Článek
Češi mumie nemusejí
Otázka proč vlastně Gottwalda balzamovat, je na místě. Tento zvyk je totiž pro české prostředí zcela cizí a odporuje jakýmkoliv místním tradicím. Historicky se u nás nikdy k tomuto kroku nesahalo. Tak proč právě Gottwald? Důvod byl samozřejmě ten, že mumifikace měla demonstrovat nesmrtelnost komunistické myšlenky i Gottwaldovy osobnosti. Vše se odehrávalo ve stejných kolejích jako v případě Stalina, který zemřel jen o několik dní před Gottwaldem.
Nabalzamovaného Lenina zná každý, se Stalinem si konzervaci těla nespojujeme, neboť jeho tělo bylo vedle Lenina vystaveno jen do roku 1961. V souvislosti s likvidací kultu jeho osobnosti byl z moskevského mauzolea Stalin odstraněn. Podstatné ale je, že balzamován původně byl. A stejně to muselo proběhnout i v Československu. Důvody byly stejné: smrt hlavního představitele režimu nesměla znamenat konec jeho ideologického působení.
Hrob Klementa Gottwalda na Olšanských hřbitovech.
Proces Gottwaldova balzamování
Samotný proces balzamování byl přísně tajný a podřízen dohledu sovětských odborníků. Krátce po Gottwaldově skonu, jehož příčinou byla prasklá výduť aorty způsobená syfilidou a alkoholismem, byli do Prahy povoláni specialisté z Moskvy. Ti měli zkušenosti s konzervací Stalinova i Leninova těla.
Pro účely balzamování bylo vybudováno speciální technické zázemí v prostorách památníku na Vítkově, kam bylo Gottwaldovo tělo převezeno. Sovětští experti, v čele s profesorem Sergejem Rufovičem Mardaševem, měli úkol zachovat tělo v co nejpřirozenějším stavu. Celý proces zahrnoval nahrazení tělních tekutin chemickými roztoky a následnou péči o integritu tkání, aby byla zajištěna dlouhodobá odolnost proti rozkladu.
Vše bylo samozřejmě směřováno k vytvoření mauzolea, které se stalo středobodem režimní výchovy. Gottwaldovo tělo bylo vystaveno v proskleném sarkofágu v sále památníku na Vítkově, kde bylo podrobováno pravidelné údržbě a dohledu. Režim vynakládal obrovské úsilí a nemalé finanční prostředky na udržení těla v zachovaném stavu. Tým sovětských a později i československých odborníků musel pravidelně kontrolovat stav tkání, regulovat teplotu a vlhkost v sále a provádět nezbytné zásahy.
Co dál?
Především však ale došlo ke změnám jiného typu. Zatímco v padesátých letech byla návštěva Gottwaldova mauzolea povinnou součástí školních výletů a cest nejrůznějších delegací, s postupným politickým uvolňováním v šedesátých letech se začalo vnímání tohoto bizarního monumentu měnit. Veřejnost se k mauzoleu stavěla s rostoucí skepsí, často hraničící spíše s černým humorem. Režimní špičky začaly debatovat o tom, zda je reálné mumifikaci dále udržovat a zda její přínos pro kult osobnosti převažuje nad náklady. Mimochodem, často se objevuje, že Gottwaldovo tělo bylo mumifikováno špatně a podléhalo rozkladu. To ale není pravda, mumifikace byla provedena dobře.
V souvislosti s tím a také v rámci procesu destalinizace, bylo každopádně rozhodnuto o zpopelnění Gottwaldových ostatků v roce 1962. Toto rozhodnutí bylo oficiálně prezentováno jako naplnění Gottwaldovy vůle, ačkoliv se ve skutečnosti jednalo o pragmatické řešení dále neudržitelné situace.
Z dnešního pohledu je Gottwaldova mumifikace spíše tragikomickým příběhem režimu. Ve skutečnosti lze snahy o udržení jeho těla chápat jako pokus o zajištění de-facto nekonečné legitimity režimu.
Zdroje informací: https://www.novinky.cz/clanek/historie-pribeh-gottwaldovy-mumie-40316632
