Článek
Mýtus všeobecné mobilizace
Mobilizaci, která byla prezidentem republiky Edvardem Benešem vyhlášena dne 23. září 1938, dáváme často přívlastek „všeobecná“. Zdá se to koneckonců logické, neboť ohrožena byla samotná existence republiky, německý útok se zdál být „na spadnutí“ a mobilizováno bylo opravdu „hodně“ mužů. Ve skutečnosti je ale toto označení nesprávné a o všeobecnou mobilizaci nešlo.
Nemá příliš velký smysl popisovat tisíckrát opakované události, které k mobilizaci vedly. Důležité je, že zmíněného 23. září 1938 byla ve 22:20 vyhlášena mobilizace. To je podstatné, neboť zákony první republiky znaly dva druhy mobilizace, částečnou a všeobecnou. Slovo všeobecná nebylo vůbec zmíněno. Nejde v žádném případě o pouhé slovíčkaření. Všeobecná mobilizace totiž znamenala např. povinnost okamžitého návratu všech mužů pobývajících v zahraničí zpět do vlasti. Existují archivní depeše, v nichž je explicitně uvedeno, že tato povinnost nevyvstává, neboť nejde o všeobecnou mobilizaci.
Byli připraveni bránit svoji vlast.
Nejpodstatnější je, že mobilizační vyhláška jasně stanovovala přesný okruh záložníků, kterých se týkala. Konkrétně šlo o tzv. I. zálohu, tedy muže mladší 40 let. Z tzv. II. zálohy, tedy mužů ve věku 41-50 let, byla mobilizována pouze malá část. V tomto případě šlo o přesně vybrané specialisty a nedostatkové profese. Jinými slovy, mobilizace byla pouze částečná, netýkala se všech záložníků.
Neobejdeme se samozřejmě bez několika důležitých čísel. Celkový mobilizační potenciál, tedy plné stavy I. a II. zálohy, tvořilo celkem 1 800 000 mužů. Z těch jich bylo povoláno 1 253 000. Celkem 126 000 mužů mobilizační vyhlášku neuposlechlo, z toho 100 000 tisíc Němců. Část zbytku tvořili i lidé maďarské nebo polské národnosti. Celkově proběhla mobilizace velmi spořádaně, problém představovali právě Němci. I ti, kteří nastoupili, dávali často najevo neochotu bojovat a byli proto často umisťováni k týlovým útvarům. Na druhou stranu je ale třeba říct, že byli i Němci, kteří plnili své úkoly velmi svědomitě. To ale trochu opouštíme původní téma.
Podstatné je, že potenciálně mohlo být mobilizováno o nějakých 550 000 mužů víc. Proč nebyli povoláni ve chvíli, kdy šlo o všechno?
Problém jménem zásoby
Odpověď na otázku uvedenou v předchozím odstavci je prostá. Československá armáda neměla pro tolik vojáků zbraně a vybavení. Bojeschopnost armády neurčuje pouze počet mužů, kteří mohou obléknout uniformu. V době mobilizace měla armáda k dispozici 762 000 pušek vz. 24. Plynových masek bylo přesně 1 382 000 včetně tisíců již nepoužívaných typů. A tak by se dalo pokračovat. Co z toho plyne?
Částečná mobilizace v tomto rozsahu bylo maximum, kterého bylo Československo v dané době schopné. Nebylo samo, do jisté míry se to týkalo každého státu. Vždy prostě existují limity, které určí maximum možného. Teoreticky samozřejmě existovaly plány na to, že další muži budou povoláváni v případě potřeby pro doplňování stavů a chybějící zásoby budou doplňovány ve chvíli, kdy se ekonomika přepne na válečnou výrobu. To ale nezní příliš přesvědčivě.
Závěr
Nic z toho, co bylo uvedeno, neznamená žádnou kritiku nebo dehonestaci zářijové mobilizace. Naopak, platí to, co zaznělo v úvodu. Mobilizace byla dost možné nejskvělejším momentem národa v celé jeho novodobé historii. Tento fakt se nemění ani o milimetr. Jde jen a pouze o korekci léta přežívajícího mýtu, která má upřesnit, nikoliv změnit, pohled na přelomový okamžik našich dějin.
