Článek
František Slunečko před druhou světovou válkou
Budoucí generál a legenda domácího odboje se narodil v roce 1886 v jihočeské Mladé Vožici. Po absolvování reálného gymnázia se zapsal ke studiu na pražskou techniku a v roce 1908 promoval ze strojního inženýrství. Poté absolvoval základní vojenskou službu, na kterou navázal jednoroční vojenskou školou v rakouském Linci.
Po vypuknutí první světové války v roce 1914 byl mobilizován hned v první vlně a jmenován velitelem čety v rámci zeměbraneckého pluku č. 10 v Mladé Boleslavi. Jeho jednotka byla odeslána do Haliče, kde byl ale již v prosinci zajat Rusy. V zajateckém táboře byl velmi aktivní a stal se organizátorem života v něm.
V létě 1916 vstoupil do 1. srbské dobrovolnické divize. Šlo o divizi složenou z bývalých rakousko-uherských vojáků slovanského původu, Čechy nevyjímaje. František Slunečko se stal velitelem čety. V následujícím průběhu války vystoupal hodnostně až na úroveň majora a získal zkušenosti jak v poli, tak ve štábních funkcích.
Do nově vzniklého Československa se vrátil v roce 1920 a pokračoval ve své vojenské kariéře. František Slunečko velel pluku, poté brigádě, a v souvislosti s tím se v roce 1929 stal brigádním generálem. Za mobilizace velel oblasti Jemnice. Po okupaci v březnu 1939 se bez váhání zapojil do odboje.
Generál František Slunečko unikal Němcům téměř šest let.
Generál František Slunečko a domácí odboj
Společně s dalšími vysokými důstojníky vytvářel odbojovou organizaci Obrana národa. Sám se stal velitelem skupiny Morava-západ. Efektivita a brutalita německých okupačních složek a úřadů ale vedla k tomu, že velící struktura Obrany národa byla poměrně brzo narušena a řada velitelů byla zatčena, později pak samozřejmě popravena.
Sám František Slunečko unikl jen s velkým štěstím. Na přelomu let 1939 a 1940 byl před příchodem gestapa varován jen dvě hodiny dopředu a díky tomu unikl zatčení. Od té doby se ukrýval na různých adresách u nesmírně statečných odbojářů, kteří tím samozřejmě riskovali život celých svých rodin.
V době války musel střídat úkryty, pobýval např. v Táboře nebo v Mnichově Hradišti. S falešnými doklady potom vystupoval jako učitel v penzi. Nepřestával přitom s odbojovou činností, udržoval kontakt se zbylými strukturami Obrany národa a vytvářel z nich novou funkční síť. Je fascinující, že za celou tu dobu nepadl do rukou gestapa a dokázal Němcům unikat po celý čas trvání války.
V dubnu 1945 se přesunul do Prahy a společně s generály Kutlvašrem a Hrabčíkem se ujal vojenského velení povstání. František Slunečko měl na starosti jednotky mimo Prahu. I díky jeho aktivitě v letech okupace bylo možné jednotlivé skupiny aktivovat a generál Slunečko jim dal jasný rozkaz: vojensky vystoupit proti okupantům.
Dne 8. května 1945 to byl právě František Slunečko, kdo v Českém Brodě přijímal kapitulaci generála Reimanna a následně velel vojenskému obsazování pohraničí, které se tím navracelo Československu, jemuž bylo uloupeno v roce 1938.
Bohužel, ani František Slunečko neunikl komunistické perzekuci, po roce 1948 byl vězněn a v roce 1951 byl donucen vystěhovat se z Prahy. Do hlavního města se mohl vrátit až na začátku 60. let. V Praze také v roce 1963 zemřel.
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/frantisek-slunecko-muz-s-krycim-jmenem-alex/
