Článek
Letecká akrobacie má u nás dlouhou tradici
Snad každý, kdo někdy v posledních letech zavítal na letecký den, zná jméno Martina Šonky. Vynikající letecký akrobat je dnes symbolem tohoto nesmírně atraktivního sportu. Jeho tradice je u nás ale velmi dlouhá a pilotů světového jména u nás byla celá řada. V meziválečném období to byl slavný „Král vzduchu“ František Novák, v sedmdesátých letech sbíral trofeje Ivan Tuček a v letech osmdesátých zase Petr Jirmus. Léta devadesátá potom měla jinou hvězdu, Martina Stáhalíka, podle mnohých nejgeniálnějšího akrobata, kterého kdy Česko mělo.
Kdo byl Martin Stáhalík
Martin Stáhalík se narodil v roce 1962 v Rudolfově u Českých Budějovic do rodiny Ivana Stáhalíka, taktéž bývalého akrobatického pilota. Není proto divu, že byl na letišti „pečený vařený“ a když v roce 1978 viděl na vlastní oči, jak zmíněný Ivan Tuček získal titul mistra světa, rozhodl se, že se chce akrobacii také věnovat.
I přes rodinné zázemí ale paradoxně neměl cestu ke splnění tohoto snu nijak umetenou. Začal sice létat na větroních, ale k motorovému létání jej nechtěl pustit náčelník aeroklubu, kde Stáhalík létal. Důvodem byly spory s jeho otcem. To byla odvrácená tvář systému. Ten sice umožňoval létat v aeroklubech teoreticky každému, neboť výcviky financoval, na druhou stranou dával lidem jako byl zmíněný náčelník nepřiměřenou moc. Mohli rozhodovat o tom, kdo možnost dostane a kdo ne, jen na základě osobních antipatií.
Martin Stáhalík se ale k motorovým letadlům nakonec přece jen dostal, a to přes Slov-Air, tedy zemědělské létání. Následně pracoval na letišti a vyškolil se na leteckého mechanika. V roce 1985 se konečně dostal do aeroklubu, kde mohl začít s akrobacií. Bylo mu ale 23 let, ostatní akrobatičtí piloti začínali v osmnácti letech. A aby toho nebylo málo, lékaři mu nalezli jakousi vadu na ledvině. Aby mohl létat, musel podstoupit operaci. Ta se naštěstí podařila a Martin Stáhalík mohl začít.
Martin Stáhalík zpoždění velmi rychle dohnal, neboť byl pilotem „od pánaboha“. Od začátku bylo jasné, že je mimořádným talentem. Začal vyhrávat soutěže a stal se mistrem republiky. Jenomže opět se vyskytl problém. Stáhalík nedostal i přes své úspěchy pozvánku do reprezentace. Důvodem bylo to, že byl bohém a jeho osobní život byl poněkud divoký. To z něj dělalo pilota, který nesplňoval požadavky na toho správného „socialistického sportovce“.
Největší úspěchy i tragický konec
Sametová revoluce Martinu Stáhalíkovi přinesla nejprve problémy s financováním kariéry, neboť najednou bylo třeba shánět sponzory. To se naštěstí povedlo a Martin Stáhalík se mohl rozletět do světa, přišla pozvánka do reprezentace. Létání věnoval všechno, což jej ovšem stálo i rozvod. Živil se jako letecký instruktor a v roce 1995 získal v Jihoafrické republice titul mistra světa v letecké akrobacii v kategorii Advanced. Během soutěže létal na vypůjčeném letadle a jeho soupeři měli natrénováno mnohem více hodin. Česko bylo v té době stále poněkud chudým příbuzným. Jenomže Martin Stáhalík všechny nevýhody překonal a všem soupeřům ukázal záda.
V tom samém roce přidal i 3. místo v kategorii Unlimited a o rok později přidal bronz i na Mistrovství světa v akrobacii na kluzácích. Tím se stal jedním ze dvou pilotů v historii, který dokázal získat medaile ve všech třech těchto kategoriích. Martin Stáhalík dostal pozvánku i do seriálu závodů WGPA, tedy specifické kategorie, kde se létá za rizikovějších podmínek. Právě tím byl Martin Stáhalík známý, v tom byl výjimečný. Rád létal na absolutní hraně rizika.
V Číně se mu jako prvnímu podařil husarský kousek, když proletěl jeskyní zvanou Nebeská brána. Na zádech… Plánoval i další husarský kousek, chtěl zopakovat jedno z nejslavnějších čísel letecké historie: sebrat na zemi položený šátek křídlem. Tento trik proslavil Ernst Udet, německé letecké eso z první světové války a Martin Stáhalík jej chtěl napodobit. K tomu ale už nikdy nedošlo.
V březnu 2001 učil v Holandsku akrobacii. Při jednom letu s žákem, dopravním pilotem u KLM, se ale jejich letadlo dostalo do tzv. ploché vývrtky. Třikrát se ji pokusili vybrat, ale nepovedlo se jim to. Teoreticky existovala možnost z letadla vyskočit (i to by bylo velmi riskantní), Martin Stáhalík se ale rozhodl, že se raději pokusí situaci zachránit. Když už pak viděl, že vývrtku nevyberou, udělal vše pro to, aby letadlo po dopadu nezačalo hořet s tím, že to zvýší jejich šance na přežití. Vypnul přívody paliva a provedl další potřebné kroky. Bohužel, piloti náraz nepřežili. Martin Stáhalík zahynul ve věku 38 let.
Dnes je po tomto mimořádném talentu pojmenována nejen ulice v rodném Rudolfově ale od roku 2012 dokonce i planetka.
