Článek
V první světové válce byli holubi použití jako pošťáci. Jejich obrovská výhoda tkvěla v tom, že se konkrétní jedinec mohl ztratit v hejnu nebo na sebe coby „obyčejný pták“ nestrhával tolik pozornosti. Dnes je lze považovat za anachronismus a přežitek, nicméně Rusové to vzali spíše jako výzvu. Podle britského The Telegraph začali testovat „dálkově řízené“ holuby.
„I když se v současné době zaměřujeme na holuby - jako nosič lze použít jakéhokoli ptáka. Pro těžší náklad zvažujeme vrány, pro monitorování pobřežních zařízení racky a pro rozsáhlé námořní oblasti albatrosy,“ cituje deník The Chosun Alexandera Panova, generálního ředitele společnosti Nairi. Podle něj se ukazuje, že by šlo využít ptáka, který by v daném prostředí nevzbuzoval příliš pozornost. Racek nad mořskými vlnami působí na rozdíl od vrány přirozeně.
Celý trik je v tom, že ptáci mají na hrudi kameru, což je princip využití „bojových holubů“ starý více než jedno století. „Jádrem technologie je vložení malých elektrod do lebky holuba a jejich připojení ke stimulačnímu zařízení namontovanému na jeho hlavě, což umožňuje operátorům ovládat směr letu ptáka pomocí dálkového ovladače,“ tvrdí Chosun.
Švýcarská armáda a její holubi v 1. světové válce
Co je, kromě nenápadnosti, výhodou ptačího biodronu? Schopnost dostat se do úzkých prostor, najít si místo k odpočinku. Dolet v porovnání s moderními drony není nijak ohromující, uvádí se zhruba 300 mil, což je kolem 480 km. Jedná se o špionážní, nikoliv sebevražednou misi, byť se dá předpokládat, že časem dojde i k takovému využití.
Jak je vidět, tak s dostatečně kreativním přístupem se dá využít a „modernizovat“ o technologie, o které se dnes píše jen v historizujících článcích. Využití zvířat ve válce, ať už se jednalo o ptáky, psy nebo hlodavce, není překvapivé. Překvapivé je sloučení moderních technologií se starým principem.
