů zvažují emigraci kvůli hrozící vlně mobilizace. A pak je tu benzín, hlavní součást ruské ekonomiky, na kterou se zaměřil plný hněv ukrajinských dronových sil.
Je to prakticky pokus o uškrcení. Ukrajina ví, že vytlačování Rusů ze svých území bude velmi krvavý proces, a proto se snaží jejich zázemí zredukovat co nejvíc to jen půjde. Revoluce by samozřejmě byla ideální, ale pro zlepšení válečné situace bohatě stačí postupná redukce morálky a zdrojů útočících sil. Kreml možná tvrdí, že kontroluje daleko více území než kdy dříve, ale ani jeho vládci nebudou schopni plně ignorovat realitu, ve které přicházejí o svůj hlavní zdroj příjmů a budou se muset rozhodovat mezi nasycením vlastních obyvatel a bohatstvím z energetického exportu. Degradace vycházející z těchto a dalších faktorů se dnes už ukazuje na frontě. Otázkou je, jak moc bude Moskvu potřeba ještě zatlačit, než její impérium konečně zkolabuje.
Zdroje a další četba:
Montgomery, Scott: Moscow And Kyiv Have Escalated Energy War To Alarming New Stage, Forbes, 16. 9. 2026, Online: https://www.forbes.com/sites/scottmontgomery/2026/09/16/ukraine-russia-energy-war-has-escalated-to-alarming-new-stage/
Brennan, David: Ukrainian drones and missiles target Moscow, oil refinery in deadly attack: Officials, ABC news, 20. 9. 2026, Online: https://abcnews.com/International/ukrainian-drones-target-moscow-oil-refinery-deadly-attack/story?id=136595832
Aris, Ben: Russia's fuel crisis hits third wave as diesel shortage goes global, Intellinews, 25. 9. 2026, Online: https://www.intellinews.com/russia-s-fuel-crisis-hits-third-wave-as-diesel-shortage-goes-global-471221/
Trump Tells Zelensky to Stop ‚Knocking Out Diesel Fuel in Russia‘, Kyiv Post, 14. 9. 2026, Online: https://www.kyivpost.com/post/84425
