Rajchl chce zlikvidovat neziskovku, která pomáhá Ukrajině. Ta se proti jeho útokům ohradila

Jindřich Rajchl ve svém vyjádření na sociálních sítích nešetřil ostrou kritikou a organizaci Post Bellum společně s projektem Nemesis označil za ukázkové příklady subjektů, na které musí dopadnout chystaný zákon proti neziskovým organizacím. Podle Rajchla tyto spolky nejsou charitativními projekty v pravém slova smyslu, ale nástrojem politického vlivu. Snaží se vykreslit obraz uzavřeného mocenského kruhu, v jehož centru stojí ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa, populární herec Ondřej Vetchý a vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn. Tuto skupinu Rajchl interpretuje jako systém, který finančně i politicky profituje z válečného konfliktu na Ukrajině.

Hlavním bodem Rajchlova útoku je probíhající prověřování nákupu dronů v rámci projektu Nemesis. Rajchl situaci interpretuje jako důkaz rozsáhlé korupce a netransparentnosti, přičemž nákupy označuje za „velmi podezřelé“. Ve svém statusu využil i emotivní slovník, když prohlásil, že současná vlna odporu proti kontrole neziskovek ze strany „kavárníků a médií“ připomíná „kvičení postřeleného divočáka“. Tímto způsobem se snaží u svých voličů vyvolat dojem, že zákon o neziskovkách míří do černého a odkrývá nekalé finanční vazby, které byly doposud skryty pod rouškou humanitární pomoci.

Kritika se však neomezila pouze na drony. Rajchl napadl i samotnou podstatu činnosti Post Bellum – projekt Paměť národa. Ten podle něj záměrně deformuje historickou paměť Čechů. Tvrdí, že organizace se soustředí na propagaci utrpení německojazyčné komunity po druhé světové válce, čímž podle něj dehonestuje vojáky, kteří osvobozovali naši vlast. Rajchl jde v rétorice ještě dál a naznačuje, že tyto aktivity přímo nahrávají zájmům Bernda Posselta a sudetoněmeckého landsmanšaftu, od kterých je podle něj činnost neziskovky finančně i ideově dotována.

V neposlední řadě Rajchl využil regionální téma Rychlebska k vyvolání pocitu sociální nespravedlnosti. Zatímco místní obyvatelé podle něj stále marně čekají na státem slíbené kompenzace po ničivých povodních, neziskovka Post Bellum už své finance na projekty v této oblasti dávno obdržela.

Reakce Skupiny D na kampaň zpochybňující jejich činnost byla rychlá a věcná. Představitelé spolku v čele s Ondřejem Vetchým, bezpečnostním analytikem Milanem Mikuleckým a investorem Janem Veverkou vystoupili s detailním přehledem své práce. Hlavním poselstvím jejich obrany je kategorické odmítnutí jakéhokoliv osobního prospěchu. Členové spolku zdůrazňují, že jsou dobrovolníci, kteří projektu věnují svůj čas a jméno bez nároku na odměnu. „Představa, že bych já osobně na něčem takovém profitoval, je pro mě absolutně mimo chápání,“ nechal se slyšet dotčený Vetchý, který považuje současné útoky za snahu o znekredibilnění celé občanské pomoci Ukrajině.

Aby spolek vyvrátil spekulace o „fiktivní“ nebo předražené pomoci, zveřejnil konkrétní bilanci svých aktivit od roku 2023. Podle jejich prohlášení bylo na Ukrajinu doručeno již více než 17 000 FPV dronů, což potvrzuje i ukrajinská strana. Kromě samotných strojů spolek zajišťuje tisíce komponentů, od kamer po baterie, které jsou pro fungování dronových systémů klíčové. Významným milníkem byla také kampaň Spravedlivá odplata, realizovaná ve spolupráci s ukrajinskou ambasádou, díky níž bylo na frontu odesláno 100 tun plastické trhaviny. Skupina D se tak prezentuje jako efektivní logistický stroj, který doplňuje kapacity, jež státní aparáty často nedokážou zajistit dostatečně rychle.

Skupina D se však nezaměřuje pouze na materiální pomoc Ukrajině, ale zdůrazňuje i svůj přínos pro bezpečnost České republiky. Spolek totiž zajišťoval výcvik příslušníků Armády ČR v oblasti bezpilotních prostředků pro tři vojenské útvary. Tato iniciativa přišla v době, kdy český stát tuto schopnost systémově nezajišťoval. Zakladatelé spolku tvrdí, že za tuto činnost jim bylo původně poděkováno, a o to více je zaráží současná „kriminalizace“ jejich úsilí. Kromě vojáků spolek školí i civilisty v první pomoci a zástavě masivního krvácení, přičemž využívají zkušenosti instruktorů s desítkami let praxe v bojových zónách.

Nejsilnějším argumentem spolku proti nařčením z podvodu je zavedení nadstandardních kontrolních mechanismů. Skupina D si nad rámec zákonných povinností objednala forenzní audit u jedné z firem tzv. „Velké čtyřky“ (nejprestižnějších auditorských společností světa). Auditoři kontrolují každou výdajovou položku, „včetně nákupu poslední fixky“, a prověřují i ceny dodávaného materiálu. Podle Jana Veverky audit dosud neodhalil jediné pochybení. Spolek dokonce nabídl možnost do auditů nahlédnout jak Vojenské policii, tak poslancům v Parlamentu ČR, aby jednou provždy vyvrátil lživá tvrzení o tom, že by ze sbírky byly hrazeny soukromé výdaje, jako jsou například alimenty.

Bod zlomu nastal v prosinci 2025, kdy Vojenská policie provedla sérii domovních prohlídek a zajišťování důkazů u osob spojených s firmou FPV Space. Tato firma je klíčovým technologickým pilířem, který pro Skupinu D drony kompletuje. Jádrem sporu není to, zda drony na Ukrajinu dorazily – to policie v dokumentech nezpochybňuje – ale způsob jejich licencování.

Zatímco Skupina D exportuje stroje pod licencí pro zboží dvojího užití (dual-use), tedy produkty primárně civilní, které lze využít k průzkumu, Vojenská policie pracuje s hypotézou, že měly být deklarovány jako vojenský materiál. Tento rozdíl není jen administrativní. Licence na vojenský materiál podléhá mnohem přísnějšímu režimu a kontrolám. Představitelé spolku se však brání tím, že po dva roky jejich vývozy schvalovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, vnitro i tajné služby, a nikdo tehdy žádné pochybení nenamítal.

Právní zástupce Skupiny D, Jiří Nenutil, označil postup policie za absurdní. Vyšetřovatelé totiž zablokovali účty spolku i soukromá konta některých dobrovolníků až do výše čtvrt miliardy korun. Tato částka odpovídá celkovému objemu sbírky od jejího počátku, což v praxi paralyzovalo další pomoc.

Ondřej Vetchý, který byl na policii podávat vysvětlení jako svědek, neskrývá rozhořčení nad tím, že je iniciativa kriminalizována v době, kdy Ukrajina pomoc nutně potřebuje. „Když je občanská iniciativa pošlapávána způsobem, který může odradit dobrovolníky, může to v důsledku ohrozit i bezpečnost České republiky,“ varoval Vetchý. Zdůraznil, že útoky na jeho osobu a obvinění z profitování na válce hluboce urážejí desítky tisíc dárců, kteří projektu věřili.

Výrazným zlomem v celém příběhu se stala reakce Iva Lukačoviče, majitele portálu Seznam.cz. Ten se rozhodl ukončit svou anonymitu jako dárce a veřejně oznámil, že prostřednictvím iniciativy Dárek pro Putina věnoval na obranu Ukrajiny 100 milionů korun. K tomuto kroku ho podle jeho vlastních slov vyprovokovala právě kampaň proti Skupině D, kterou označil za dezinformační.

Lukačovič zdůraznil, že útoky na dobrovolníky považuje za nebezpečný precedens, který může odradit další dárce. Svým darem chtěl demonstrovat, že důvěra v občanské iniciativy zůstává pevná bez ohledu na probíhající vyšetřování. „Plně stojím za Skupinou D a můj další příspěvek bude putovat jim,“ nechal se slyšet miliardář.

Kauza kolem projektu Nemesis se stala ideálním „palivem“ pro politický narativ Jindřicha Rajchla a jeho příznivců. Pro tuto část politického spektra slouží zásah Vojenské policie jako potvrzení jejich dlouhodobého tvrzení, že „politické neziskovky“ jsou netransparentní, napojené na vládní špičky a měly by být podrobeny přísné zákonné regulaci. Rajchl šikovně využívá procesní nejasnosti kolem licencí k tomu, aby zpochybnil morální integritu celého sektoru a vykreslil pomoc Ukrajině jako pouhý byznys pro vyvolené.

Zatímco Vojenská policie a státní zastupitelství pokračují v prověřování faktur, licencí a technických parametrů dronů, skutečná bitva se odehrává v rovině veřejné důvěry. Pro aktéry ze Skupiny D nejde jen o právní spor, ale o pošlapání práce tisíců dobrovolníků. Varují, že pokud se kriminalizace nezištné pomoci stane normou, společnost v krizových situacích ztratí schopnost se semknout a efektivně reagovat.

Budoucí vývoj kauzy tak zřejmě určí víc než jen osud jedné sbírky na drony. Rozhodne o tom, zda bude neziskový sektor vnímán jako legitimní partner státu při zajišťování bezpečnosti, nebo jako podezřelý element, který je třeba svázat.