Článek
Trump cestuje do Pekingu na pozadí dvou válek, které se nevyvíjejí dobře. Skutečnou válku s Íránem sám začal letos v únoru a obchodní válku s Čínou zintenzivnil v dubnu 2025. Trump bude vystupovat suverénně, aby zamaskoval svou slabou pozici. Číňané na to ale nenaletí. Vědí přesně, jak se mají na zahraniční návštěvníky tvářit.
Abychom použili Trumpův oblíbený výraz, „karty má“ spíše Si Ťin-pching. Jeho země má monopol na vzácné minerály, které jsou pro americkou ekonomiku kriticky důležité. Čína této karty už využila. Když přišel Trump s „Dnem osvobození“ a zvýšil cla na čínské zboží na 145 procent, tamní vláda obratem zakázala vývoz vzácných materiálů – a výrobní linky některých amerických firem se zastavily. Za pár měsíců Američané cla snížili, i když jsou stále vysoká, ale Číňané s tím umějí žít, jejich globální obchodní přebytek je pořád takřka rekordní.
Scott Bessent, americký ministr financí, tvrdí, že USA budou do dvou let těžit všechny kritické minerály samy. Většina expertů si ale myslí, že to bude trvat dekádu.
Americkým ekvivalentem důležitých čínských minerálů měl být náskok v nejvyspělejších polovodičích a čipech. Američané v tomto směru zavedli přísné restrikce vývozu. Ty jsou sice pro Čínu velmi nepříjemné, ale rozvoji tamějších technologií nebrání. Odhaduje se, že čínské AI a jazykové modely jsou asi půl roku za těmi americkými. V elektrických autech je Čína dokonce napřed. Američtí výrobci čipů jako Nvidia přitom agitují za změkčení restrikcí na americký technologický export.
Trumpova strategická pozice je oslabena fiaskem íránské války. Trump chtěl původně jet do Pekingu v polovině dubna. Doufal, že konflikt skončí dříve, než se se Si Ťin-pchingem sejde. Místo toho přijede do Číny, a Hormuzský průliv bude stále zavřený, zatímco USA vypadají jako neschopné podrobit Írán své vůli.
Pokud to čínský lídr bude hrát dobře, ponechá Trumpovi nějaká ta „vítězství“. Čína oznámí velký nákup sójových bobů od amerických farmářů a velké nákupy boeingů. Trump se bude mít čím chvástat. A Čína také nabídne investice v USA, i když to někteří Trumpovi poradci budou zkoumat podezřívavě.
Čína asi vstoupí do Trumpovy „Rady pro obchod“, kterou bude Trump prezentovat jako alternativu nadnárodních institucí. Podobně jako bombastická „Rada míru“ měla nahradit OSN, Rada pro obchod má nahradit Světovou obchodní organizaci WTO. Realitou ale je, že nová Rada pro obchod nevyřeší obchodní nerovnováhy, stejně jako Rada míru nezařídila mír na Blízkém východě. Číňanům ovšem oznamování blyštivých a bombastických věcí vůbec nevadí, protože to nemá žádný praktický dopad. Hlavně když bude Trump spokojený.
Velké geopolitické věci se mohou týkat Tchaj-wanu. Možná Trump řekne, že Američané „odmítají“ nezávislost Tchaj-wanu – dosud ji „nepodporovaly“. Nebyla by to sémantická maličkost, ale Čína by to prodávala jako velké vítězství. Někteří čínští státní komentátoři už prohlašují, že Trumpova návštěva bude něco jako cesta Margaret Thatcherové do Pekingu v roce 1984, během níž Británie souhlasila s předáním Hongkongu Číně.
Analogie je nepřesná. Tchaj-wan není americká kolonie. Americký prezident ale může oslabit pozici Tchaj-wanu s tím, že značně zredukuje vojenskou pomoc ostrovu. To se ale nebude líbit leckomu z poradců, členů Kongresu a senátorů. Trump přijíždí do Číny oslabený, ale Čína ho klidně nechá něco málo na oko vyhrát. Může si totiž dovolit hrát delší hru.
...
Tolik Rachman. Souhlasíme s tím, že Čína umí hrát delší hru a Trumpa často ukojí blyštivé, a přitom nepodstatné věci. Čína má ale mnoho problémů. Na rozdíl od Japonska a Jižní Koreje si sice vytvořila velké zásoby ropy (a má ještě ruské dodávky), za pár týdnů či měsíců – pokud bude blokáda Hormuzu pokračovat – jí ale taky dojdou.
A Čína sice ekonomicky roste, i když mnohem méně, než byla zvyklá, o ekonomickém, dohánění Ameriky však nemůže být řeč. V AI se jí daří, ale zpoždění za Amerikou je jistě větší než půl roku. Země chrlí elektromobily a větrné turbíny, ale tamější ekonomiku brzdí předlužený státní sektor a prasklá realitní bublina, která se bude řešit ještě dlouhé roky, možná dekády. A demografie je katastrofální. Ale tvářit se, že mají dost času, to Číňanům opravdu jde dobře.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
