Článek
Žeňa, ještě v polospánku, ale po třech letech války s reflexy nabroušenými jako břitva, se posadil.
„Počkej, počkej… Jak jako vyčistit Yampil? Mám tu čtyři kluky, co můžou jít. Všichni ostatní drží pozice,“ odvětil s klidem, který maskoval vzedmutí adrenalinu.
V telefonu zapraskalo. Vteřiny ticha, která na frontě trvají věčnost. V pozadí je slyšet tlumené hlasy, poradu ve štábu. Pak přišla odpověď: „Dám ti ještě tři volné pohraničníky.“
Sedm mužů. To byla odpověď. Sedm mužů na vyčištění poloviny města, které mělo deset tisíc obyvatel. Žeňa si přetáhl kalhoty. Věděl, že tohle nebude jen další rutinní operace.
O pár hodin později dorazilo potvrzení jeho nejhorších obav: průzkum hlásil masivní „skupčení“ nepřátelských sil v lese severovýchodně od Yampilu. Odhad? Přes padesát ruských vojáků, podpořených těžkou technikou. Proti nim mají jít čtyři jeho rozvědčíci a tři chlapi od pohraniční stráže. Sedm statečných proti mechanizované přesile v městě plném sutin, číhajících Rusů, dronů a výbušných nástrah. A samozřejmě, máme tam kluky na pozicích, ale ti nemohou pozice opustit a jít čistit město. Tak to prostě nefunguje.
Zatímco v západních médiích sledujete mapy, na kterých se frontové linie sotva pohnou, realita na místě je jako otevřená, krvácející rána. Obraz o neschopnosti ruského postupu je iluze, která se každým dnem nebezpečně vzdaluje pravdě.
Podívejte se na uniklé záběry z bojů o Pokrovsk. Na mapě město stále pevně svírá modrožlutá barva, ale v jeho ulicích probíhá peklo. Tohle už nejsou bezhlavé lidské vlny jako u Bachmutu nebo drtivý tlak u Avdiivky. Nepřítel se poučil. Jeho útoky jsou promyšlenější, zákeřnější a o to smrtelnější.
Říká se, že první ve válce umírá pravda. A je to tak. Jenže v boji proti zákeřnému a početnějšímu soupeři se klam a přetvářka stávají zbraní. Zbraní, která může být stejně mocná jako rakety HIMARS. Špatná je jen lež, která ohrožuje životy vlastních lidí, o tom jindy. Ale strategické ticho, klamný manévr, umění nechat nepřítele hádat – to je dnes, v době kritického nedostatku munice, naše jediná šance. „Opsec“ (operační bezpečnost), který naše velení uplatňuje, není cenzura. Je to klíčový prvek strategie, jak se utkat s brutální ruskou převahou a přežít. A tak to musíme brát. Připravovat se na nejhorší, doufat v nejlepší.
Proto vám budeme přinášet tyto střípky skutečné reality. Abyste nezapomněli. Abyste viděli, že ukrajinští obránci každý den, každou hodinu, předvádějí jeden zázrak za druhým. Bez dostatku lidí, bez munice, kvůli všudypřítomným dronům často i bez jídla a vody brání už třetím rokem legendární Donbas.
Prohráli jsme bitvy. Za některé operace jsme zaplatili strašlivou cenu. Ale máme za sebou také tři úspěšné protiofenzívy, které ukázaly, že medvěda z bažin je možné porazit. S vaší pomocí to dokážeme. Vydržíme tak dlouho, dokud nás budete podporovat.
Pomáhejte dál.
Pomoci můžete i dnes. Pomozte uchránit naše sklady, náš týl, města přímo na linii fronty. Poslední města Donbasu v nichž stále žijí lidé. Staňte se Strážci nebes a pomozte nám vydržet.
OPERACE STRAŽCI NEBES ZDE: https://donio.cz/operace-strazci-nebes
