Článek
Příběh Elišky Smiřické
Eliška se narodila v roce 1590 do jednoho z nejmocnějších šlechtických rodů své doby. Osud jí ale krutě nepřál. Dochovaly se totiž zprávy o tom, že od narození trpěla nějakou fyzickou vadou. Fakt, že díky tomu nebyla zrovna ideálem krásy, jí samotnou velice trápil a často nad svým údělem naříkala. To později potvrzovala i její osobní služka.
Eliška každopádně po lásce toužila, a nejen po té romantické. Stejně tak jí lákala i lásky fyzická. Eliška se každopádně rozhodla „lovit“ muže mimo šlechtické kruhy. Nejvíce toužila po kováři ze zámku v Kostelci nad Černými lesy, kde přebývala, a poté také po jednom z čeledínů. Svoji služku postupně začala využívat jako posla pro doručování vzkazů a informací o místech intimních schůzek. Skutečné drama ale mělo teprve přijít.
Válka o dědictví Smiřických
V roce 1608 zuřil boj mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. Jeho uherské vojsko vpadlo do Čech, a i rod Smiřických na to musel reagovat. Jeho členové se uchýlili do bezpečí na hrad Hrubá Skála. Elišku ale válka a vysoká politika ani trochu nezajímaly. Naopak, hodlala uprchnout a žít s kovářem Jiřím Wagnerem. S pomocí služebné začala také útěk připravovat. Jenže rodiče Elišky se o tom dozvěděli a do rukou se jim dostaly i dopisy, které si se svými milenci Eliška posílala.
Pro tak významný rod se jednalo o potenciální skandál obřích rozměrů. Bylo jasné, že se informace o něm nesmí dostat ven. Kovář a služka putovali do vězení a Eliška v domácím vězením na hradě Kumburk. Patáliím ale nebyl konec.
Eliščin otec Zikmund zemřel a tři roky po něm i jeho syn Jaroslav. Zdánlivě to nebylo tak zásadní, neboť stále byli dva mužští dědicové, bratři Elišky. Jenže jeden byl nedospělý a druhý mentálně zaostalý. Po epizodě s poručnictvím se nakonec Albrecht Jan, onen nedospělý Eliščin bratr, ujal vlády nad dědictvím. Jenže i on brzy zemřel. Do hry se proto dostala Eliška a její mladší sestra Markéta.
Markéta byla vdaná za Jindřicha Slavatu, a proto si společně na dědictví dělali nárok. Do hry ale vstoupil jistý Ota z Vartenberka. Ten Elišce přednesl svůj plán: unese ji, pojme ji za manželku a společně si budou užívat velké majetky Smiřických. To se také stalo, ale Markéta se s tím nehodlala smířit a „vytáhla“ na svoji starší sestru její minulost. To, co Eliška prováděla, bylo totiž nejen proti tehdejší morálce, bylo to i proto tehdejším zákonům o dědictví.
Královská komise, které měla o případu rozhodovat, nakonec Markétě skutečně dala za pravdu (možná i proto, že si verdikt pojistila i štědrými úplatky). Ota z Vartenberka byl zatčen a putoval do vězení. Elišce, v té době těhotné, připadl smutný úkol předat jičínský zámek Slavatovi a královské komisi. Nejprve jim odmítala otevřít, poté jí už nic jiného nezbývalo. Z neznámých příčin ale ještě tentýž večer explodoval sklad střelného prachu. Při výbuchu Eliška zahynula. Mluvilo se o tom, že prach odpálila schválně a spáchala sebevraždu, to bylo v roce 1620. To už se ale asi nikdy nedozvíme.
Každopádně si svého vítězství dlouho neužila ani Markéta. Přišla totiž třicetiletá válka a Markéta jako nekatolička byla majetku zbavena. To už je ale jiný příběh.





