Článek
Plavecké řemeslo
Co si představíte, když se řekne doprava dřeva? Asi dřevorubce, kteří v lese porazí strom, který se přímo na místě nahrubo opracuje, traktorem stáhne někam, kde se naloží na nákladní vůz, na němž dorazí na pilu nebo k překládce na železnici. Jak to ale bylo v minulosti? Žádná nákladní auta, žádné skutečné silnice… Těmi jedinými dálnicemi byly v té době řeky.
Proč se ale pokoušet složitě nakládat masivní kmeny na lodě, když to jde mnohem jednodušeji? Kmeny se přece mohly svázat do voru, a tak se splavit až na místo určení. A přesně tak to plavci, jak se lidé, kteří se tomuto řemeslu věnovali nazývali, také dělali.
Historie plavení dřeva
Kdy přesně se u nás tímto způsobem začalo dřevo dopravovat, není jasné. Nejčastěji se uvádí 11. století, první přímou zmínku o něm ale najdeme na listině Jana Lucemburského z roku 1316. V ní jsou popsány směrnice a pravidla pro plavbu dřeva, stejně jako práva i povinnosti prodávajících a kupujících. Je možné, že nejprve se dřevo posílalo volně, tedy v nesvázaném stavu. Zmíněná listina ale dokládá, že na začátku 14. století už vše fungovalo tak, jak plavecké řemeslo známe z pozdějších dob.
Významní byla i doba Karla IV. Ten mimo jiné svým nařízením z roku 1366 určil povinnost vybavit všechny jezy na Vltavě propustí, která umožnila plavbu vorů. Stejně tak toto nařízení nahradilo nesystematický výběr cel novým, přesně definovaným. Postupně Vltavu následovaly i další řeky.
Vltava měla nicméně prominentní postavení, tak si pro zajímavost můžeme vyjmenovat i stanice, kde se po cestě do Prahy vybíralo clo. Šlo o Hlubokou, Újezdec, Zvíkov, Orlík, Kamýk, Braník a Vyšehrad.
Vraťme se ještě k onomu Karlovu nařízení o stavbě propustí. Vedlo k první skutečně intenzivní regulaci řek u nás. Mnohé jezy a splavy mají svůj původ právě v této době a svoji existenci odvozují od zmíněného nařízení. Už ve středověku si zkrátka lidé snažili řeky přizpůsobovat svým potřebám. Vláká vodní díla typu přehrad jsou jen dosavadním završením procesu, který začal mnohem dříve.

Prvním úkolem plavců byla stavba voru.
Říční kolosy
Pokud mluvíme o vorech pro plavení dřeva, mluvíme o skutečně obřích prostředcích. V českém prostředí se používalo vázání kmenů do jednotlivých „tabulí“, které se následně spojovaly ro „pramenů“. Ty nejdelší atakovaly délku 100 metrů.
Primárním účelem vorů byla samozřejmě doprava dřeva. Celkem logicky se ale brzy začal využívat i prostor na vorech a plavci začali převážet nejrůznější zboží (z jihu Čech to byla často rakouská sůl) i pasažéry. Koneckonců, pokud si pamatujete na první díl seriálu Cirkus Humberto, jistě to sami dobře víte.
Plavení dřeva bylo samo o sobě pro ekonomiku významné, navíc kolem něj ale vyrostly třeba plavecké hospody, zásobovací sítě apod. To ještě dále zvyšovalo význam tohoto řemesla pro hospodářství.
Všechno má ale svůj konec. Už po první světové válce se začal objem dřeva přepraveného tímto způsobem snižovat, definitivní konec potom znamenal začátek stavby Vltavské kaskády v roce 1930. Vltava byla onou hlavní tepnou a když se skončilo s plavbou dřeva tam, pomalu skončila i jinde. Ty oficiálně poslední vory dopluly z jižních Čech do Prahy v roce 1947.
Poté se občas objevil pokus o ukázku zaniklého řemesla a možná se nějakého dočkáme i v budoucnu. To už je ale jen ozvěna dávno zmizelého světa. Šlo ale o řemeslo tak významné, že se dostalo i na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.





