Článek
Válka na Ukrajině se začíná vyvíjet v celkem nečekaném směru. Když na začátku letošního roku započal ruský nátlak na pevnostní linii Donbasu kolem města Kramatorsk, očekávala většina pozorovatelů, že právě na této frontě dojde k většině důležitých akcí. Ukrajina však dokázala využít ruské koncentrace na jednom místě k tomu, aby udeřila v nečekaných oblastech a zasadila invazním silám těžké prohry. Tentokrát však zprávy přicházejí z blízkosti hlavní fronty a Kyjev může znovu slavit. Dlouhodobé ruské snahy okolo města Lyman totiž z velké části zkolabovaly.
Kremelské iluze
Město Lyman určitě není osobám válku dlouhodobě sledujícím nijak neznámé. Roku 2022 ho dočasně dobyly ruské síly a učinily z něj svou baštu v severní doněcké oblasti. Okupanti se však ve městě neohřáli ani půl roku a v říjnu téhož roku osvobodily ukrajinské síly Lyman během své charkovské ofenzívy. Následně mělo trvat téměř tři roky, než pomalý ruský postup opět dorazil ke městu, které se rychle stalo důležitou obranou pozicí, jež střeží nejsevernější část hlavní ukrajinské obranné linie a jehož pád by Rusku umožnil sevřít ukrajinské pozice ve velmi nebezpečném manévru. Osud města je tak prvotřídní prioritou pro obě válčící strany.
Už na konci roku 2025 dorazily zprávy o ruské infiltraci v Lymanu, jež sice značila nebezpečné posuny fronty, ale rozhodně neznamenala pád města. Infiltrace byly ze začátku velmi podobné těm na jiných částech fronty, tedy malé ruské skupiny, které vyvěsilyvlajky a buď se stáhly, nebo byly zničeny. Postupně se však začaly měnit v seriózní tlak místních ruských jednotek, které se obzvlášť po prosincové porážce u Kupjansku rozhodly vyzkoušet útok proti novému cíli. Na rozdíl od roku 2022, kdy město rychle padlo, však tentokrát Ukrajina připravila daleko impozantnější obranu.
Invazním silám měla navíc vypuknout nová krize, kterou ironií osudu vyvolala velkolepá domácí prohlášení. Ruský generální štáb, propagandistické kanály a nedávno i sám Putin čím dál více mluví o obsazení území, které jejich síly nikdy nedobyly. Občas jde o nároky tak absurdní, že se v těchto lokacích dokonce nenacházejí ani infiltrační skupiny, a díky zajatým Rusům a jejich mapám víme, že mnohé tyto nesmysly jsou brány vážně a invazní jednotky tak čím dál častěji vpochodují do vesnice, kterou považují za bezpečnou, a následně utrpí pod ukrajinskými útoky obrovské ztráty.
Město brání 3. ukrajinský sbor, který existuje od začátku minulého roku a celou svou existenci strávil právě kolem Lymanu a jeho okolních vesnic. Generál Andrij Bileckyj, bývalý vůdce pluku Azov, je nepříliš úspěšný politik, ale na oplátku celkem schopný vojevůdce, kterému se dlouhodobě daří mařit ruské pokusy o další postup. To samozřejmě Putinovi a jeho nohsledům nebrání, aby mluvili o Lymanu jako o svém nejnovějším triumfu, a už v lednu mluvil ruský tyran o tom, že Rusové kontrolují většinu města a dobytí jeho zbytků je jen otázkou času. Ve skutečnosti se invazním silám k dnešnímu dni podařilo postoupit pouze na okraje Lymanu.
Nebezpečnější než přímý postup jsou však pro obránce ruské pokusy město kompletně obklíčit a přerušit pomocí své zbývající těžké techniky jeho zásobovací tepny. Zatímco jižní směr je kvůli místním rybníkům a malému množství silnic nepříliš nebezpečný, ten severní představoval pro další obranu Lymanu kritickou hrozbu. V tomto místě dokázali Rusové postoupit poměrně daleko na západ a zajistili si velmi výhodné pozice pro další ofenzívu nejen proti Lymanu, ale také dále na západ, což by jim eventuálně mohlo umožnit vpadnout Kramatorsku a dalším klíčovým městům do týlu. Právě zde proto Ukrajina udeřila.
Dlouhé trvání…
Proti-ofenzívy, které jsme za poslední rok viděly, měly dvě velmi různé nátury. U Kupjansku jsme v minulém prosinci mohli spatřit příklad příliš velkých ruských ambicí. Invazní síly postoupily příliš daleko, nedokázaly ochránit svá křídla a následně byly v rychlé operaci kompletně vytlačeny z města, které dlouho dobývaly. A pak jsou tu jižní údery, které Kyjev provádí postupně a využívá při tom oslabených ruských pozic. Na jihu se nejednalo o rychlé operace, ale o metodické nasazení mechanizované techniky, tanků, dronů a pěchoty ve složitých a nakonec i triumfálních operacích.
Co se stalo u Lymanu, je definitivně příkladem 2. varianty. Ukrajinský protiúder začal za naprostého utajení už na konci května a téměř okamžitě předvedl vysokou koordinaci mezi jednotlivými armádními složkami. Už při prvních úderech byla zaznamenána vysoká úroveň koordinace mezi drony a mechanizovanými vozidly, jež i přes schopnost Rusů část z nich vyřadit obsadila důležité pozice, které následně umožnily velké pěchotní útoky a nasazení tanků. Stejně jako v tu samou dobu na jihu i zde evidentně probíhala snaha Kyjeva vyzkoušet si svou modernizovanou ofenzivní doktrínu.
Další podobností s jihem je absolutní informační ticho. Na ukrajinské straně je to ukázka rostoucí schopnosti zabezpečit vlastní operace před úniky do médií, což během prvních let války zdaleka nebylo standardem. Ruská strana však začala mluvit o problémech až překvapivě pozdě. Vojenští bloggeři, kteří většinou dávají aspoň trochu realistické informace o stavu invazních sil, se o horšící situaci začali evidentně dozvídat až v srpnu, tedy v době, kdy Rusové už několik měsíců ztráceli své pozice. Dle analytiků jde pravděpodobně o situaci způsobenou vysokými ztrátami, které tyto kanály zbavily jejich zdrojů na frontě.
To je také další z faktorů, proč mohla Ukrajina postupovat. Rusové se na celé frontě snažili dlouhé roky vést ofenzivní operace, ale rezervy, které jsou pro takové snahy nasazovány, proudí
poslední dobou přímo k bojům o pevnostní linii. Lyman je však důležitou součástí tohoto postupu a zprávy o zcela nedostatečných ruských jednotkách a oslabených pozicích, které se v posledních dnech vynořují, ukazují na až překvapivě vážné nedostatky v Ruské armádě, jež už plně nedokáže zajistit ani křídla takto významné operace.
Nový ukrajinský postup nebyl rozhodně rychlou operací. Ustal teprve nyní v září a po dobu několika měsíců tak vedl velmi pomalý, ale na druhou stranu důkladný prostor. Kyjev se především
soustředil na kompletní zničení mnoha ruských pozic a jejich vyčištění od přežívajících členů invazních sil. Postup se navíc neomezil pouze na zem. Ukrajinské letectvo, drony a rakety vedly aktivní podporu tohoto postupu, a to jak útoky na ruské pozice, tak na jejich klíčové zásobovací linie, což ještě víc zhoršilo situaci ruských sil.
...jasné výsledky
Proti-ofenzíva šla pomalu, ale jistě. Nejprve padly dobře bráněné lesní pozice a následně přišel čas dobýt Rusi držené vesnice. Obzvlášť v srpnu přišly nové útoky tanků a mechanizovaných vozidel, jež dokázaly zdecimovat zbývající ruské pozice. Po celou tuto dobu přicházely invazním silám zcela minimální pozice. Dle ruských bloggerů za to kromě celkových nedostatků může také fakt, že vrchní velení nechtělo přiznat horšící se situaci na frontě a raději doufalo v zázračné zastavení útoku. Ten se skutečně zastavil, ale ne kvůli zázraku. Ukrajina prostě a jednoduše dosáhla svého hlavního cíle.
Severní křídlo ruského postupu, jež mělo nakonec býti klíčem pro dobytí Lymanu, bylo zcela zničeno. Území, které jej tvořilo, je sice stále čištěno od Rusů, ale jedná se už o finální operace. Invazní síly ztratily téměř rok svých úspěchů a musely ustoupit k linii jezer na východ od města. Mnoho Rusů bylo také obklíčeno a zajato, ale zprávy, které mluví o zničení celých ruských jednotek, jsou příliš optimistické a spíše se jedná o likvidaci částí invazních oddílů. I tak to však je další rána pro už tak dost špatný nedostatek vojáků. Pro Rusko navíc po Kupjansku a jižní frontě už o třetí oblast, kde za poslední rok muselo ustoupit z draze dobytých pozic.
Hrozba vůči Lymanu sice nepřestala existovat, ale podobně jako u výše zmíněných cílů dřívějších útoků byla značně omezena a oddálena. Ukrajinské síly dokázaly osvobodit více než 200 kilometrů čtverečních a mohou si přičíst další úspěch, který pouze posílí už teď rostoucí morálku. Invazní síly naopak k dnešnímu dni stále ještě plně nedobyly první město pevnostní linie, Kostiantynivku, které přitom dle západních analytiků mělo padnout nejpozději v polovině léta. Putinova velká ofenzíva na Donbase tak postupuje extrémně pomalu a vede invazní síly k dalšímu krvácení, které si jen těžko můžou dovolit.
Co však přijde nyní? Malé protiútoky jsou rozhodně dobré zprávy a je i dobré, že se Ukrajina nevěnuje megalomanským úderům, které by její síly zbytečně vyčerpaly. Rusové však stále nejsou poraženi a přes pomalost svého postupu nadále tlačí. Údery na vnitrozemí rozhodně situaci zlepšují a případná mobilizace by Putinovi mohla vážně ublížit, ale na finální porážku agresora toho bude potřebovat více. Prozatím bychom se měli připravit na další lokalizované protiútoky, které rozhodně Rusům ublíží, ale Ukrajině samy válku nevyhrají.
Zdroje a další četba:
De Bretton-Gordon, Hamish: Ukraine is pushing back Putin with a masterclass of combined-arms warfare The Telegraph, 10. 9. 2026, Online: https://www.telegraph.co.uk/news/2026/09/10/ukraine-lyman-counter-offensive-putin-russia-drones-tanks/?msockid=1d1b0c8119ac62ee214a1d2918ee638a
Litnarovych, Vlad: Russian Lines Give Ground Near Lyman as Ukrainian Counterattacks Bite Across Multiple Fronts, United 24 media, 9. 9. 2026, Online: https://united24media.com/war-in-ukraine/russian-lines-give-ground-near-lyman-as-ukrainian-counterattacks-bite-across-multiple-fronts-22382
Vasilko, Tomáš: Ukrainians again liberate territory near Lyman – details of the ‚secret‘ operation revealed (Ukraine Battlefield update, Day 1,657), Euobserver, 8. 9. 2026, Online: https://euobserver.com/236059/ukrainians-again-liberate-territory-near-lyman-details-of-the-secret-operation-revealed-ukraine-battlefield-update-day-1657/
Clement Mólin on X - https://x.com/clement_molin
