Článek
Vznik kláštera
Zakladatelem kláštera byl v roce 1263 král Přemysl Otakar II., bylo to v době, kdy byl vrcholu své moci. Za zrodem kláštera stály dva zásadní impulsy. Tím prvním byl slib Bohu, který Přemysl Otakar II. učinil v roce 1260 před vítěznou bitvou u Kressenbrunnu, kde porazil uherského krále Bélu IV.
Druhý důvod byl ovšem ryze pragmatický a souvisel s vnitropolitickou situací v jižních Čechách. Regionu totiž tehdy vládl mocný rod Vítkovců. Jeho rožmberská větev budovala své sídlo v nedalekém Českém Krumlově a králi se jeho stále se zvětšující moc nelíbila. Založením královského kláštera přímo v srdci vítkovského panství si Přemysl Otakar II. vytvořil pevnou mocenskou oporu, která měla brzdit další expanzi jihočeské šlechty a potenciální konkurence.
Do nového působiště povolal král mnichy cisterciáckého řádu z dolnorakouského opatství Heiligenkreuz. Dávalo to dobrý smysl, cisterciáci byli totiž vyhlášenými hospodáři a často se vydávali kolonizovat neosídlené oblasti. Místo ve vltavském říčním ohybu vyhovovalo jejich představám ideálního místa pro klášterní hospodářství. Během prvních desetiletí klášter nazýval Sancta Corona, tedy Svatá Koruna. A jméno kláštera nebylo jen poetickou metaforou.
Trn Kristovy koruny
Přemysl Otakar II. novému klášteru daroval relikvii nejvyššího řádu, tedy trn z Kristovy trnové koruny. Český král tento předmět získal od francouzského krále Ludvíka IX., který trnovou korunu roku 1239 odkoupil z Konstantinopole a nechal pro ni v Paříži vystavět proslulou kapli Sainte-Chapelle.
Vlastnictví trnu z Kristovy koruny okamžitě zařadilo mladý jihočeský klášter mezi nejvýznamnější poutní a duchovní místa českého království. Pro důstojné uložení této svátosti potom vznikla v areálu kláštera ještě v 70. či 80. letech 13. století kaple Andělů strážných. Její vzhled nápadně připomínala právě pařížskou Sainte-Chapelle.

Rajský dvůr v areálu kláštera Zlatá koruna.
Zkáza kláštera za husitských válek
Rozvoj kláštera brutálně přetnuly husitské války. Jako bohaté a mocné středisko katolické církve, navíc v sousedství rožmberských držav, se klášter stal přirozeným cílem husitských vojsk. V roce 1420 přitáhli k branám kláštera husité přímo pod vedením Jana Žižky a během jediného roku areál dvakrát vyplenili a vypálili. Střechy kostela i klášterních budov se zřítily, cenné vybavení lehlo popelem a konvent byl na dlouhá léta rozprášen.
Během následujících válečných let se stopa po trnu z Kristovy koruny ztratila. Pravděpodobně byla v dobách nouze zastavena, rozdělena nebo ji postihl jiný osud. Když se mniši po uklidnění válečných bouří začali do kláštera vracet, nenašli nejen posvátný symbol, ale ani nic jiného ze svého majetku. Situace totiž dokonale využil Oldřich II. z Rožmberka, který si pomocí padělaných královských listin přisvojil téměř celé klášterní panství.
Barokní rozkvět a proměna v průmyslový areál
I přes svůj těžký osud klášter v 17. a 18. století dokázal vstát z trosek a prožít barokní renesanci. Opat Matěj Aleš Ungar zahájil rozsáhlou obnovu budov a v druhé polovině 18. století přivedl opat Bohumír Bylanský klášter k pozoruhodnému kulturnímu rozkvětu. Bylanský podporoval vědy, pěstoval český jazyk v době, kdy v úřadech převládala němčina, a v klášteře zřídil školu. V ní se děti učily nejen číst a psát, ale také praktickým dovednostem jako je ovocnářství. Klášterní knihovna se v té době zaplnila tisíci svazků.
Rozkvět kláštera ukončily reformy císaře Josefa II. V roce 1785 byl klášter Zlatá Koruna zrušen a o dva roky později jej v dražbě koupil rod Schwarzenbergů. Noví majitelé proměnili klášter v průmyslový areál. Začala zde fungovat slévárna a strojírna. Právě hospodářské využití v 19. století paradoxně uchránilo Zlatou Korunu před bouráním, které potkalo mnohé jiné zrušené kláštery.
Dnes je areál národní kulturní památkou ve správě Národního památkového ústavu. Trn z Kristovy koruny už sice zůstane asi navždy ztracen v mlze husitských válek, Zlatá Koruna si ale uchovala nejen své jméno, nýbrž i jedinečný genius loci.





