Článek
Jan Macháček
Otázka je, jak dobře dokážeme odhadnout dynamiku vývoje v Íránu. Skeptici tvrdí, že tamější systém je dobře nastaven a připraven na likvidaci elit: vždy se ví, kdo koho má nahradit, taky kdo má nahradit nahrazujícího a jaké má ten či onen úkoly a pravomoci. Systém je kromě toho promyšleně decentralizovaný: rakety a drony mohou vystřelovat lokální vojenští velitelé, kteří i bez pokynů z centra vědí, kam cílit. Výroba i skladování raket jsou soustředěny do podzemních komplexů a horských soutěsek, kam není vidět vůbec nebo tam není vidět dobře. Rakety a drony jsou odpalovány z nákladních aut, která ihned poté odjíždějí.
Otázkou je, které straně rychleji dojdou rakety a drony. K destabilizaci celého regionu a k narušení ekonomických řetězců ale stačí trefit se sem tam jedním dronem směrem k bohatým zemím Perského zálivu. I to vyvolá značnou paniku a způsobí velké ekonomické disrupce. Íránské drony míří relativně velmi přesně. Írán má patrně zpravodajskou podporu z Ruska a Číny. Trefí zcela bezchybně americkou ambasádu v Rijádu či velmi vzdálenou britskou základnu na Kypru.
Otázka je, co na to obyvatelé zemí v Perském zálivu. Postaví se jasně proti Íránu, protože ten střílí i na jejich území? Nebo budou ze všeho vinit Američany, protože ti rozjeli něco, co možná neměli tak docela promyšlené a připravené? Další otázkou je veřejné mínění v celém muslimském světě. Bude na vzestupu dříve nemyslitelná solidarita sunnitů se šíity? Těžko odhadovat.
Na druhou stranu lze skeptikům vzkázat, že pokud Izrael dokázal zlikvidovat už několikátou „rundu“ íránského politického i vojenského velení, dokáže to i s další a další – a tak pořád dokola. Být v Íránu v pozici šéfa čehokoli dnes znamená, že vás to velmi brzy velmi pravděpodobně trefí též. Ani výroba dalších raket a dronů v Íránu nebude nakonec jednoduchá. Írán v tuto chvíli opravdu nemá žádnou protivzdušnou obranu – a nemá ani šanci ji vybudovat.
Pondělní newsletter serveru eurointelligence.com přinesl sumář politických a geopolitických scénářů a konsekvencí. Zůstává aktuální i dnes.
Zabití Chámeneího vytváří mocenské vakuum bez jasného opozičního vedení. Pravděpodobnost občanské války narůstá. Samotné raketové údery nemohou zařídit změnu režimu. Nevíme nic o tom, jaká dynamika vzniká mezi iránskými elitami, a víme jen málo o křehké rovnováze institucí tamějšího státu. Marginalizované skupiny jako Kurdové, Balúčové či Azerové mohou využít situace k prosazování svých cílů.
Narůstá riziko vzniku státu, v němž budou dominovat íránské Revoluční gardy, nelze ale vyloučit ani rozbroje, potažmo otevřený konflikt mezi gardami a oficiální íránskou armádou. Šance, že by se k moci dostal syn bývalého šáha Rezá Pahlavího, je chabá. Vypadalo by to, že panovníka dosadili Američané, jakkoli zrovna jemu Donald Trump moc nepřeje. Pokud by se jej někdo pokoušel instalovat jako prozatímního lídra, určitě by to vyvolalo protireakce nacionalistů a fragmentaci už tak nestabilního prostředí.
Úniková cesta skrze diplomacii je nejistá. Podle eurointelligence.com nelze vyloučit, že Írán bude protahovat válku déle než Trump, který v ní nemůže dlouho pokračovat proti vůli Američanů.
Když je řeč o změně režimu v Íránu, jsou naše představy velmi vágní. Chámeneí sjednotil tvrdé patrioty pod náboženskou vlajkou a po desítky let postupně posiloval svou moc. Jeho smrt umožňuje resetovat systém posílením demokratického pilíře. Prezident Pezeškíán se může pokusit integrovat nacionalistický element a upozadit náboženskou misi. Určitým vzorem by mohl být turecký prezident Erdogan, který se také nemusí opírat o největší náboženské fanatiky, a přitom dokáže inspirovat a relativně stabilizovat národ, který je zjevně hrdý na svou imperiální historii.
Pezeškíán si ale musí vybrat, jestli chce být lídr, nebo jen následovník nějakého nového lídra. Kdyby si vybral, že chce být lídrem tranzice, může se stát arbitrem různých frakcí. Ústava přesně říká, co se má stát po Chámeneího smrti, Pezeškíán je jedním z členů tříčlenné rady. Další duchovní vůdce bude vybrán na konventu 88 náboženských autorit. Svolat takový konvent nebude v dnešní situaci snadné, pokud to vůbec bude možné. Pezeškíán tak získává příležitost tahat mezitím za nitky.
Američané jsou ohledně změn režimu často naivní. Vycházejí z historie vlastní vítězné revoluce před 250 lety. Tehdy to však byla pro ně nová země, navíc obklopená oceány. Persie je ovšem země prastará, s historií, kterou nejde snadno setřást. I šáh, jejž de facto instalovali Američané, představoval určité imperiální ambice. Íránská revoluce instalovala režim, který se rozhodl stavět na tom, že má stálé vnější nepřátele. Pokud má Írán dál existovat jako zdravý a hrdý národ na Blízkém východě, nemusí být nutně agresivní. Potřebuje ale, aby jeho role v regionu byla respektována.
Co se ropy týče, pětina jí proudí Hormuzským průlivem. Pokud nebude průlivem procházet, bude to velmi špatná zpráva. Jsou tu ovšem alternativy. Saúdská Arábie má západo-východní ropovod, kterým může protéct až 5 milionů barelů denně. Další ropovod mají SAE – ten má kapacitu 1,5 milionu barelů denně. Na současném ropném trhu je spousta volné kapacity a Čína má zatím velké volné zásoby. Dlouhodobé uzavření průlivu by ale mělo dlouhodobé a vážné následky.
Donald Trump možná může setřást hrozby ze strany íránského režimu, možná i útoky na americké spojence a základny USA v regionu. Co ale určitě politicky nepřežije, jsou vysoké, „třímístné“ ceny ropy. Prezident, který vysloveně slíbil, že nebudou žádné nové války, a který začal masivní válku, která dramaticky a dlouhodobě zvýší ceny ropy, si vykope politický hrob.
Aby to ale nebylo tak snadné, uzavřením Hormuzského průlivu poškozuje Írán i sebe sama, protože sám sobě omezí možnost vývozu ropy.
Rusko zatím oficiálně moc hlasitě nereaguje. Írán je ruský strategický partner, vysoké ceny ropy jsou ale nesmírně dobrá zpráva pro Vladimira Putina. Ropa je největší ruské aktivum, které tak získá na hodnotě. Události na Blízkém východě patrně posílí rusko-čínské partnerství.
Leckdo se dnes domnívá, že Putina bude brzy čekat osud Chámeneího a Madura. To je naivní představa. Rusko je jaderná velmoc – a bude s ním vždy zacházeno podle toho.
Stejně naivní je představa, že se moci v Íránu zmocní studenti, demonstranti, mladí a podnikaví lidé, zkrátka ti, které Trump vyzval a vyzývá, aby „převzali moc“. Ti nejodvážnější a nejlepší z nich jsou už mrtví, bylo jich postříleno 8–30 tisíc, a další těžko budou demonstrovat ve chvíli, kdy jim nad hlavami létají rakety.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
