Článek
Stovky osvobozených kilometrů během několika měsíců operací. Ne nová proti-ofenzíva, jak tvrdili největší nadšenci a pravidelní kritici, ale série limitovaných úderů, které testovaly schopnosti ukrajinské armády a obranyschopnost nepřítele. Co se z nich vynořuje, je obraz, který jde přímo proti často opakovaným hlášením, že už nejde vůbec spoléhat na klasické útoky pomocí tanků, mechanizovaných vozidel a dalších podobných strojů. Pokud dokážete pracovat s novými realitami války, je možné všechno.
Mechanizovaná stagnace
Vpřed, tanky! Výkřik, který po většinu 20. století hrál přední roli na mnoha bojištích světa. Situace se samozřejmě měnila, ale význam tanků a dalších vozidel rychlé války nadále zůstával na vrcholu válečné pyramidy. 2. světová, korejská, vietnamská, první i druhá irácká a nespočet dalších válek byl přinejmenším zčásti rozhodnut tanky. A málokdo vsadil na tanková vojska tolik jako SSSR. T-34 a jeho mnozí následníci se stali symbolem rudé moci a i po pádu komunismu zůstala tanková vojska tou nejslavnější součástí sil jejich nástupnických států. Rusko i Ukrajina měly v tomto ohledu velmi podobné armády, s tím rozdílem, že Moskva mohla dlouhodobě spoléhat na obrovské tankové rezervy z časů SSSR.
To bylo před rokem 2022. Nové metody války, jako drony, se na ruské flotile samozřejmě podepsaly, ale ještě větší krizí se stala naprostá neschopnost zatajit shromáždění vlastních sil, což umožnilo dělostřelectvům obou zemí zasáhnout nepřátelské síly dlouho předtím, než začaly boje. K tomu přidejme rostoucí schopnost pěchoty ničit tanky pomocí svých zbraní či také rostoucí zastaralost ruských tanků a dostaneme se k situaci, kde je tanková armáda Moskvy podobná té z 60. let. Jakékoliv nasazení většího množství obrněnců se pak setkalo s těžkými ztrátami, což je zase pravda pro obě bojující strany, a ani Ukrajina této problematice dlouhodobě nedokázala čelit.
Rusové se v nedávné době začali také pokoušet o nalezení řešení pro užití tanků, a to obzvlášť kvůli potřebě co nejrychleji dobýt zbytek Doněcké oblasti a tamní pevnostní linii kolem města Kramatorsk. Na frontě jsme nedávno dostali šanci vidět exemplární příklad těchto experimentů. 10 tanků, půltucet mechanizovaných vozidel a několik specializovaných ženijních vozidel měl zasáhnout ukrajinské linie a umožnit pěchotě, která postupovala za nimi na motocyklech a dokonce i kolech, aby zajistila nepřátelské pozice. Rozdílem oproti minulým střetům měl být nový proti-dronový systém Arena-M, který měl dokázat ochránit tanky před drony a znemožnit nepřátelským dělům, aby dokázala nalézt nepřátelské pozice.
Experiment skončil kompletním selháním. Systém Arena byl oslavován jako nová zbraňová revoluce, ale ve skutečné bitvě zcela selhal. Drony se skrz něj dostaly v naprosté většině případů a z ruských vozidel nadělaly doslova sekanou. Rusové zkusili před bitvou udělat vše k vítězství. Útočná formace nefungovala na jednom místě, zásoby jí byly doručeny pomocí civilních vozidel a útok z několika směrů měl ze začátku zmást ukrajinské síly. A ze začátku se zdálo, že scénář funguje. Než se Rusové dostali do blízkosti ukrajinských pozic, kde došlo k shromáždění útočné síly, jež měla nyní být bráněna systémem Arena. Jeho setkání však následně vedlo k masakru.
Selhání to bylo obzvlášť velké ze dvou důvodů. Za prvé se jednalo o jeden z prvních velkých mechanizovaných útoků za posledních několik měsíců, který měl dle zpráv z prostředí ruských bloggerů zajistit jak taktické, tak symbolické vítězství, jež by šlo prodat veřejnosti. Místo toho byla téměř celá síla pobita kombinací dronů a dělostřelectva, které se navíc díky novým ukrajinským metodám stávají čím dál více nebezpečnými. Druhý důvod je však ještě horší. V době, kdy se tento útok připravoval a probíhal, dokázali Ukrajinci svůj vlastní tankový test, a to s reálnými úspěchy.
Jižní zkouška
Pro o válku se zajímající veřejnost je jižní fronta v blízkosti ukrajinského města Oleksandrivka společně s Donbasem nejzajímavějším bojištěm tohoto roku. Už mnoho měsíců slyšíme o různých operacích, které vyčistily vesnice i malá města a dokázaly Rusům způsobit územní ztráty, jaké jsme už několik let neviděli. Jak jsem zmínil výše, tak probíhalo mnoho spekulací o nové generální proti-ofenzívě, která má postoupit až ke Krymu a zahnat Rusy do moře. Fakta však spíše nasvědčovala operacím s malými, ale splnitelnými cíli, které kromě zkoušení válečných metod také zahrnovaly stabilizaci fronty a oslabení ruského tlaku na Donbase.
Dnes konečně máme jasné potvrzení od prezidenta Zelenského a nového ministra obrany, generála Drapatije. Plně osvobozeno bylo 26 vesnic a více než 700 kilometrů čtverečních především v záporožské oblasti. Jednalo se o zničení izolovaných ruských skupin, ale v několika případech také o útok na dobře bráněné vesnice, které byly okupanty plně drženy už mnoho měsíců. Ruské ministerstvo obrany samozřejmě reagovalo tím, že ve skutečnosti podporuje jeho vlastní armáda, ale většina ukrajinských prohlášení byla už spolehlivě ověřena nezávislými ruskými zdroji, které jsou i přes rostoucí tlak státních úřadů stále aktivní.
Výše popsané úspěchy už oznámila většina médií, ale o jedné části se zmínil málokdo. Ukrajina dokázala během těchto operací nasadit tankové a mechanizované síly, a to bez větších ztrát a s jasnými úspěchy. Útoky zahrnující obrněné formace byly klíčové k obsazení dobře bráněných vesnic a dalších pozic. Do operace byly samozřejmě zapojené i pěchotní oddíly a dronové síly, ale schopnost vrátit mechanizovaný element na bojiště ve velké síle je dosti unikátním triumfem, který věští dobré šance pro budoucí ukrajinské operace.
Zatímco Rusové především spoléhali na nové zázračné technologie, které měly vrátit tank na bojiště rychle a jednoduše, Ukrajina přistoupila k celé problematice více systematicky. Posun v taktikách byl dlouhodobým procesem, jež v její armádě probíhal už od selhání velké jižní ofenzívy roku 2023, kdy se plně ukázalo, že i ukrajinská vojska trpí podobnými ofenzivními nedostatky jako ta ruská. Další výhodou jsou posuny v dělostřelectvu a dronech, jež nyní dokážou daleko lépe spolupracovat s obrněnými oddíly a dokážou je tak udržet bojeschopné a užitečné. Rostoucí užití bojových robotů bylo v oblasti také zaznamenáno, ale jejich role v mechanizovaných útocích je zatím nejistá.
Jak na Rusa?
Dalším důležitým triumfem však také je odstřihnutí Rusů od systému Starlink a s ním spojené omezení schopnosti invazních sil zaznamenat ukrajinský útok dlouho předtím, než začne. Právě elektronická dimenze války je oblastí, kde Ukrajina slaví dost možná největší pokroky, což vede k daleko lepším pozemním útokům, které dokážou po dlouhé době dosáhnout reálného momentu překvapení. Rusové proto nedokážou zasáhnout koncentrace ukrajinských zásob nutných pro útočné operace a často musí čelit větším koncentracím nepřátelských jednotek, než bylo dosud možné. Pro Ukrajinu je to důkaz, že je návrat k větším ofenzivním operacím možný.
Invazní síly však už aktivně reagují na tyto výhody obránců. Rusové se rozhodli, že dlouhodobě nejistý systém Starlink nahradí svým vlastním výtvorem, který má poskytnout podobné služby jako americká síť. Moskva už na celém projektu celkem významně pokročila a Ukrajinci se obávají, že Rusové budou nové sítě moci využít už za několik měsíců. To by mohlo silně osekat nové elektronické výhody, které si Kyjev na frontě užívá, ale prozatím není plně jasné, v jakém stádiu celý projekt stojí. Ukrajina má přeci jen pochopitelnou tendenci zvětšovat hrozbu nepřátelských projektů, aby přiměla Západ ke zvýšení pomoci.
Přejděme však k hlavní otázce článku. Můžou tyto nové úspěchy znamenat, že se Ukrajina vrátí k více ofenzivnímu stylu války? Přinejmenším v některých sektorech je to reálná možnost. Jižní fronta ruské války čím dál více oslabuje díky nutnosti převelet nejschopnější jednotky na Donbas a rostoucím zásobovacím potížím, které způsobuje ukrajinská dronová kampaň. A Moskva čím dál více váhá s možností nové mobilizace, kterou vidí jako extrémně riskantní, ale jež je také asi jedinou možností, jak dodat celé válce dostatek vojáků. Celý úsek se tak pro Ukrajinu stává čím dál lákavějším prostorem pro nové operace.
I symbolicky by se jednalo o důležitý terč. Porážka roku 2023 ukončila naděje na rychlý konec války a jakékoliv jižní triumfy jsou tak velkou vzpruhou už teď. Nový vrchní velitel, generál Drapatyj, je známý jako člověk ochotný využít příležitostí a nová ofenzíva tak pro něj může být velmi lákavá. Nebude se pravděpodobně jednat o velkolepý postup až k Azovskému moři, ale spíše o snahu zahnat Rusy blíže k důležitým dopravním tepnám a dostat je tak pod dělostřeleckou kontrolu ukrajinské armády, což by bylo rozsudkem smrti pro zásobování jižních ruských sil.
Nová ofenzivní fáze je reálnou variantou. Ukrajina jich má hned několik, včetně větší koncentrace na Donbas a tamní obranné operace, ale po třech letech se šance na úspěšné vedení útočných operací, a to i se zapojením tankových a mechanizovaných sil, jeví jako velmi reálné. Důležité také bude, zda skutečně přijde ruská mobilizace, a pokud ano, tak kam nově shromáždění vojáci zamíří. Příští měsíce války na Ukrajině budou i proto vysoce zajímavé a každý zájemce o mezinárodní situaci a bezpečnost by je měl pozorně sledovat.
Zdroje a další četba:
Melkozerova, Veronika: ‘Much faster than originally planned’: Ukraine warns of Russian rival to Musk’s Starlink, Politico, 12. 8. 2026, Online: https://www.politico.eu/article/ukraine-warns-russia-starlink-rival/
Stezhensky, Alex: Ukrainian forces retake 26 villages as Oleksandrivka offensive presses on The new voice of Ukraine, 14. 8. 2026, Online: https://english.nv.ua/russian-war/ukraine-retakes-26-villages-in-months-long-oleksandrivka-offensive-50632587.html
Romanenko, Valentyna: Air Assault Forces show offensive on Oleksandrivka front, list 26 liberated villages, Ukrainska Pravda, 12. 8. 2026, Online: https://www.pravda.com.ua/eng/news/2026/08/12/8048418/
Majcin, Juraj: The tank Is dead? Oh no, it isn’t, European policy Center, 26. 5. 2026, Online: https://www.epc.eu/publication/the-tank-is-dead-oh-no-it-isnt/
