Článek
Historie supermarketů ve světě
Pojem supermarket si asi všichni zařadit dokážeme. S obecnou představou si budeme muset vystačit, žádná přesná definice supermarketu totiž neexistuje. Obecně platí, že se jedná o samoobslužnou prodejnu, v níž zákazníci seženou nejen širokou nabídku potravin, ale i zboží jiného typu, např. drogerii. Co se prodejní plochy týká, mluvíme o nějakých 400–2500 metrech čtverečních.
První obchod tohoto typu a velikosti se začaly objevovat ve Spojených státech ve 30. letech minulého století, kdy se supermarkety staly přirozeným rozšířením klasických samoobsluh. Za vůbec první supermarket v pravém smyslu je považován obchod King Kullen otevřený 4. srpna 1930 v New Yorku. Hlavní boom supermarketů však nastal po druhé světové válce, tedy v padesátých letech. V západní Evropě se supermarkety objevily o něco později, ale i tam si brzy vybojovaly své nenahraditelné místo na trhu.
V tehdejším Československu si lidé samozřejmě mohli nechat o obchodech tohoto typu jen zdát. První červnový den roku 1955 se u nás sice otevřela první samoobsluha (jednalo se o drogerii na pražském Žižkově), ale přibývalo jich jen pomalu. Navíc v žádném případě nešlo o supermarkety, na ty jsme si museli počkat až do doby po sametové revoluci.
Supermarkety přicházejí
Na sídlištích, ve větších městech i ve střediskových obcích už byly na konci 80. let samoobsluhy poměrně běžnou věcí. Na supermarkety ale nebyl trh samozřejmě připraven. Zjednodušeně řečeno: co by se v nich asi prodávalo? Centrálně řízená ekonomika by obchod tohoto typu prostě nemohla vygenerovat, a i když spotřební družstvo Jednota provozovalo cosi, co se nazývalo velkoprodejny, o supermarket nešlo. Bylo tomu tak už jen proto, že nabídka zboží byla až příliš omezená.
Tomu samozřejmě odpovídal úžas, který se lidí zmocňoval ve chvíli, když po sametové revoluci do některého z prvních supermarketů u nás vstoupili. Ale popořádku. Pro většinu lidí byl první kontakt se supermarketem v Rakousku či Německu poté, co se v prosinci 1989 otevřely hranice i pro běžné občany. První supermarket v tehdejším Československu potom otevřel své brány 6. června 1991. Možná trochu překvapivě se tak nestalo v Praze, nýbrž v Jihlavě na sídlišti Březinky.
Zmíněný jihlavský supermarket se jmenoval Mana a jeho provozovatelem byla nizozemská společnost Ahold. To je samozřejmě jméno známé i dnešním zákazníkům jako provozovatel obchodů řetězce Albert, na který se Mana proměnila. Lidé, kteří se do supermarketu Mana vydali (zdaleka se nejednalo jen o obyvatele Jihlavy, na žhavou novinku se jezdili dívat lidé i z dalekého okolí), byli jako ve snu.
Úhledně uspořádané regály plné nejrůznějšího zboží našich i zahraničních značek, široký výběr ovoce a zeleniny i prozákaznický přístup… to bylo něco, na co lidé v Československu nebyli desítky let zvyklí. Koncept se samozřejmě neomezoval jen na Jihlavu a supermarkety začaly růst jako houby po dešti. V devadesátých letech byli hlavními hráči na trhu řetězce jako Delvita, Julius Meinl nebo Plus.
Další rozvoj a hypermarkety
V průběhu 90. let vstupovali na československý a poté i český trh noví hráči, mnohé z těchto značek dnes máme jako své oblíbené nákupní destinace. Velkou událostí bylo potom otevření prvního hypermarketu v roce 1996. Jednalo se o brněnský Globus a obchod na ploše 9 tisíc metrů čtverečních s více než 60 tisíci položkami, to bylo pro zákazníky opět jako něco z jiného světa.
Dnešní podoba hypermarketů a supermarketů by byla pro zákazníky v 90. letech ještě větším sci-fi zážitkem: samoobslužné pokladny, skenery, platby hodinkami ale třeba i robotičtí uklízeči. To si tehdy uměl představit jen málokdo. Daleko zajímavější by ale v té době byla informace o tom, že kamenné obchody jako takové se pomalu ale jistě přežívají a stále více lidí přitahuje možnost online objednávek s rozvozem. Pěší túry po supermarketech nebo hypermarketech lákají stále méně lidí, objednávka z pohodlí domova a nákup až před dveře je mnohem pohodlnější. Málokdo si přitom uvědomuje, že příchod prvních supermarketů v roce 1991 byl vlastně stejně přelomový.
