Článek
Vpád Pasovských do Čech
V roce 1611 se nacházelo české království v hluboké krizi. Stárnoucí a psychicky nemocný císař Rudolf II. jen těžko zvládal svojí situaci. Z jedné strany čelil tlaku svého bratra Matyáše, ze druhé potom i českých protestantských stavů.
V této chvíli se Rudolf II. rozhodl povolat do Čech žoldnéřské vojsko svého synovce, pasovského biskupa Leopolda Habsburského. Začátkem roku 1611 proto vtrhlo pasovské vojsko do země a obsadilo pražskou Malou Stranu. Pasovští zde brutálně loupili a vraždili, což vyvolalo na druhém břehu Vltavy obrovskou vlnu strachu a hysterie.
Vše se samozřejmě v duchu doby odehrávalo na půdorysu náboženských sporů. Proti sobě stála katolická menšina a protestantská většina obyvatel Prahy. Pražané proto vnímali katolické kláštery jako potenciální opěrné body pasovských invazních sil. Tím bylo vytvořeno jeviště pro brutální lynč.
Čtrnáct pražských mučedníků
Místem činu byl klášter u Panny Marie Sněžné. Ten založil v roce 1347 již Karel IV. pro řád karmelitánů. Během husitských válek však klášter utrpěl značné škody a na počátku 17. století už byl spíše ruinou. V roce 1604 pak Rudolf II. předal pobořený klášter františkánům.
Františkáni jej postupně obnovili a jejich společenství tvořené bratry z Čech, Německa, Itálie, Španělska, Francie či Nizozemska začalo vykonávat tradiční řádovou činnost. Řeholníci se věnovali duchovní správě, charitě i víry. Právě proto byli ovšem nekatolickému obyvatelstvu trnem v oku. Již dlouho před rokem 1611 čelili františkáni útokům. Ty byly většinou verbální, ojediněle ale docházelo i k fyzickým napadením.
V osudný den pobývalo v konventu celkem čtrnáct řeholníků, které vedl vikář Bedřich Bachstein. V Praze vypukly 15. února nepokoje a Bachstein okamžitě nařídil bratřím zákaz vycházení. Katolíci byli logickým terčem, a právě proti nim se obrátil hněv rozzuřeného davu. Kolem poledne dorazil k branám kláštera ozbrojený dav vedený jistým Matoušem Hovorčovským z Kolivé Hory. Ten dokonce ani nebyl z Prahy, šlo totiž o berounského měšťana.
Dav se tedy octnul před klášterem, rozrazil bránu a vtrhnul do prostor konventu. Sedm františkánů byl vyzváno k tomu, aby se vzdali své víry a když to neudělali, okamžitě byli ubiti a jejich těla zohavena. Dalších sedm řeholníků se ukrývalo na půdě, i ti ale byli objeveni a povražděni. Klášter byl poté vydrancován.
Zohavená těla pobitých řeholníků byla svlečena a ponechána bez pohřbu na klášterním dvoře. Teprve v sobotu 19. února dovolily městské orgány zbylým katolíkům jejich ostatky pohřbít.
Soud s pachateli
Soud s účastníky masakru proběhl v květnu 1611 po příchodu vojsk krále Matyáše do Prahy. Několik lidí, kteří se masakru účastnili bylo popraveno, avšak hlavní organizátoři dokázali uniknout. V roce 1616 nařídil pražský arcibiskup exhumaci těl. Při otevření hrobu bylo zjištěno, že ostatky řeholníků nejeví známky podstatného rozkladu. I to přispělo k jejich svatořečení, které bylo dokončeno v roce 2012.
Zdroje informací: https://www.ofm.cz/14-prazskych-mucedniku/udalosti-16-unora-1611/
