Článek
Stigmata a jejich původ
Na úvod článku je třeba upozornit na to, že není jeho cílem řešit původ a podstatu stigmat. Jejich existence prokázaná je, což ale nutně neznamená „nadpřirozený“ původ. Pro věřící samozřejmě představují boží znamení. Věda dává logicky přednost racionálnímu vysvětlení v podobě psychosomatického původu stigmat. Za prvního stigmatika je považován sv. František z Assisi ve 13. století.
Obecně lze říci, že stigmatici jsou vždy věřící, velmi často pak lidé s nějakým psychickým či fyzickým onemocněním. Nutno podotknout, že i církev se ke stigmatům staví poměrně zdrženlivě a samotná přítomnost stigmat nemůže sama o sobě vést např. k blahořečení nebo svatořečení. A teď už se můžeme podívat na příběh jediné známé české stigmatičky. Jeho popis odpovídá tomu, jak je vyprávěn ve vzpomínkách pamětníků a obecném povědomí. Je jasné, že v mnohém se může od reality odlišovat, něco jiného v něm naopak může chybět.
Kdo byla Anna Tomanová
Anna Bohuslava Tomanová se narodila v roce 1907 v obci Pastviny na Pardubicku. Když jí byly čtyři roky, vypukl v obci požár. Anna se na něj chtěla podívat z okna, vylezla na židli, z ní ale spadla a udeřila se tak nešťastně, že začala mít problémy s chůzí. K tomu se navíc změnila osobnostně. Zkrátka a dobře, při pádu zjevně došlo k poranění páteře.
Žádné lékařské vyšetření dle dnešních standardů samozřejmě v té době absolvovat nemohla, a tak o přesné podstatě poranění můžeme jen spekulovat. Fyzický stav Anny byl stále horší stejně jako se zhoršovaly její nálady. V tu dobu už byli na světě oba její mladší bratři.

Jediná známá česká stigmatička: Anna Bohuslava Tomanová.
Zrození stigmatičky
Anna kvůli svému postižení nemohla chodit do školy, zůstala negramotnou a jediné vzdělání, kterého se jí dostalo, bylo náboženství. Docházel za ní místní farář nebo ji rodiče vozili za ním do kostela. Hluboce prožívaná víra a náboženské zanícení se staly nedílnou součástí její osobnosti.
Když byly jejímu nejmladšímu bratrovi Bernardovi asi tři roky, začal mít i on problémy s chůzí. Příběh se vypráví tak, že Anna se rozhodla „vzít na sebe jeho utrpení“. Bernard začal normálně chodit, ona ochrnula celá a zůstala upoutaná na lůžko. Bernard později začal studovat na kněze.
Nyní je třeba posunout se v čase o řadu let dopředu. Zásadní zlom v jejím příběhu měl nastat 6. června 1944, tedy v den, který si historie pamatuje z úplně jiného důvodu (někdy je ale uváděn 9. červen). Její bratr, nyní už kněz, dostal povolení sloužit mši u jejího lůžka. Povinnosti ho ale zdrželi jinde a mši vedl místo něj jiný farář. A právě při ní se na těle Anny objevila poprvé stigmata.
Stigmata se pravidelně opakovala, vše se rozkřiklo a do domu Anny začaly proudit davy věřících. Začala se šířit i informace, že Anna je zázračná léčitelka a dokáže uzdravovat i nevyléčitelné stavy. Nemoci údajně brala na sebe. Měla také určité vize, o které se však nedělila. O Annu Tomanovou, resp. o ty, kteří k ní chodili pro pomoc, se začala zajímat StB. Ani přes veškerou snahu se ale Státní bezpečnosti nepodařilo odradit další a další lidi, aby za ní chodili. Příliš „nadšená“ z ní nebyla ale ani církev, která se na podobné případy téměř vždy dívá s nelibostí.
Anna Tomanová zemřela v roce 1957 ve věku nedožitých 50 let. Ještě předtím ale svoji smrt předpověděla. Uvedla, že zemře rukou vojáka. To se nestalo. Přesto se s tímto „proroctvím“ pojí jedna zajímavost. V roce 1983 zabil v Klášterci nad Orlicí uprchlý sovětský voják předsedu místního JZD a jeho manželku. Její jméno? Anna Tomanová.
Dnes se katolická církev jejím případem zabývá a probíhá proces vyhlášení jejího blahořečení.





