Článek
Kdo byl Jaroslav Šulc?
Jaroslav Šulc se narodil v roce 1903 do rodiny, kde neměl nouzi o podněty a příležitosti k poznávání světa a rozvíjení svých zájmů. Jeho otcem byl Čeněk Šulc, majitel knihkupectví, a především zakladatel první české cestovní kanceláře. Nejen, že měl mladý Jaroslav možnost cestovat, ale také se setkával s elitou tehdejší české společnosti. Ať již šlo o cestovatele jako byl Vojta Náprstek, Stanko Vráz, Alberto Frič, Svatopluk Čech, Jiří Guth-Jarkovský, Alois Jirásek, Eliška Krásnohorská, Antonín Svojsík a mnozí další.
Tato společnost jej nesmírně obohacovala a současně v něm probouzela vlastenecké cítění, což koneckonců činili i Šulcovi rodiče. Jaroslava Šulce velmi zajímala paleontologie a geologie, již na gymnáziu docházel do Národního muzea, kde spolupracoval na organizaci tamních sbírek. Přirozeně také sám vyrážel na výpravy za zkamenělinami do blízkého i širšího okolí Prahy.
Po maturitě začal studovat Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1929 dosáhl na doktorský titul. Na Univerzitě také působil jako odborný asistent, a to až do roku 1932, kdy mu pro osobní neshody nebyla prodloužena smlouva. Jaroslav Šulc ale v bádání a publikování pokračoval i na volné noze. Měl navíc tu výhodu, že mohl cestovat a stýkal se s mnoha vědci prakticky po celé Evropě, včetně těch německých.
Jaroslav Šulc, výborný vědec a velký vlastenec byl popravený v roce 1943.
Okupace, odboj a zatčení
V době přípravy na válku s Německem byl Jaroslav Šulc velitelem civilní protiletecké obrany, neboť kvůli zdravotnímu stavu nebyl schopen standardní vojenské služby. Chtěl se ale na obraně státu podílet a od roku 1935 byl také členem Národní gardy, tedy civilní složky, která měla polovojenský charakter a v případě konfliktu měli její členové vykonávat strážní službu i jinak spolupracovat s armádou.
Jeho vlastenecké cítění mu velelo zapojit se okamžitě po okupaci do odboje, konkrétně do činnosti organizace Obrana národa. Šulc dostal za úkol vytipovat vhodný sklad zbraní (našel jej v Troji), do kterého potom zbraně také skutečně převážel. Gestapo bylo ale velmi efektivní a odbojovou činnost proto Jaroslav Šulc nevykonával dlouho. Již začátkem dubna 1940 byl odhalen a zatčen.
Putoval potom po různých věznicích. Pankrác, Gollnow, Terezín, Drážďany… V měsících po zatčení za něj bojovala jeho matka, která psala jak českým představitelům včetně Emila Háchy, tak například říšskému protektorovi Konstantinu von Neurathovi. Hácha se za Šulce skutečně přimlouval, stejně jako řada německých vědců, které Šulcova matka také oslovila. Soud v Berlíně ale konstatoval, že jeho činnost byla vysoce nebezpečná a přesvědčení, s nímž bojoval proti německé okupaci, až příliš opravdové na to, aby nebyl odsouzen.
K soudu se Jaroslav Šulc dostal 30. listopadu 1942 spolu se sedmičkou dalších českých odbojářů. Matka mu zaplatila i německého právníka. Ani to ale nebylo nic platné a Jaroslav Šulc byl odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán 20. května 1943 v Berlíně-Plötzensee. Způsobem popravy byla gilotina. Jeho rodiče nedostali žádnou oficiální zprávu, ani se nikdy nedozvěděli, kde je pohřben.
Jaroslav Šulc je dalším z mnoha a mnoha skvělých českých vlastenců, kteří se konce války nedožili. Jejich příběhy je ale třeba připomínat neustále.
Zdroje informací: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2020/05/PD_1_20_s70-78.pdf
