Článek
Jan Macháček
Válka budoucnosti je tady a vy všichni se jí málo bojíte, pokud tedy nejste zrovna Ukrajinci. Hvězdný skotsko-americký historik Niall Ferguson se právě z Ukrajiny vrátil a se čtenáři serveru Free Press se dělí o své dojmy.
Válka na Ukrajině probíhá už čtvrtým rokem – anebo dvanáctým, počítáme-li anexi Krymu. Od února 2022 už tu přitom byly tři různé války. Nejprve tanková – to když kolony ruských tanků zpackaly blitzkrieg. Pak tu byla válka dělostřelecká – když obě strany odstřelovaly zakopané a opevněné pozice. A nyní je to především válka dronová, kde zranitelné dělostřelectvo hraje podpůrnou roli.
Otázkou je, jak dobře tomu Evropané rozumějí. V Polsku, Estonsku, Rumunsku a Dánsku vědí, že ruské drony mohou narušit jejich vzdušný prostor. Autor si ale není jist, že lidem v těchto zemích došlo, co všechno z toho plyne.
Válka na Ukrajině dnes připomíná gigantickou počítačovou hru s mnoha hráči. Když ale někoho zabijete, už nemá k dispozici další život. Počítačové hry o válce na Ukrajině přitom už existují (např. Slava Ukraini!), ale opravdový kontrolní panel skutečného dronového operátora to moc nepřipomíná.
Obtížně si lze představit už jen počet dronů na obloze. V každý okamžik jich tam jsou stovky. Bzučí, vrčí, rojí se. Některé mají jedovatá žihadla, jiné jen bez hnutí pozorují. Jiné po vás skočí a zabijí. Brzy jich budou ve vzduchu tisíce.
95 procent škod způsobených na bojišti mají dnes na svědomí drony, a jen 20 procent dronových misí je úspěšných. Odpad a opotřebování jsou obrovské.
Existují dvě různá bojiště. Jedním je domácí fronta: zranitelná ukrajinská města. Druhým nekonečně dlouhá linie dotyku od Charkova na severu po Cherson a Krym na jihu. To je momentálně nejjedovatější pruh území na světě.
Sledovacím dronům neujde sebemenší pohyb na zemi. Když automatický systém rozpozná cíl, útočné drony jsou poslány do boje. Vojáci říkají: Když dron slyšíte, už jste mrtvý. Budoucností války je neustálý bzukot nad hlavou.
Když Američané začali drony zkoušet ve válkách v Afghánistánu a Iráku, byly velké a drahé. Dnes jsou malé a levné. Jejich přesnost byla dřív vyzdvihována, dnes je považována za naprostou samozřejmost. Klíčem je množství, autonomní masa. Cílem jsou roje dronů řízené umělou inteligencí s nejlepšími počítači. Rychle se tomu blížíme. Na druhé straně stojí těžší úkol: vybudovat proti autonomní mase spolehlivou ochranu. Zase půjde o drony, které ovšem loví a zabíjejí nepřátelské drony.
Obě strany války svou dronovou produkci zrychlují. Ukrajina loni vyrobila 2,2 milionu dronů. Letos to bude 6 až 7 milionů. Špatná zpráva pro ni je, že Rusko jich vyrábí ještě víc. Drony na půdorysu íránských výrobků se v ruských továrnách produkují masově.
Eric Schmidt, bývalý šéf Googlu, investuje do firmy Swift Beat, která vyrábí tři různé modely dronů, jež jsou cenným příspěvkem pro přetíženou ukrajinskou protivzdušnou obranu. Nedávno v noci sundaly obranné drony tohoto typu 786 ruských dronů. Může tak jít o ekonomicky výhodnější alternativu k drahým americkým patriotům.
Schmidtova firma přitom poskytuje pouze malou část. Alternativou jsou hlavně malé ukrajinské startupy fungující v symbióze s tamní armádou. Problémem je nedostatek kontraktů. Vláda nemá prostředky na koupi všech dronů, které je možné vyrobit. Zajímavé přitom je, že skoro žádný dron se neobejde bez čínské baterie. Čína tak zásobuje obě strany konfliktu.
Rusové, na rozdíl od Ukrajinců, neinovují. Kopírují a standardizují ukořistěné ukrajinské modely a využívají úspor z rozsahu k masové výrobě v sovětském stylu.
Klíčem k poražení téhle ruské kvantitativního výhody je udržení kvalitativního náskoku – a v tom Ukrajina exceluje. Nedostatku pracovní síly v zemi se ale nelze vyhnout.
Pro západní pozorovatele je obtížné si představit, jak moc je Putin ochoten plýtvat lidskými životy. Za poslední rok získal 1 procento ukrajinského území za cenu 7000 mrtvých týdně. Ukrajina má však chronický nedostatek mužstva. Zelenskyj neúspěšně zkoušel draftovat mladší ročníky – průměrný věk vojáků na frontě je 43 let.
I fronty jsou přitom dvě. Jednou je sci-fi pruh frontové linie, druhou destrukce měst, která připomíná německý útok na Británii v letech 1940–41. Studie o bombardování za druhé světové války naznačují, že dopad na morálku civilistů byl minimální, efekt byl spíš opačný. Rychlost a přesnost dnešních střel ale může způsobit, že se demoralizace přece jen dostaví.
...
Další část Fergusonovy eseje se týká Donalda Trumpa, který navrhuje, aby Evropské státy uvrhly 50–100procentní cla na Čínu a Indii, jež kupují ruskou ropu. Trump ale ví velmi dobře, že členské země NATO na Čínu taková cla neuvrhnou.
V dalších příspěvcích na sociálních sítích Trump předjímá, že by Ukrajina mohla obnovit hranice v plném rozsahu. „Budeme dodávat zbraně NATO, a ať si s nimi NATO dělá, co bude chtít. Přeji všem mnoho štěstí…“ Podle Fergusona bychom si měli všimnout, že Trump mluví o NATO, jako by stál mimo něj, jako by to byla nějaká třetí strana.
Americký prezident letos několikrát omezil pomoc Ukrajině. Nevadí mu ale prodávat americké zbraně do evropských zemí, které je pak Ukrajině dodají.
Za těchto okolností je jasné, co musí Evropa dělat, když USA dávají najevo, že je Ukrajina evropský problém. Zaprvé je třeba zvýšit finanční asistenci Ukrajině. A zadruhé je nutné akcelerovat vyzbrojování Evropy. Zase tak strašně těžké to není. Ruské HDP je desetkrát větší než ukrajinské. Když však k Ukrajině přidáme EU, bude to už 5:1 ve prospěch ruských nepřátel. Když přidáme ještě Británii, bude to 6:1. A když přidáme ještě Kanadu a Japonsko, bude to 7:1. Ale o tom už je druhá část eseje – a k té se dostaneme příště.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
