Článek
Vybíráme pouze některé teze a myšlenky. Nejprve se operace Epická zuřivost (Epic Fury) proměnila v operaci Ekonomická zuřivost (Economic Fury) a ta zase v Projekt svoboda (Project Freedom).
Zažili jsme „vymazání íránské civilizace“ i návrh „memoranda o porozumění a cestě k míru“, které je podle Trumpa „už celé vyjednané a je pouze předmětem finalizace“. Kolik skoro mírových dohod už jsme měli? Čtyři? Pět?
Server Axios přišel s pěti body dohody USA s Íránem, která se rýsuje tentokrát.
1. Prodloužení příměří o 60 dní.
2. Otevření Hormuzského průlivu. Írán nebude vybírat žádné mýtné.
3. Amerika představí výjimky ze sankcí, které Íránu umožní prodávat svou ropu.
4. Čím rychleji Írán vyčistí průliv od min a čím rychleji se spustí plavba, tím rychleji se bude odbourávat americká blokáda, tedy na základě reálných výsledků.
5. Zároveň budou pokračovat jednání o limitaci íránského jaderného programu.
6. Pokud budou jednání k bodu 5 úspěšná, zabavené íránské fondy budou rozmrazeny a sankce zrušeny.
7. Válka mezi Izraelem a Hizballáhem také skončí.
Dá se to interpretovat dvěma způsoby. Patrick Bet-David, íránsko-americký komentátor, tvrdí, že Trump uspěl tam, kde George W. Bush, Barack Obama a Joe Biden selhali, protože opravdu reálně ukončí íránský jaderný program.
Podle článku neokonzervativce Roberta Kagana v The Atlantic jsou naopak podmínky, které si Írán klade, „vítězné“ a jejich přijetí Donaldem Trumpem bude „přiznáním porážky“.
Jistým znamením toho, že se dohoda blíží, může být to, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu je v jejím komentování velmi zdrženlivý.
Ďábel je jako vždycky v detailu. Než budeme soudit, jak se věci mají, musíme si podle Fergusona odpovědět na tři otázky.
1. V čem přesně bude spočívat správa Hormuzského průlivu? Íránci chtějí založit „Úřad úžiny Perského zálivu“ a přinutit země, které dovážejí ropu z oblasti, aby s ním podepsaly smlouvu. Bylo by to zlepšení íránské strategické pozice.
2. Jak přesně a konkrétně chtějí Íránci ustoupit ohledně svého jaderného programu? Pokud by se Írán opravdu zavázal nikdy neusilovat o jadernou zbraň a odevzdat zásoby vysoce obohaceného uranu, bylo by to skutečně mnohem víc, než dokázal Barack Obama v rámci komplexní dohody JCPOA, která omezila íránský jaderný program dočasně.
3. Je něco reálného na tom, že by se Trumpovi povedlo rozšířit abrahámovské dohody o spolupráci s Izraelem na Saúdskou Arábii a Katar, nebo dokonce Egypt, Jordánsko a Turecko?
Uvidíme. Časem slezeme z horské dráhy a efekt lysohlávek odezní.
Ferguson se přiznává, že na začátku konfliktu si byl jist, že USA a Izrael šly do války s pevným přesvědčením, že bude krátká, že 3. válka v Zálivu se bude blížit tamní 1. válce, která trvala šest týdnů, spíše než 2. válce v Zálivu, která trvala osm let.
…
Podívejme se na celou věc z historické perspektivy. Podle mnohých Evropanů je Trumpovo jednání ve své bezuzdnosti zcela bezprecedentní. Jenže to vůbec nejkonvenčnější, co Donald Trump za celý svůj život udělal, je, že se pustil právě do války na Blízkém východě.
Stejně jako prezident po prezidentovi od roku 1950 zjistil, jak snadné je do této války spadnout – a jak těžké je se z ní dostat. Jako skoro každý americký prezident po roce 1969 doufal, že vzdušná převaha a ekonomické sankce ho uchrání od rizika posílání vojáků do pozemních akcí a operací. Klasický vzor amerických operací je: „Pal! Namířit! Připravit se!“ Místo aby tomu bylo naopak.
To, co zažíváme, se nezměnilo od roku 1972, kdy se Richard Nixon pokoušel přesvědčit Hanoj, aby byl uzavřen „čestný mír“. Scénář je stále podobný: bombardování – očekávání kolapsu protivníka – zjištění, že protivník umí vyjednávat – hrozby – jednání – další bombardování. A tak pořád dokola.
Opravdu jediné, co je tentokrát jinak, jsou Trumpovy výlevy na sociálních sítích, které skutečně v ničem nepřipomínají to, jak vystupovali k národu jeho předchůdci, od JFK po Joea Bidena. Ti využívali formální televizní projevy a pečlivě připravené tiskové konference a utajené brífování spřátelených novinářů. Trump využívá sociální sítě, často má desítky postů za den. Také neformálně rozmlouvá s reportéry na nekonečných tiskových konferencích a poskytuje dlouhé klasické rozhovory.
Trumpova komunikace osciluje mezi vymazáváním civilizace a nabízením míru. Polovinu času to vypadá, že Trump sofistikovaně blafuje s využitím teorie her, aby zmátl nepřítele. A polovinu že to myslí vážně.
…
Podle Fergusona padlo nejdůležitější rozhodnutí už někdy na začátku dubna. Generálové tehdy Trumpa informovali, že otevření Hormuzského průlivu bude možné jen na základě rozmístění tisíců amerických pozemních jednotek na území Íránu a nasazení amerických bitevních lodí do vojenských operací. To byla jediná možnost, která by Trumpovi umožnila vyhnout se vleklému souboji blokád. Jenže představa rakví a pytlů s mrtvolami amerických vojáků se Trumpovi nelíbila. A vyděsila ho možnost potopených amerických torpédoborců.
Jak říkával Albert Camus, když vypukne válka – stejně jako když vypukne mor –, všichni věří, že něco tak odporného nemůže trvat dlouho. „Je to příliš stupidní,“ myslíme si. Jenže stupidita se prosazuje docela snadno. Trumpovy posty na sítích jsou většinou stupidní, ovšem stupidní jsme hlavně my všichni, kdo si myslíme, že je na nich něco pravdivého.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
