Článek
Možná je rok po volbách ještě brzy na to, aby člověk dělal soudy. Realita české opozice je však tak chmurná, že už ji současná vláda může prakticky ignorovat! Nepřítelem a vůdcem protivládních sil byl prohlášen prezident Petr Pavel, na kterého se snáší většina kritiky. Opoziční strany to do tohoto bodu dovedly vlastní neochotou reálně se sjednotit, obměnit své politiky a efektivně jít po problémech Babišovy vlády. I proto se začíná objevovat otázka, zda by se nehodilo radikální řešení problému. Třeba po vzoru Maďarska, kde ve jménu porážky Viktora Orbána musely staré opoziční strany zemřít.
Maďarská revoluce
Péter Magyar je mnoho věcí, ale ještě před ani ne třemi roky by si ho nikdo nepředstavil jako budoucího přemožitele premiéra Orbána. Psal se rok 2024 a od maďarských voleb do parlamentu uplynuly dva roky. V nich dokázal Orbán rozdrtit plně sjednocenou opozici, a to s ještě lepšími výsledky než ve volbách předchozích. Tradiční strany kompletně selhaly, a to přes rostoucí informace o korupci v maďarské vládě a Orbánově rodině. Opozici však veřejnost nevěřila už vůbec, její vlastní korupce byla přeci jen důvodem pro původní vzestup Orbána a nově vyhlášená aliance, jež sahala od levice až po krajní pravici, byla brána jako špatný vtip.
A maďarská opozice tento obraz nikdy nedokázala změnit. Dva roky po volbách se zdálo, že je ještě méně akceschopná než kdy dříve a nadcházející volby do europarlamentu se zdály býti předurčené jako další triumf Orbánova Fideszu. Pak však přišel vnitřní rozkol. Péter Magyar, dříve loajální straník, se od Fideszu odtrhl a spustil otevřený boj proti korupci Viktora Orbána a horšící se ekonomické situaci v zemi. Díky spojení s malou stranou Tisza mohl kandidovat do evropského parlamentu a získat si slušné druhé místo, zatímco tradiční opozice kompletně pohořela. Orbánovi se zčista jasna narodil skutečný rival.
Co bylo hlavní strategií Pétera Magyara? Okopírovat původní vzestup Fideszu. Orbán se k moci dostal jako populistický reformátor, který slíbil zničit rostoucí korupci, stabilizovat ekonomiku a vrátit Maďarům národní hrdost. Magyar se rozhodl použít prakticky tu stejnou metodu. Na rozdíl od staré opozice se vyhnul otevřeně liberálním pozicím či pouze volání po konci samotného Orbána. Svým nepřítelem učinil celou situaci v Maďarsku, které byl Orbán pouhým symbolem. Nesliboval pouhé sesazení existující vlády, ale téměř revoluci, jež dokáže skutečně změnit celé Maďarsko.
Voliči byli nadšeni. Magyar byl tak trochu ideálním kandidátem, což mimo jiné ukazuje i jeho jméno. Správný vlastenec, který párkrát řekne, jak moc mu chybí Horní Uhry, ale na rozdíl od Orbána není příliš protievropský a dokáže tedy zajistit všechny ty důležité dotace a finanční podporu. Nenávidí korupci a díky tomu, že ve Fideszu byl, tak ví přesně, co bude potřeba udělat. I jeho členství v Orbánově straně bylo výhodou. Magyar nebyl členem staré zkorumpované opozice či nějakým aktivistou, co nenávidí Maďarsko. Byl dobrým mladým mužem, který chtěl změnit zemi skrze Fidesz, ale nakonec zjistil, že jeho hrdina je zkorumpovaný a je třeba proti němu bojovat.
To možná nebyla realita, ale Magyar z této ideje dokázal významně těžit. Průzkumy brzy začaly ukazovat, že jeho Tisza je jedinou seriózní opozicí proti Orbánovi. Některé staré strany pak raději letos vůbec nekandidovaly a ty, co se o to pokusily, byly kompletně rozprášeny. Navíc pomohl fakt, že Orbán už byl u moci moc dlouho a obzvlášť v posledních dvou letech začal provádět podivné akce, a to včetně kritiky maďarských povstalců z roku 1956. Přidejme horšící se ekonomiku a máme tu důvody, proč Magyar kompletně rozdrtil Orbána v letošních volbách. Jde však něco takového zreplikovat u nás?
Není stát jako stát
Začněme podobnostmi. Andrej Babiš dlouhodobě obdivoval Orbána, přesněji až do momentu, kdy prohrál letošní volby. Volání po tvrdém protimigračním přístupu a skeptický postoj k Evropské unii jsou toho dobrými příklady a Babiš obě pozice z velké části odkoukal právě od Maďarska. A pak jsou tu samozřejmě ekonomické podobnosti, kdy aféry našeho premiéra neustále vylézají na světlo. Obzvlášť rostoucí konflikt s EU, která může velmi ostře sáhnout Česku na dotace, by se mohl stát reálným problémem pro současného premiéra. Jeho voliči jsou mu zatím ochotni finanční problémy odpustit, ale jak dlouho tento stav vydrží, když za ně budou muset začít platit vlastními penězi? Právě to byla jedna z linií, které Orbán v Maďarsku překročil a následně za to zaplatil.
Najít českou Tiszu a vlastního Magyara by mělo i zde své výhody. Volání po nové straně a nových vůdcích je v Česku pravidelnou volební aktivitou, kterou už využilo mnoho stran k velkolepým triumfům. Také opuštění okoukaného anti-Babiše a nástup více ekonomicky-populistické rétoriky by bylo užitečné. Bojovat proti Babišovi jeho vlastními metodami se po všech selháních současné opozice začíná zdát jako jedna z mála nevyzkoušených variant, jež by mohla nějak pohnout se současnými volebními bloky. A právě oslovení části Babišových voličů bude stejně jako v Maďarsku nutné pro jeho trvalou porážku.
Přes tyto očividné výhody a podobnosti však celé přirovnání stojí před sérií dosti velkých problémů. Za prvé je tu dost jednoduchá otázka délky vlády. Andrej Babiš sice už vládne podruhé, ale mezi jeho dvěma funkčními obdobími jsou čtyři roky vlády Fialovy, které současný premiér dosud využívá jako odůvodnění pro své problémy. Viktor Orbán vládl téměř 16 let bez přerušení a právě tato délka moci a všechny problémy, které se během ní nahromadily, byly klíčové pro to, aby část jeho kdysi extrémně loajálních voličů změnila letos své volební plány. Něco takového je prakticky nemožné nahromadit za pouhé čtyři roky u moci.
Také je tu fakt, že Babiš je v mnoha ohledech od Orbána odlišný. Ano, jisté autoritářské tendence by tu byly, ale oproti téměř kompletnímu ovládnutí státních institucí je náš premiér ještě docela slabé kafe. Na rozdíl od Orbána to také není otevřený obdivovatel Vladimíra Putina a přes své koaliční partnery se nadále snaží vystupovat jako celkem prozápadní politik. A chybí mu ona extrémní orbánovská arogance, která umožnila významné chyby v posledních letech. Andrej Babiš před pěti lety prohrál parlamentní volby a o dva roky později utrpěl podobnou porážku v těch prezidentských. Ví dobře, že není neporazitelný, a bude se bít daleko chytřeji než jeho maďarský protějšek.
No a nesmíme zapomínat, že Česko je na tom stále celkem dobře. Maďarsko se kvůli svým zahraničním rozhodnutím v posledních letech ekonomicky silně propadalo. Korupce byla vidět úplně všude a izolace od Bruselu a tamních financí byla čím dál větší. Česko se sice stává trochu problematickým hráčem, čekají ho velké dluhy a moc neví, co vlastně chce ve světě hrát za roli. To jsou však daleko menší problémy než ty, které sesadily Orbána. Celkově se zdá, že situace prostě není ještě dost špatná na to, aby Babiše šlo odstavit po Maďarsku. A to i kvůli tomu, že nemáme vlastního Magyara.
Co s tou naší sebrankou?
Hnutí ANO je od Fideszu velmi odlišné. Orbánova strana byla zakládána po vzoru tradičních velkých sil a dodnes má téměř 40 000 členů. Andrej Babiš se pak nikdy netajil s tím, že nechce, aby hnutí příliš nabíralo, a jeho členů je tak dodnes méně než 3 000 lidí. Právě velká členská základna a zapojení mnoha politicky aktivních Maďarů, kteří v mnoha případech byli idealisty či ambiciózními členy střední vrstvy, umožnily stvoření Petera Magyara a jeho vzestup ve straně a pozdější odtrhnutí. Hnutí ANO, které pravidelně likviduje členy, jež se zdají příliš nezávislými, jen těžko může čelit podobnému problému.
Ze současné opozice pak kandidát vzejde jen hodně těžko. Její výkon už jsem výše kritizoval, ale obzvlášť existující straničtí vůdci jsou skutečně tristní. Martin Kupka je evidentně slušný a pracovitý člověk, který však absolutně nemá kvality nutné pro vedení školního projektu, natož strany či dokonce vlády. Vít Rakušan se prakticky neukazuje a měl být vyměněn po prohraných volbách. Zdeněk Hřib je sice schopný posílit samotné Piráty, ale je příliš kontroverzní na to, aby sjednotil celou opozici. A Jan Grolich sice začal pěkně, ale od zvolení o něm prakticky není slyšet. O TOP 09 raději ani nemluvme.
Někdo, kdo o roli českého Magyara evidentně stojí, je hejtman Kuba. Evidentně se snaží připravit si kampaně ve stylu našeho současného premiéra a jeho koncentrace na skutečné ekonomické problémy lidí je celkem slušná taktika. Naopak mu chybí ono až extrémní charisma a schopnost propojit se s lidmi, jako to dokázal nový maďarský premiér. Na druhou stranu si Češi vždy spíše dali říct na rozumné lidové hlasy než na národní ikony, takže to možná nebude pro hejtmana takový problém. Jeho schopnost převzít přinejmenším část hlasů současné opozice však ukážou až blížící se volby. Do té doby stále hrozí, že se jeho Super Česko stane pouhou regionální stranou bez šancí na národní moc.
Maďarské řešení má svůj půvab. Zbavit se starých opozičních sil a nahradit je novou silou, jež nestráví tolik času vnitřními hádkami o zcela nepodstatných tématech. Současná česká opozice rozhodně nedává příliš najevo, že si další existenci zaslouží, a pořádné čištění by mohlo být užitečné. Situace však zatím není v bodě, kdy by to bylo možné. Andrej Babiš není u moci dost dlouho a stále je dost chytrý, aby se nechytil do orbánovských chyb. A na naší vlastní scéně zatím chybí Péter Magyar. Prozatím se tak zdá, že současnému premiérovi bude i nadále muset čelit našich pět opozičních trpaslíků.
Zdroje a další četba:
Najvrtová, Zuzana; Doubravová, Barbora: Rozložená opozice, voliči jsou zklamaní, Seznam Zprávy, 13. 7. 2026, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-neviditelna-opozice-preslapuje-na-miste-vlade-prochazi-prehmaty-310543
Zoltán, Ádám: Beating (Authoritarian) Populism with (Democratic) Populism, Verfassungsblog, 9. 4. 2026, Online: https://verfassungsblog.de/beating-populism-with-populism/
Csehi, Robert: Shifting Political Landscapes: The Rise and Fall of Opposition Parties Amidst Fidesz’s Dominance in Hungary, European institute for populism studies, 15. 6. 2026, Online: https://www.populismstudies.org/shifting-political-landscapes-the-rise-and-fall-of-opposition-parties-amidst-fideszs-dominance-in-hungary/
Ésik, Sándor: How Péter Magyar Defeated Viktor Orbán, Journal of Democracy, 12. 4. 2026, Online: https://www.journalofdemocracy.org/online-exclusive/how-peter-magyar-defeated-viktor-orban/
