Článek
Jan Macháček
Je o tom přesvědčen Wolfgang Münchau ve svém sloupku pro server Unherd.com.
Někteří diváci radí hráčům a trenérům opravdu špatně. Chválí EU tým, že se tvrdě postavil Trumpovým clům. The Economist vloni začátkem roku pod hlavičkou „Obchodní bojový klub“ přišel s titulkem „Zdá se, že odpověď EU na Trumpovy tarify funguje“.
Ve skutečnosti se EU nakonec docela chytře rozhodla nebojovat. Ursula von der Leyenová se před rokem před Trumpem ponižujícím způsobem sklonila poté, co vykonala pouť na Trumpovo golfové hřiště v Turnberry ve Skotsku.
O šest měsíců později Evropský parlament chvíli zvažoval protrumpovskou vzpouru, ale těsně nad útesem se stáhl. V lednu Trump hrozil invazí do Grónska, a když americký Nejvyšší soud prohlásil Trumpova cla za nelegální, Brusel zrušil ratifikaci obchodní dohody USA–EU. Poté, co Trump pohrozil cly na německá auta, se EU – včetně europoslanců – zase stáhla. Minulý týden dohodu s USA Evropský parlament odhlasoval.
Nyní se EU snaží o něco podobného s Čínou a dostává podobně špatné rady. Evropanům se nelíbí, jakou hru s nimi Čína hraje. Sabine Weyandová, ředitelka EU pro obchod, přirovnává čínské jednání k tomu, že Peking položil „zapáchající rybu na jednací stůl“.
EU má věcně pravdu. Čínská hospodářská politika je největším zdrojem globálních ekonomických nerovnováh na světě. Čínské exporty bobtnají a Čína potlačuje domácí poptávku. Lze to doložit na evropsko-čínských obchodních datech během uplynulých let. Čínský export do EU roste a čínský dovoz z EU klesá. A letos se to ještě prudce zhoršuje. Čínský obchodní přebytek s EU vzrostl od ledna do dubna ve srovnání se stejným obdobím roku 2025 o 26 procent. Americká cla zjevně odklonila část čínského zboží z USA do Evropy.
Čínská měna neplave volně jako euro nebo dolar. Je fixována na dolar, a když dolar oslabí vůči euru, oslabí i čínský jüan. To znamená, že čínské produkty jsou levnější než dříve a evropské zboží v Číně je dražší než dříve.
Kaja Kallasová, vrchní diplomatka EU, přirovnává situaci k rakovině. V těžkém případě máte dvě možnosti: zvýšení dávky morfinu, nebo chemoterapii.
Evropané nejsou svatí, v zásadě jde o bitvu dvou merkantilistů. Během krize eurozóny před plus minus sedmnácti lety Evropa devalvovala měnu a vytvářela velké obchodní přebytky se zbytkem světa.
Nyní to vypadá, že Čína vyhrává obchodní válku s EU, stejně jako Trump vyhrává obchodní válku s EU. EU je na obou z nich závislá. Na USA v obranyschopnosti a na Číně v důležitých dovozech. EU si nemůže dovolit odvety. Ne že by na to neměla instrumenty. EU má možnosti, jak zasáhnout, a nepotřebuje na to žádné schvalování ani byrokracii. Jde o problém ekonomické závislosti.
Mohli jsme to sledovat minulý týden, kdy EU udělala pravý opak toho, co chtěli roztleskávači. Místo nových cel na čínské výrobky je snížila. Na čínskou firmu Yangzhou Yangjie Electronic Technology, výrobce čipů, byly uvrženy nejprve sankce, ale hned byly zas zrušeny, protože německý automobilový průmysl varoval před narušením zásobovacích řetězců.
Pořád se to opakuje. Evropané to opravdu chtěli Trumpovi nandat. Ale nemohou, protože evropský automobilový průmysl zaměstnává 13,2 milionu lidí.
Semeno závislosti bylo zaseto v minulých dvou dekádách. Evropský automobilový průmysl chtěl optimalizovat dodavatelské řetězce a vytvořil si závislosti na Číně. Dostal přednost krátkodobý zisk před dlouhodobou odolností.
Zjevné to bylo během pandemie, kdy německým výrobcům aut chyběly čipy. Řečnilo se o diverzifikaci, ale skoro nic se neudělalo.
Čína má důležité karty. Baterie do aut jsou další příklad. Čína má v tomto odvětví roky náskok před Evropou. Má takřka monopol v magnetech, které jsou pro elektromotory klíčové. Bez nich nefungují stěrače ani bojová letadla F-35. Další oblastí, kde je Evropa v koutě, jsou solární panely.
Už nežijeme ve světě, kde továrny vyrábějí všechno od začátku, z lokálních produktů. Moderní obchodní vztahy jsou komplexní. Evropská auta jsou plná čínských komponentů. Bilaterální obchodní bilance vám neřekne, co máte vědět. Hlavní otázka není, kolik nám toho Čína prodá, ale jaké čínské dodávky používáme pro náš vlastní export – a zda máme vůbec alternativu. Zjišťovat, co se děje v sítích, je komplexní úkol, elektroinženýři to dobře vědí.
Také Trump musel jít s Čínou na kompromis, především kvůli americké závislosti na čínských vzácných minerálech. Rozdíl mezi EU a USA je v tom, že propojenost EU s jinými ekonomikami světa je vyšší a vnitřní koheze EU jako organismu je nižší. Různí ekonomové, myslitelé a žurnalisté mohou tvrdit cokoliv, ale když Friedrich Merz nebo Giorgia Meloniová řeknou NE clům, tak to platí.
Místo stěžování si na Trumpa nebo Čínu má EU systematicky pracovat na odstraňování závislostí. Chce to také strategickou trpělivost a dobré plánování. Když už jsme začali příměry ze sportu, tak to vždycky není tak, že lepší tým vítězí. Často vítězí ten, kdo má pevnější nervy.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
