Článek
Kdo byl Jan Marignola?
Jan Marignola, případně Jan z Marignoly či italsky Giovanni di Marignolli se narodil někdy v devadesátých letech 13. století ve Florencii. Na zázemí si stěžovat nemohl, neboť přišel na svět do bohaté šlechtické rodiny. Určena mu byla církevní dráha a je známo, že učil teologii na univerzitě v Bologni.
Zajímavé věci se v jeho životě začaly dít v roce 1338. To přijel na papežský dvůr Benedikta XII. v Avignonu, kam právě emisaři doručili dopisy od císaře Mongolského chanátu, tedy obrovské říše zahrnující Mongolsko, Čínu a část Sibiře. Mezi těmito dopisy byla i žádost papeži od křesťanů na území chanátu o vyslání nových duchovních vůdců, kteří by nahradili zesnulého Jana z Montecorvina, misionáře, pekingského arcibiskupa a duchovního vůdce křesťanů v Číně a Indii.
Papež prosbu vyslyšel a určil čtyři osobnosti jakožto papežské legáty na chanském dvoře. Jan Marignola byl jedním z nich. Stojí v tuto chvíli za zdůraznění, jak deformované představy o středověkém světě občas máme. Je zřejmé, že mezi Evropou a Asií probíhala poměrně intenzivní komunikace i to, že ve středověku bylo křesťanství přítomno i v Asii a s římským centrem (občas v Avignonském azylu) udržovalo styky a to zcela oficiálně, s podporou vládnoucí mongolsko-čínské dynastie. To jsou fakta, které si většina lidí příliš neuvědomuje. Ale zpět k Marignolovi.
Vyobrazení Jana Marignoly v Číně.
Cesta do Asie a na dvůr Karla IV.
Výprava vyrazila z Avignonu na konci roku 1338 a přes Neapol, Konstantinopol, Černé moře, Krym, Saraj na Volze či poušť Gobi dorazili legáti na dvůr posledního císaře dynastie Yuan v Číně Toghona Temüra pravděpodobně v červnu 1342. Cesta tedy trvala téměř čtyři roky. Marignola pobyl v Číně dalších pět let a za tu dobu získal silně pozitivní vztah k čínské kultuře, organizaci tamní společnosti i k místní křesťanské komunitě.
Na zpáteční cestu se Marignola vydal v roce 1347 a přes Indii, Cejlon, Hormuz, Bagdád, Damašek a Jeruzalém se vrátil v roce 1353 do Neapole a poté do Avignonu. Tam o rok později dorazil i císař Karel IV. A v tomto momentě se Marignolův osud začíná prolínat s českou historií.
Karel IV. udělal z Marignola jednoho ze svých kaplanů a vzal jej sebou do Prahy. Na čas se potom vrátil do Itálie a do Francie, ale v roce 1357 už byl opět v Praze. Důvod byl ten, že Karel IV. mu dal úkol, a ne ledajaký. Jan Marignola dostal za úkol sepsat kroniku propojující historii světovou s historií českou: Cronica Boemorum neboli Kronika česká.
Záměr to byl jistě chvályhodný a novátorský. Jenomže se tak úplně nepovedl. Kronika má tři části, biblickou, královskou a biskupskou. Problém je, že Marignola o českých dějinách nevěděl zhola nic a vše, co napsal, je převzato z Kosmovy kroniky (možná i z Dalimilovy). Řadu událostí přesto Marignola interpretuje špatně, vynechává podstatné apod. Také světové dějiny jsou jen nepříliš dobře zpracovanou syntézou již existujících pramenů. Karel IV. v tomto ohledu vsadil na špatného koně. Ne náhodou existuje jen v jedné verzi a pravděpodobně nikdy nebyly pořizovány opisy.
Přesto ale Kronika česká není tak úplně bezvýznamná. Jan Marignola do ní totiž vpašoval své vlastní zážitky z cest po Asii. A právě díky nim je cenná i dnes jako jeden z prvních středověkých cestopisů. Karel IV. by se asi divil, že jednou bude znám jako mecenáš cestopisného pojednání, takhle si to asi nepředstavoval. Pro nás to ale dnes význam má, už jen v tom, že kronika ukazuje sílu vazeb mezi dvěma kontinenty.
