Článek
Jak dlouho ještě bude tento ničivý konflikt trvat? Ruská agrese vůči Ukrajině má na svědomí statisíce mrtvých, miliony uprchlíků a nespočet zničených životů. Agresor však stále není schopen dosáhnout svých cílů a dnes se zdá, že se průběh bojů opět obrátil. Jak však dokázala tak často podceňovaná Ukrajina znovu otočit válku proti kdysi obávanému ruskému medvědovi?
Konec paniky
Rok 2025 byl od začátku invaze asi nejtěžším časem pro Ukrajinu a její armádu. Prezident Zelenskyj musel čelit rostoucí síle nepřítele, slabostem vlastních ozbrojených sil a ztrátě svého nejdůležitějšího spojence. Na frontě dokázaly ruské síly díky nedostatku ukrajinského personálu proniknout hluboko za linie obránců a díky dronové převaze způsobily Kyjevu vážné ztráty. Americká otočka pod Donaldem Trumpem a jeho kumpány vedla k výpadku potřebné podpory a ztrátě několika důležitých obranných pozic. Ruský režim se zdál nepřemožitelný a seriózně se diskutovalo i o nevýhodných podmínkách příměří.
A pak přišlo letošní jaro a karta se začala obracet. Poprvé od roku 2023 dorážely zprávy o tom, že Ukrajina dokázala osvobodit více území, než Rusové dobyli, a z obávané jarní ofenzívy Moskvy se stala prázdná fraška. Dodávky americké techniky byly nahrazeny díky evropské podpoře a přes všechny výkřiky Washingtonu tak ukrajinské síly zůstaly plně bojeschopné. Také byly opuštěny dříve škodlivé taktiky, dle kterých se Ukrajina snažila udržet všechny pozice, a to i ty, které neměly velký vojenský význam. Tato nepříliš účinná strategie byla hlavně řízena snahou zapůsobit na Washington při jednáních, ale kolaps pozornosti Američanů umožnil její opuštění.
Jako daleko efektivnější se ukazuje obranná strategie, kdy Ukrajinci drží sérii hlavních pozic, ale v menších lokacích jsou velmi flexibilní. Obzvlášť účinný je tento přístup k dlouho oblíbené ruské metodě infiltrací, kdy pár Rusů pronikne za obranné linie, vztyčí vlajku a pokusí se vyděsit Ukrajince k ústupu či panické reakci. Dnes už jsou tyto skupiny prostě a jednoduše zničeny rychle přemístěnými ukrajinskými oddíly, které už si na nepřátelský přístup zvykly. Rusům tak nezbývá nic jiného než návrat k masivním útočným vlnám, kterými chtějí utopit nepřátelské pozice, což je však taktika, jež vede k obrovským ztrátám na životech.
Kyjev už však pochopil jeden důležitý fakt, a to že Rusy neporazí pouze boji na zemi, ale především ochromením jejich zásobování a ekonomiky. To je dlouhodobou strategií NATO pro případnou válku proti Moskvě, ale Ukrajina na ni dlouho neměla dostatek zdrojů. Od začátku letošního roku však dronová flotila Kyjeva konečně dosáhla úrovně, kdy může pořádat ohromné nálety na ruské vnitrozemí a má jasnou převahu nad dronovými silami nepřítele. Do služby vstupují také další přístroje, jako jsou rakety Flamingo, které mohou zasáhnout cíle hluboko v nepřátelském vnitrozemí.
A přes ztrátu USA se zdá, že Kyjev může slavit i na diplomatickém poli. Válka Washingtonu proti Íránu vedla k diplomatické revoluci na Blízkém východě, kdy bohaté arabské státy, které dlouhodobě držely k ukrajinskému konfliktu neutrální pozici, nyní nabízejí Kyjevu lákavé finanční projekty výměnou za pomoc s vyvinutím metod k boji s íránskými sebevražednými drony, které jsou Ukrajině dobře známé. I méně zasažené státy, jako Turecko a Sýrie, posilují své kontakty s Ukrajinou a prezident Zelenskyj může v celém regionu předvádět nejnovější vojenské technologie. Kyjev sílí, a to děsí jeho nepřítele.
Začátek strachu
Rusové na většinu zpráv z Ukrajiny vždy reagují extrémně. Buď špatné novinky kompletně odmítnou, či je berou za příznak apokalypsy. Za posledních několik měsíců se však s předpověďmi špatných zítřků protrhl pytel. Přední členové komunistické strany Ruska, jež dlouhodobě platí za loajální lokaje Kremlu, dnes mluví o hrozbě revoluce, pokud se rychle nezmění poměry na bojišti a v ekonomice. Online blogeři píšou o hrozbě návratu k hranicím z roku 1991, tedy i o ztrátě Krymu. Sám Putin sice stále věští vítězství, ale i on už přiznal ekonomické problémy a mluví o potřebě brzy ukončit celý konflikt.
Zcela největší paniku však během posledních týdnů vzbudila situace na okupované jižní Ukrajině. Prvním faktorem této problematiky je dlouho trvající zásobovací problém, který způsobilo ruské zničení přehrady Kachovka a ukrajinské útoky na krymský most. Poloostrov Krym je bez vlastních zásob vody a musí být nákladně zásobován pomocí pozemního koridoru, který také slouží k zásobování velké části ruské armády. Podobně na něj proudí i ropa či potraviny. Je to právě tato dopravní tepna, ze které si dnes Ukrajinci udělali svůj hlavní střelecký terč.
Rusové dnes mluví o tom, že je prakticky sebevraždou jet po cestě přes den, a zásoby tak musí proudit během noci. Ani ta však není jistotou a invazní armáda dosud nepřišla na to, jak by mohla situaci vyřešit. Na Krymu tak mimo jiné došlo k tomu, že jsou místní obyvatelé zcela bez pohonných hmot, což v podstatě zastavilo život na poloostrově. Ukrajinci do toho bombardují i hlavní sklady na samotném Krymu, což celou krizi pouze zhoršuje. Situace je však nebezpečná také pro ruské pozemní jednotky, ke kterým se dostává čím dál méně zásob. Členové několika oddílů už mluví o nedostatcích a objevily se první obavy o tom, že by invazní armádě mohla prostě a jednoduše kompletně dojít munice.
Paniku pouze prohlubují útoky na páteř ruské ekonomiky, vývozní infrastrukturu pro ropu a plyn. Flotily ukrajinských dronů už dokázaly několikrát udeřit v okolí Petrohradu, což je obzvlášť ponižující, jelikož se jedná o město, kde má Putin svou hlavní politickou základnu. Ekonomické škody jsou však vážnější než ty reputační a pro zemi, která je de facto pumpou převlékající se za stát, tak dochází k ekonomickému uškrcení. Ukrajinci už dnes zasáhnou prakticky jakýkoliv cíl mezi Sibiří a vlastními hranicemi a můžeme se tak pouze dohadovat o tom, kde udeří příště.
Rusku navíc docházejí lidé. Statisíce padly na frontě či jsou příliš vážně zraněni. Otevřeně se mluví o nutnosti připravit novou mobilizaci, jelikož už není možné doplnit frontové ztráty pomocí dobrovolných odvodů. Problémem však je, že lidé už chybí i na práci v domácí ekonomice a mobilizace by tak pouze zhoršila domácí problémy státu. Kvůli tomu také přišly… unikátní nápady. Moskevský odborník na práva dětí dokonce navrhl, aby se pracovní věk snížil na 12 let a místo školy by mladí jako za SSSR šli na povinné pracovní tábory. Že je v 21. století možno tento návrh vážně přednést, ukazuje na tragikomický stav dnešního Ruska.
Přízeň fronty
Perfektním příkladem měnící se situace je bitva o Kramatorsk a jeho obrannou linii. Tamní pevnostní linie je nutným cílem, který Moskva potřebuje pro dobytí zbytku Donbasu. Bez plného ovládnutí tohoto regionu nemůže Kreml doufat v to, že přesvědčí svět a vlastní občany o ruském vítězství. Putin se snažil území získat bez boje, a to v rámci mírových jednání skrze Washington, ale Kyjev nebyl hloupý a odmítl se oblasti vzdát bez boje. Přes předchozí ztráty v bitvách u Pokrovsku a dalších okolních měst v oblasti se tak Rusko rozhodlo pro spuštění nové jarní ofenzívy, jež měla dokončit boje o Donbas.
Místo očekávaného ruského postupu se však právě toto období stalo časem, kdy Ukrajina začala slavit triumfy. Využila ruského soustředění na Donbase, které oslabilo jiné sektory fronty, a rychle postoupila do několika menších měst a vesnic, jež Rusko během těžkých bojů dříve dobylo. V dalších oblastech však Ukrajinci své nepřátele spíše testují a neobtěžují se s velkými útoky, které by zatím nemohli plně podpořit. Cílem těchto akcí je zjistit hlavní nepřátelské slabiny, které mohou být využity pro budoucí ofenzivní operace. Obzvlášť u východního města Lyman a na jižní frontě už takových slabin Ukrajina objevila mnoho a je tedy otázkou, kde příště plně udeří.
Ukrajina opět vítězí a má to mnoho důvodů. Vlastní reformy, ruské chyby a schopnost Kyjeva dobře využít dostupné příležitosti. Roky investic do dronů se konečně plně vyplácejí a Ukrajina dnes může do boje nasadit dost možná nejlepší dronovou flotilu na naší planetě. Údery na ruské vnitrozemí pokračují a postupně nahlodávají ruskou ekonomiku. Zásobovací linie invazních armád jsou pod čím dál větším náporem, který může umožnit dosud neviděné frontové posuny. Po dlouhé době může v Kyjevě panovat oprávněný optimismus.
Rusko však odmítá přiznat vlastní problémy. V reakci na stagnaci fronty a své vnitřní krize odpovídá děsem a terorem. Brutální bombardování ukrajinských měst, které v posledních dnech a týdnech vidíme, je poměrně otevřenou snahou nahradit své deficity vystrašením Kyjeva civilními ztrátami, které mají Ukrajinu dohnat k vyjednávání. Vladimír Putin a jeho nohsledi se vracejí ke strategii, kterou poprvé nasadili v Čečensku a již už mnohokrát využili historičtí tyrani ve snaze zlomit své oponenty.
Problém je, že to nefunguje. Invazní vojska sice mohou způsobit značné škody, ale reálný počet obětí bombardování je v desítkách a klíčové budovy ukrajinské administrativy stále stojí. Co vidíme, je snaha zoufalých agresorů otočit nevýhodnou situaci, a tak nasazují cokoliv, co jim přijde na mysl. Kyjev musí tento tlak vydržet a pokračovat ve své současné strategii, která už teď mění průběh války. Ta se znovu otáčí v jeho prospěch a je potřeba udělat vše možné, aby už se štěstěna nevrátila na stranu Kremlu.
Zdroje a další četba:
Watling, Jack: Ukraine Turns the Tide Why a Cease-Fire Is Now a Real Possibility, Foreign affairs, 1. 6. 2026, Online: https://www.foreignaffairs.com/ukraine/ukraine-war-turns-tide
Copeland, Thomas: Ukraine using AI drones to strike vital convoys supplying Russian troops, BBC, 30. 5. 2026, Online: https://www.bbc.com/news/articles/cdjp0n7rn41o
Langford, Antonia: Russia considers working age of 12 to solve wartime jobs crisis, 4. 6. 2026, Online: https://www.telegraph.co.uk/world-news/2026/06/04/russia-considers-working-age-12-to-solve-wartime-job-crisis/
Ukraine war briefing: Russia losing on the ground so pivots to air war, say analysts, Guardian, 4. 6. 2026, Online: https://www.theguardian.com/world/2026/jun/04/ukraine-war-briefing-russia-losing-on-the-ground-so-pivots-to-air-war-say-analysts
