Článek
O tématu s vážnou tváří informoval securitymagazin.cz a už samotný fakt, že se z něj stává realita, z něj činí ideální materiál pro satiru. Zatímco se na Západě roky pořádají konference, panely a powerpointové války o budoucnosti bezpilotních rojů, Peking jednoduše vzal nápad, postavil ho z kovu a poslal do vzduchu. Výsledkem je Jiutian, bezpilotní vzdušný prostředek kategorie SS-UAV, který nevypadá jako koncept, ale jako hotový argument.
Jiutian je navržen jako létající mateřská loď dronů, schopná nést tisíce menších bezpilotních prostředků, potulující se munici i klasickou výzbroj na vnějších závěsech.
Nejde o experiment ani o marketingový model na výstavě, ale o systém, který zapadá do dlouhodobé čínské strategie masového nasazení relativně levných prostředků ve velkém měřítku. Přesně o tom se v souvislosti s válkou na Ukrajině mluví už více než dva roky. Rozdíl je v tom, že Čína mezitím postavila hardware.
Technické parametry, které už nejsou jen na papíře
Podle dostupných údajů má Jiutian rozpětí křídel přibližně 25 metrů a délku 16,35 metru. Pohání jej jeden proudový motor WS-9 Qinling, odvozený z britské rodiny Spey.
Maximální vzletová hmotnost se odhaduje na 16 tun, přičemž náklad může dosahovat až osmi tun. Tím se velikostně řadí po bok amerického RQ-4 Global Hawk, avšak s výrazně ofenzivnějším pojetím.
Čínská státní média uvádějí dolet kolem 7 000 kilometrů, vytrvalost ve vzduchu přibližně 12 hodin a operační dostup okolo 15 000 metrů. To jsou hodnoty, které umožňují působení mimo dosah části protivzdušné obrany a současně pokrývat celý ostrovní řetězec Jihočínského moře. Na přídi je instalována elektrooptická hlavice pro průzkum a navádění, na osmi pylonech lze nést klouzavé pumy, protilodní střely i munici vzduch-země.
Létající úl: hlavní trik ukrytý v trupu
Skutečná inovace se skrývá uvnitř trupu. Jiutian disponuje modulárním úlovým prostorem, který lze osadit stojany pro desítky menších pum nebo malé UAV určené k průzkumu, rušení či jednosměrným útočným misím. Nejde o sofistikované autonomní řízení rojů v reálném čase, ale o pragmatický přístup. Drony mohou být předem naprogramované nebo řízené z velitelského centra podle typu operace.
Tento koncept odráží čínský důraz na kvantitu, modularitu a propojení civilního a vojenského sektoru.
Stejný princip je dlouhodobě patrný i u námořnictva, kde jsou civilní plavidla konstruována tak, aby je bylo možné rychle adaptovat pro vojenské účely. Jiutian do této logiky zapadá beze zbytku.
Západní odpověď: programy, studie a čekání
Na Západě Jiutian nemá přímou obdobu. Americké projekty, jako byl program DARPA Gremlins s drony X-61 vypouštěnými z letounů C-130 nebo koncept LongShot, zkoumají dílčí aspekty stejné myšlenky, ale zatím zůstávají v rovině testů a demonstrátorů.
I diskutovaný koncept kolaborativních dronů ovládaných pilotovanými stíhačkami, o kterém se mluví v souvislosti s budoucími americkými letouny, je stále především plánem.
Jiutian je oproti tomu účelově navržený systém, který kombinuje masové jednosměrné nasazení dronů s těžkou výzbrojí na jedné bezpilotní platformě. Platí za to vyšší radarovou stopou a menšími stealth schopnostmi, s čímž čínští konstruktéři zjevně počítají.
Ochrana má být zajištěna v rámci širších operací, za podpory protivzdušné obrany a letectva.
Problém, který nekončí u Tchaj-wanu
Scénáře nasazení, o nichž se otevřeně mluví, zahrnují především Tchaj-wan a námořní operace proti silám U.S. Navy.
Masové vypuštění potulující se munice by mohlo zahlcovat obranu i vysoce sofistikovaných lodních systémů, jako jsou Aegis nebo blízké obranné komplexy typu Phalanx. Podobné závěry se objevují i v simulacích válečných her, kde americká plavidla čelí útokům ještě před vstupem do hlavního operačního prostoru.
V závěru je vhodné dodat několik souvislostí, o nichž se mluví méně nahlas. Vývoj Jiutianu zapadá do širšího trendu, kdy Čína systematicky snižuje technologickou mezeru vůči Spojeným státům v oblasti bezpilotních systémů a snaží se ji v některých segmentech obrátit ve svou výhodu. Zároveň platí, že masové dronové systémy nejsou samospásné a jejich účinnost závisí na kvalitě zpravodajství, velení a logistické podpory. Přesto Jiutian ukazuje, že éra, kdy Západ určoval tempo inovací v této oblasti, se rychle blíží ke konci.
A zatímco se o tom v zákulisí „šušká“ už delší dobu, čínský přístup je prostý: méně debat, více kovu ve vzduchu.
________________
Použité zdroje: securitymagazin.cz, YouTube.com/Mighty Military
