Článek
Židé a České království
Židé se v průběhu staletí usazovali po celém Českém království, město Brno nebylo výjimkou. Z historických pramenů je patrné, že zde žili již v polovině 13. století, tedy v době vlády Přemysla Otakara II. Dlouhodobě přitom platilo, že Židé byli pod ochranou panovníka. Prospěšné to bylo pro obě strany. Panovník totiž profitoval z toho, že Židé byli zdatnými obchodníky (nic jiného koneckonců ani dělat nemohli) a jejich rozrůstající se komunity pro něj představovali vítaný zdroj příjmů, ať již v podobě daní, anebo v podobě půjček.
Dařilo se i židovské komunitě v Brně, dokonce natolik, že sem mířili i židovští uprchlíci z německých měst, ze kterých byli vypovězeni. Nelze si samozřejmě život brněnských idealizovat. Žili v ghettu a museli akceptovat celou řadu omezení, v některých obdobích ale komunita v rámci možností prosperovala. Taková období ale naneštěstí vždy ukončila něco neblahého.
Panovníkova ochrana? Jen dokud se mu to hodilo
Psali jsme, že vztah panovníka a židovské komunity byl prospěšný pro obě strany. Je však třeba říct, že ro platilo vždy jen do určité chvíle. Bohužel šlo totiž o vztah značně nevyvážený a byl to panovník, kdo tahal za delší konec provazu. Čas od času nastala situace, kdy už panovník dlužil židovským obchodníkům příliš. Anebo zkrátka potřeboval peníze. V obou případech měl řešení svých problémů po ruce: židovskou komunitu zlikvidovat a vyhnat.
Je hořkou skutečností, že šlo o způsob řešení problémů, jehož úspěch byl prakticky zaručen. Proto jej také panovníci používali velmi často (pogromy s posvěcením Karla IV. budiž příkladem). Židé sami se bránit nemohli a nikdo jiný se za ně samozřejmě neměl důvod postavit ani formálně, natož se zbraní v ruce. Pokud na zásah proti Židům kývl panovník, byl jejich osud zpečetěn.
To se bohužel stalo i v roce 1454. Země byla zdevastovaná husitskými válkami a Zikmund Lucemburský nedostal dost času na to, aby dal zemi do pořádku. Po něm nastoupili na trůn Habsburkové: Albrecht a poté jeho syn Ladislav známý jako „Pohrobek“, neboť se narodil až po otcově smrti. Vlády se ujal v roce 1453 jako třináctiletý. V mezičase to v Čechách vypadalo všelijak, představitelé šlechty spolu bojovali a peníze si na to půjčovali často také od Židů.
Postupem času tak Židům dlužili prakticky všichni a královská pokladnice byla bez peněz. Řešení? Obvyklé… Mladý král vykázal Židy z Brna (celkem asi 800 lidí), jejich domy propadly městské radě a dluhy byly anulovány. Židům pak nezbylo nic jiného, než Brno skutečně opustit a usadit se v jiných městech v okolí. Bylo to možná o trochu lepší než násilný pogrom, i tak ale nebylo o co stát.
Je třeba ještě doplnit, že v té době působil v Brně kazatel a františkánský mnich Jana Kapistran, kterého do Čech vyslal sám papež. Ve svých kázáních se zaměřoval na protestanty i Židy. A protože byl opravdu dobrým řečníkem, Brňany brzy přesvědčil, že vyhnání Židů je to nejlepší, co se může stát. Takovým věcem věří lidé naneštěstí dost snadno a rádi, to koneckonců pozorujeme i dnes v přímém přenosu.
Suma sumárum, v roce 1454 byli z Brna vyhnáni Židé, kteří se mohli vrátit až v 17. století jako hosté (s poplatkem za vstup) a pak až rok 1848, kdy Židé nabyli plných občanských práv.
