Článek
Jan Macháček
BSW totiž může – a asi bude – vládu AfD s ani ne moc skrytým potěšením tolerovat, či minimálně umožní vznik vlády AfD. BSW je sice levicová strana, ale na rozdíl od Levice (bývalé Die Linke) je to strana protimigrační a postoje k Rusku má podobné. Wagenknechtová nemá ráda protipožární zdi a ráda je pomůže strhnout.
Pro vládnoucí křesťanské demokraty z CDU odpadá dilema k úvaze o tom, zda přece jen politiku protipožární zdi vůči AfD nezrušit nebo ji nezrušit pokusně či podmíněně na úrovni jednoho spolkového státu. Odpadá též dilema, zda se pokusit strhnout protipožární zeď jenom na levici a vytvořit v Sasku-Anhaltsku supervelkou koalici proti AfD a BSW: nic takového se už nenabízí, nestačí to a početně to nevychází. A svým způsobem je to dobře. CDU oslabuje (a nejen v Sasku-Anhaltsku) především v důsledku toho, že nedělá pravicovou politiku, ale v koalici politiku sociálních demokratů a Zelených, a to už dlouho. Kdyby se se značkou CDU začalo spojovat, že k tomu ještě bude absorbovat ekonomickou a sociální politiku Levice (což je vlastně komunistická strana), a pokud by vše směřovalo k tomu, že toto bude scénář pro německou celostátní politiku, bylo by v Německu vymalováno úplně – pokud tedy už vymalováno není.
Co z toho všechno vyplývá? To, co se stalo v Sasku-Anhaltsku, se v dalších volbách, do nějaké jiné spolkové země, hned tak opakovat nebude. Bude ještě nějakou dobu možné sestavovat velké a supervelké koalice. Trend je ale daný a nastavený. Asi i v příštích parlamentních volbách půjde na federální úrovni izolovat AfD i BSW, ale pokud se tak stane, bude možné udělat to už jen jednou. Správně totiž někdo napsal, že protipožární zeď funguje spíše jako skleník, ve kterém AfD doslova bují, ovšem daří se v něm i komunistům z Levice a BSW.
Na volební preference bude mít velký vliv ekonomika. Německo sice čekají politické turbulence a tamější automobilový průmysl se ocitá pod velkým tlakem, celková čísla se ale podle prognóz budou cyklicky zlepšovat. Není to sice v důsledku nějakých razantních reforem a deregulací, také díky uvolnění ústavní rozpočtové brzdy se dostane do ekonomiky více peněz. A hmatatelné multiplikační efekty pro ekonomiku přinese i navýšení zbrojní výroby. Německá ekonomika poroste určitě lépe než v minulých letech. Nepůjde sice o žádný zázrak, ale budou to lepší čísla. Voliči to však hned tak neocení. Jejich reakce mívají jako obvykle zpoždění a jejich námitky se netýkají pouze cyklického vývoje.
Co se dopadů na CDU týče, lze očekávat bouřlivý vývoj. Část CDU – především z bývalé NDR – bude chtít protipožární zeď proti AfD zbourat. Může to vyústit až v rozpad strany. Část bude chtít pokračovat s tím, že hlavní argumenty budou zahraničněpolitické a bezpečnostní. Pokud budou ruské hybridní útoky v Německu pokračovat, může se vyostřit i diskuse o zákazu AfD – kvůli proruským tendencím této strany.
Zdá se, že tradiční strany už propásly možnost zkusit stranu AfD pod tlakem a z pozice síly kultivovat (k diskusi a k úvaze jsou vaše názory na ekonomiku, energetiku a migraci, ale musíte změnit zahraniční a bezpečnostní politiku a přestat koketovat s Ruskem – jinak vás k moci nepustíme). Teď už to ale – tak snadno – nepůjde. K pozici síly, moci a toho, kdo diktuje, se pomalu, ale jistě dostává AfD.
Pokud se někdo v České republice z výsledku AfD raduje, třeba s poukazem na to, že tato strana má pro leckoho sympatický program v oblasti kulturních válek, migrace apod., je třeba jej upozornit, že AfD u moci na německé federální úrovni znamená konec přerozdělování v EU směrem na východ, konec Schengenu, konec podpory německého investování ve střední a východní Evropě a konec pomoci Ukrajině. Vzhledem k tomu, že poté, co se Amerika z pomoci Ukrajině stáhla, je Německo největším finančním i vojenským podporovatelem Ukrajiny. A AfD je kromě toho strana – i když vloni na mnichovské bezpečnostní konferenci říkal J. D. Vance něco jiného –, která je ze všech německých stran nejvíc protiamerická.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
