Článek
V boji o přežití národa se zdraví stává jen spotřebním materiálem. Měnou, kterou se platí za něco mnohem cennějšího a většina zaplatí z vlastní vůle.
Když se dnes podíváte na ukrajinskou frontu, nenajdete tam takřka jediného muže, kterému by zdraví sloužilo tak, jak si to představujeme my v bezpečí domova. Tabulkově vzato by každý druhý obránce mohl – a možná i měl – skončit. Zničená záda z neustálého nošení zbroje, chronické záněty, poškozený sluch z dělostřelecké palby, nedoléčená zranění, která se v zimě a vlhku ozývají s nesnesitelnou intenzitou. Psychosomatika si také vybírá svou daň.
Logika míru velí: Jsi nemocný? Jdi se léčit. Logika války křičí: Jsi naživu? Bojuj.
A oni bojují. Ne proto, že by své zdraví ignorovali, ale proto, že pochopili brutální hierarchii hodnot. Ti, kteří skutečně drží frontu, ti, kteří tvoří ocelovou páteř obrany, se neustále vracejí. Často je netrápí samotná bolest nebo ztráta končetiny. Trápí je strach, že už nebudou užiteční. Děsí je představa, že je velitel nevezme zpátky k jejich jednotce, protože mají protézu nebo poškozenou páteř.
Vidíme muže, kteří na čas odešli, aby se dali dohromady, ale jakmile jde do tuhého, vnitřní kompas je neomylně táhne zpět do pekla. Vědí, že se musí vrátit. Proč?
Když zdraví ztratí cenu
Historie nám opakovaně ukazuje, že existují chvíle, kdy biologické přežití jednotlivce ustupuje do pozadí. Děje se to vždy, když jsou ohroženy hodnoty, které definují lidství samotné. A takových hodnot věru moc není.
Je to Svoboda. Je to Naděje. Je to Láska.
K čemu je vám dokonalé fyzické zdraví, když vám ho kdokoli může zítra vzít? K čemu je vám silné srdce a zdravé plíce, když vás mohou křivě obvinit, zavřít do sklepa, mučit nebo rovnou zastřelit jen proto, že mluvíte svým jazykem? K čemu je vám zdraví, když si nemůžete vybrat, koho budete milovat, co budete číst a jak budete žít?
V totalitě a pod okupací se zdraví stává jen nástrojem otroctví. Nástrojem vydírání. Potřebuje tvoje dítě léky? Tak to nám dlužíš službičku… Pokud vám někdo sebere naději, zdraví nakonec zmizí samo – psychosomatika strachu a beznaděje tělo rozežere stejně spolehlivě jako šrapnel.
Ukrajina, nebo smrt
To je důvod, proč se Ukrajinci rvou jako psi. Proč se vrhají proti přesile, proč v blátě a mrazu obětují svá těla. Motto mnoha z nich – a mnoha našich kamarádů – zní: „Ukrajina, nebo smrt“.
Není to prázdné heslo. Je to chladná kalkulace. Konec Ukrajiny by pro ně znamenal konec svobody. Pro mnohé z nich dokonce popravu. A pro jejich děti existenci v kleci, kde zdraví slouží jen k tomu, abyste mohli déle pracovat pro okupanta. A taková existence je pro ně horší než smrt. Smrt je v tomto kontextu vysvobozením, zatímco ztráta svobody je trvalým prokletím.
Zdraví je luxusem míru
Pouze lidé žijící v bezpečí, mají to obrovské privilegium. Můžeme si dovolit ten luxus považovat zdraví za nejvyšší hodnotu. Můžeme řešit diety, preventivní prohlídky a drobné bolístky. Můžeme, protože naši svobodu, ačkoliv je v ohrožení, nám momentálně nikdo nebere.
Víte, co si místo toho přejí navzájem lidé na Ukrajině? „Mírné nebe“. Přejí si den, kdy nepřiletí raketa nebo dron.
Važte si toho, že si můžete vážit svého zdraví víc než svobody. Je to důkaz, že svobodu stále máte. Ale ještě více si važte lidí, kteří tuto rovnici museli obrátit.
Lidí, kteří právě dnes, den po dni, zuřivě bojují a rvou se o každý metr země. Obětují svá kolena, své oči, své životy. Ne proto, že by si nevážili zdraví. Ale proto, že vědí, že bez svobody je zdraví jen čekáním na popravu.
Pro vánoční období vám přejeme hodně štěstí, zdraví a mírné nebe.
Naděje 2026
Pokud máte ještě vůli, pomozte přinést do nového roku naději těm, kteří obětují své zdraví za vaše klidné spaní. I když se neznáte, patří jim za to obrovská porce díků.
Podpořit je můžete zde: https://donio.cz/nadeje-2026
