Článek
Raketoplán Buran
Poté, co Spojené státy porazily Sovětský svaz v závodě o dobytí Měsíce, pustili se Američané do nového projektu kosmického dopravního prostředku, který je znovupoužitelný. Zrodil se raketoplán, resp. celá jejich flotila. Sovětský svaz na to musel reagovat, a proto se stavba jeho vlastního raketoplánu stala prioritou a nejdražším projektem v historii sovětské kosmonautiky.
Samotný projekt sovětského raketoplánu byl velmi zajímavý i jinak. Zdá se totiž, že byl z velké části založen na dokumentech o amerických raketoplánech, které získala KGB. To by mimochodem mělo docela zajímavé důsledky v případě, že by sovětský raketoplán skutečně létal. Potom by mohl být v mnoha ohledech s těmi americkými kompatibilní. Ukazuje to i na to, že v 70. a 80. letech už sovětskému svazu začal docházet dech a nebyl schopen držet krok s americkým tempem vývoje.
Raketoplán Buran se do vesmíru dostal jen jednou. Bylo to 15. listopadu 1988, tedy sedm let poté, co startoval první americký raketoplán Columbia. Buran bez posádky obletěl planetu dvakrát a přistál na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Byl to jeho první a poslední výlet do vesmíru.
Nás ale bude zajímat něco trochu jiného. Jde nám o to, jak projekt sovětského raketoplánu souvisel s tehdejším Československem. Odpověď je, že ve dvou věcech.

Buran na letecké přehlídce v Paříži. Odtud zamířil do Prahy, byť nechtěně.
Ralsko a Praha
První českou stopou v projektu raketoplánu je to, že v Československu měla být záložní přistávací dráha pro případ špatného počasí nebo jiných problémů na Bajkonuru. Konkrétně byla vybrána dráha ve vojenském prostoru Ralsko. Kvůli raketoplánu byla dráha rozšířena na délku 2 400 metrů a šířku 80 metrů. Není třeba říkat, že pro tento účel dráha nikdy využita nebyla.
V polovině roku 1989 byl potom Buran představen na přehlídce v Paříži. Byl tam vystavován v kompletu na hřbetu největšího letounu světa An-225 Mrija. Toto legendární letadlo bylo vyrobeno v jediném exempláři a bohužel bylo zničeno v začátcích ruské invaze na Ukrajinu. Ale zpátky k Buranu.
Po cestě z Paříže hlásili piloti obřího Antonovu technické potíže, jeden motor vysadil, a bylo třeba urychleně přistát i s raketoplánem na zádech. Nejvhodnějším letištěm byla Praha. Po Paříži se tak Praha stala druhým městem mimo Sovětský svaz, kde se Buran objevil. K letišti potom vyrazila celá řada nadšenců, aby mohli raketoplán na ploše zahlédnout.
Další osud raketoplánu už potom jen kopíroval osud celého Sovětského svazu. Ubývající finance, zhroucení a rozpad země se odrazily v tom, že Buran jen chátral v hangáru, jehož střecha se na něj nakonec zřítila. Tak skončil příběh Buranu, který měl i dvě české kapitolky.
Zdroje informací: https://www.denik.cz/vesmir/raketoplan-buran-rusko/






