Článek
Ahoj. Představ si, že ti je dvanáct let a žiješ v Chersonu – městě přímo na frontové linii. Každý den nad hlavou bzučí ruské drony. Žiješ s babičkou, protože tvoji rodiče a bratr bydleli na druhém břehu Dněpru. Na Ruskem okupovaném území. Nedokážeš si to představit? Zkusím ti s tím pomoct. Představím ti tvé alternativní já.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a nikdy jsi nechodila do školy. Tedy školy s učitelem, spolužáky a lavicemi. Když jsi měla jít do první třídy, začal covid. Nepotkala jsi své kamarády z mateřské školky ani nové spolužáky ze školy. Učila ses z domu a znala své spolužáky jen přes počítač. Pak přišel rok 2022. V únoru Rusové vpadli do tvé země. V březnu obsadili Cherson. Táta říkal, že je to „okupace“, ale ty jsi ani nevěděla, co to znamená. Žili jste ve městě Olešky, na levém břehu řeky Dněpr.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a rodiče se báli, že tě unesou Rusové. Když přišli do vašeho města, říkali, že teď se jmenuje Tsjurupinsk. Začali chodit do domů a odvádět z nich lidi. Táta říkal, že nemůžeš chodit ven. Ani s mámou do obchodu. Protože Rusové berou děti a odvážejí je do Ruska. Také bys chtěla někdy vyrazit na výlet, třeba i do Ruska. Ale táta říkal, že Rusové ty děti kradou a někde daleko je přeškolují. Aby zapomněly, že jsou Ukrajinci. Nerozuměla jsi tomu. Doma jste mluvili rusky, ale jste Ukrajinci. Tak proč by tě někdo chtěl udělat Ruskou? Táta říkal, že by bylo lepší, kdybys byla u babičky. Rusové tě tam nebudou hledat. Jednoho dne tě k ní táta odvezl.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a vždy jsi milovala svou babičku. Žije v Chersonu a vždycky jsi k ní ráda jezdila. Umí dobré pelmeně a má čtyři kočky. Když tě táta vezl k babičce, nevadilo ti to. Naopak, těšila ses na to. Ani v Chersonu bys nemohla chodit ven, ale máte skvělého souseda. Říkáte mu strýc Sťopa. Kouří dýmku a pořád vypráví vtipné historky ze svého mládí. Protože i tady byli Rusové. Ale nešli za babičkou. Teda jednou přišli. Tři. Jeden civilista s nějakými doklady a dva vojáci s automatickými puškami. Řekli babičce, že je to nějaké referendum a že by ho měla podepsat. Vojáci mířili na tvou babičku automatickými zbraněmi. Raději proto podepsala. Tvoji rodiče tě přijeli navštívit dvakrát nebo třikrát, ale bylo to nebezpečné. Rusové brali lidi z ulice a vyslýchali je. „Hledají partyzány a odboj, protože se jich bojí,“ říkal soused, strýc Sťopa. Nevěděla jsi, co to jsou partyzáni, ale když se jich Rusové bojí, musí to být dobří lidé. Pak rodiče přestali jezdit úplně.
Výzva editora: Kroutit nevěřícně hlavou nad tím, že v Evropě ve 21. století okupační armáda programově unáší děti a maže jejich identitu, je sice přirozené, ale Anně to domov nevrátí. Pokud vás z této systematické krutosti mrazí a chcete reálně pomoci dětem vrátit alespoň kousek normálního dětství v bezpečí podpořte je zde https://donio.sk/detom-chersonu.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a tvoji rodiče a bratr zůstali na druhé straně. Na začátku listopadu začalo být na ulici rušno. Rusové běhali ulicemi, křičeli, stříleli. Sledovala jsi z okna, jak chodí po domech a nakládají věci z domů do aut – televize, ledničky, dokonce i záchodové mísy. „Ustupujou, zmrdi jedni. Ať skončí v pekle,“ řekl strýc Sťopa a babička dodala, že za chvíli bude po válce. Těšila ses, až znovu potkáš mámu, tátu a bratra. Antonivský most spojující Cherson s levým břehem byl ale zničen. A nebyla jiná cesta, jak se dostat na druhou stranu. Od té doby uplynuly 4 roky. Jste od sebe pár kilometrů, ale žijete na Ukrajině a oni žijí na okupovaném území, které Rusové považují za své.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a naučila ses spát i se zvukem sirén. „Rusové se zakopali na levém břehu a tam si vybudovali základnu,“ oznámil strýc Sťopa. Nevěděla jsi, co to je základna nebo jak se zakopali. Ale Rusové začali střílet děly a rakety na Cherson z druhého břehu. Nechápala jsi, proč. Koneckonců, ve městě nebyli žádní vojáci. To znamená, že byli na březích Dněpru. Ale Rusové také bombardovali centrum města, obytné čtvrti, obchody. Viděla jsi, jak granát z děla zabil tetu, která šla do obchodu. Pak další. A další. Nejdřív, když začaly řvát sirény, schovávala ses ve sklepě. Sirény řvaly tak často, že jste trávili víc času ve sklepě než v domě. Pak jste přestali chodit do sklepa. „Nejsme krysy, které se pořád schovávají,“ říkal strýc Sťopa. Zvykla sis spát i se sirénami. Jednoho dne sirény přestaly houkat. „Nedává to smysl. Rusové jsou blízko a museli by houkat celý den,“ vysvětlil strýc Sťopa. Pak na strýcův dům dopadl granát. Zabil ho.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a naučila ses žít s drony nad hlavou. Někdy v roce 2024 byly dělostřelecké granáty nahrazeny drony. To neznamená, že by je úplně nahradily. Rusové na město dál stříleli, ale na obloze se začalo objevovat stále více dronů. Také s malou bombou připnutou na podvozku. FPVéčka. Přelétají nad městem a hledají někoho, na koho by zaútočili. A útočí na cokoli – auta, ženy, děti, staré lidi. Americká novinářka Zarina Zabrisky o tom natočila film. Jmenuje se „Human safari“, protože Rusové z druhého břehu doslova loví lidi v Chersonu. A záběry, jak je trefují, dávají na Telegram. Drony se staly součástí tvého života. Než vyrazíš na ulici, posloucháš, jestli neuslyšíš bzučení dronu. Když jsi venku a slyšíš ten zvuk, musíš se rychle schovat. V podchodu, přístřešku, v obchodě. Taky poznáš, že se blíží dron, podle pouličních psů. Mají lepší sluch než ty a slyší dron dřív. Když začnou utíkat ze silnice, je to znamení, že letí dron. Existuje také zařízení, které upozorní, že je ve vzduchu dron. Jmenuje se Čujka a patří otci tvé nejlepší kamarádky. Jmenuje se Žaňa, je jí 12 let. Stejně jako tobě.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a už nechceš mluvit jen s chatbotem. S Žaňou jste se seznámili v „Křídlech Chersonu“ – organizaci, která se stará o děti z města. Babička tě tam zapsala do výtvarného kroužku. Žaňa bydlí v boční ulici. Když jdeš do kroužku, jdeš nejdřív za ní. Její táta zapne Čujku a zkontroluje, jestli je vzduch čistý. Jde s vámi až do Křídel. Sídlí v podzemí. Tam potkáte další děti. Je to skvělý. Kromě výtvarky ses přihlásila i do tanečního kroužku. Abys byla víc s kamarády. Protože mluvit s chatbotem není tak zábavné jako mluvit s dalšími dětmi. Zvlášť se Žaňou.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a tvoji kamarádi byli na táboře v Karpatech. Loni byla tvoje kamarádka Žaňa a další děti z centra na táboře v západních Karpatech – v Drahobratu. Byli tam týden, ale po návratu si celý měsíc povídali o tom, co tam zažili. Bydleli v opravdovém hotelu. Jezdili na výlety, koupali se, jezdili na koních. „Byl to nejkrásnější týden mého života,“ řekla ti Žaňa. Tábor údajně organizovali nějací „Nezlomní“. Nevíš, kdo jsou „Nezlomní“, ale taky bys chtěla zažít takový týden.
Říkají ti Anna. Je ti 12 let a těšíš se na tábor Nezlomných. Před týdnem přijel do Křídel opravdový kouzelník. Až z Francie. Bylo tam hodně dětí, ale i dospělých. A dokonce dva novináři s opravdickými kamerami – žena a muž s bílými vousy. Po skončení vystoupení Saša z Křídel řekl, že novináři jsou ze Slovenska a chtějí udělat rozhovor s tebou a Žaňou. A že jsou to „NEZLOMNÍ“. Byli milí, měli zvláštní přízvuk a mluvili s tebou jako s dospělou. Zároveň tě fotili. Říkali, že už mají postavených 24 táborů podobných tomu, kde byla Žaňa. A že jich připravují víc. A že vytvoří sbírku speciálně pro děti z Chersonu, a tvářemi té sbírky budete vy dvě. Slíbili, že tě určitě vezmou na další tábor. Že to i domluví s babičkou. Hlava se ti točí štěstím. Pojedeš na tábor …
Říkají mi Marcel. Je mi 57 let a bohužel jsem potkal stovky dětí jako Aňa. Společně s mou partnerkou Janou chceme obnovit jejich víru v dobro. Financujeme a organizujeme tábory pro děti z Ukrajiny. Opravdu jich bylo už 24. Ale bez dobrých lidí v Česku a na Slovensku, bez lidí s dobrým srdcem, by nebyl ani jeden. Pokud jste dočetli až sem, děkujeme. Děkujeme, že nám pomáháte organizovat další tábor pro Annu, Žaňu a další děti z Chersonu. Že nám pomůžete vrátit jim alespoň kousek dětství. Každé euro znamená kousek míru. Jeden den bez sirén. Jednoho dne, kdy Anna bude zase jen dítětem.
Výzva editora: Soucit sám o sobě ale Anně a dalším dětem z Chersonu nebe nad hlavou nevyčistí. Pokud chcete udělat něco skutečného a vrátit jim alespoň na pár dní kousek normálního života bez sirén a strachu, podpořte lidi, kteří za nimi reálně jezdí a pomáhají. Dostaňme je na chvíli do bezpečí. Podpořte tento projekt zde: https://donio.sk/detom-chersonu.
NEZLOMNÍ - Jana Čavojská a Marcel Rebro
PS: Obě kamarádky se jmenují Anna. Jen pro rozlišení jsem druhou pojmenoval Žaňa
