Článek
Na hodnocení zásadní Trumpovy návštěvy Číny si budeme muset ještě počkat. V Číně mají komunistický autoritářský režim, který z povahy věci nikdy nepřichází z nějakým průrazným, konkrétním, určitým, čitelným a jasným hodnocením čehokoliv. Oficiální vyjádření čínského režimu o čemkoli, tedy i o této návštěvě, se budou vždy podobat tomu, co si my pamětníci pamatujeme z organizovaného bezčasí husákovského režimu. Třeba: oba státníci vyjádřili podporu procesu prohlubování uvolňování napětí. Nebo: oba státníci odmítli proces podkopávání prohlubování uvolňování napětí.
Americká hodnocení jsou taky slabá. Ministr zahraničí Marco Rubio tvrdí, že se americká politika vůči Tchaj-wanu nemění. Trump tedy Tchaj-wan Číně neprodal výměnou za čínskou pomoc s otevřením Hormuzského průlivu, alespoň ne verbálně. To je dobře. Materiálně se teprve uvidí – podle toho, zda budou neztenčeně pokračovat americké vojenské dodávky ostrovu. Čína slíbila pomoci s Íránem ve věci Hormuzského průlivu, jestli to k něčemu povede, ale teprve uvidíme. Nákup 200 dopravních letadel Boeing je méně, než se čekalo, akcie firmy klesají.
To, že návštěva proběhla, a to v dobré atmosféře, je dobře. To, že spolu dvě největší mocnosti světa dokážou mluvit, je jedině správné a vzhledem k tomu, že svět na mnoha místech připomíná přehřátý papiňák, je dobré pošťuchovat komunikační kanály. To je pozitivní vždy, bez ohledu na to, co si myslíme o čínském režimu nebo americkém prezidentovi osobně.
…
Na serveru eurointelligence.com komentují britskou kampaň za rezignaci premiéra Keitha Starmera a konstatují, že je to pořád dokola. V Británii zaměňují politickou debatu za otázku leadershipu. Skoro nikdo nerozebírá, jakou politickou agendu mají vyzyvatelé a kritici Starmera a jakou šanci má tato agenda v případě střetu s realitou. To přitom především zajímá voliče i dluhopisové trhy.
Keith Starmer žádnou agendu neměl. Očekávalo se, že prosadí přesun politiky sociálních dávek do politiky veřejných investic, ale vůbec nic se nestalo. Mohl využít brexitu a uvolnit se z kazajky evropských regulací. Měl se zaměřit na chronicky nízkou produktivitu práce, prokletí britského hospodářství a všech předsedů vlád od roku 2008. Británie spoléhala na to, že finančnictví a City of London bude motorem ekonomického růstu. Správná politika se měla soustředit na nový růstový model pro Británii. S tím nepřišli tápající toryové a stejně neuspěli ani labouristé.
Starmer se i v největší krizi své kariéry spokojil s mělkými frázemi. Chce prý Británii v srdci Evropy. To je ale bezobsažné tvrzení, pokud neřeknete, že chcete plné členství v EU, Schengen, euro apod. To je srdce Evropy. Větší mobilita pro mládež je hezká věc, ale to má být všechno?
Jaké jsou myšlenky Starmerových oponentů ohledně obnovy ekonomického růstu? Žádné. Když konzervativci sesadili Margaret Thatcherovou nebo Theresu Mayovou, chtěli jinou politiku a instalovali politika, který ji uplatnil. Když sesadili Borise Johnsona a Liz Trussovou, přestali vědět, co chtějí. Labouristé jsou na tom dnes stejně.
Otázka je, zda by se problémy Británie vyřešily vstupem do EU. Problém britské ekonomiky je propad produktivity po finanční krizi v roce 2008. Ve funkci se tam vystřídalo sedm premiérů. Polovinu času od té doby byla Británie v EU, polovinu mimo EU. Jak by členství v EU vyřešilo strukturální problém? V mnohém ohledu se problémy Británie podobají těm německým. Británie si vybudovala přílišnou závislost na finančnictví, Německo přílišnou závislost na automobilovém průmyslu. Obojí fungovalo báječně, dokud to fungovat nepřestalo.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
