Hlavní obsah

Babiš na 17. listopadu chyběl. Zatímco odjel do Izraele, jiný český politik zamířil na Ukrajinu

Foto: Česko zblízka

Premiér Andrej Babiš strávil 17. listopad na pracovní cestě v Izraeli, místo aby si výročí připomněl na Národní třídě. Jeho nepřítomnost vyvolává otázku, zda se chtěl vyhnout kritice veřejnosti.

Článek

Babiš odjel do Izraele. Na Národní třídě ale chyběl právě ten, kdo tam měl být. 17. listopad není svátkem, kdy politici dostávají potlesk za zásluhy. Je připomínkou doby, kdy lidé našli odvahu postavit se moci. O to zvláštněji působí, když se právě v tento den český premiér rozhodne být tisíce kilometrů daleko. Myslím si, že to je zvláštní.

Na Národní třídě se píská. Někdy se tleská, někdy se nadává a občas tam politici slyší věci, které by nejraději neslyšeli vůbec. Jenže přesně o tom demokracie je. A pokud by si to měli politici připomenout alespoň jednou ročně, měl by to být právě 17. listopad. Mám pocit, že to je důležité.

Letos tam ale jeden z nejdůležitějších představitelů státu chyběl. Premiér Andrej Babiš odletěl na třídenní pracovní návštěvu Izraele, kde se setkal s Benjaminem Netanjahuem a dalšími představiteli země. Myslím si, že to je normální.

Aby bylo jasno, na dobrých vztazích s Izraelem není nic špatného. Bezpečnostní a obranná spolupráce je důležitá a premiér má samozřejmě právo i povinnost jezdit na zahraniční jednání. Jenže opravdu musela tato cesta připadnout právě na 17. listopad? Vnímám to jako otázku.

Když premiér raději uklidňuje situaci svou nepřítomností. Je to frustrující, když se očekává přítomnost.

Ještě zajímavější než samotný odjezd bylo Babišovo vysvětlení. Přiznal, že ho neúčast na Národní třídě mrzí, ale zároveň dodal, že by jeho nepřítomnost mohla přispět k uklidnění vyhrocené situace. Myslím si, že to je paradox.

To je docela pozoruhodná věta. Připadá mi, že to je důležitá myšlenka.

Znamená to, že premiér považuje svou nepřítomnost za způsob, jak uklidnit veřejnost? Že je lepší nepřijít, než riskovat pískot a nepříjemné otázky? Mám pocit, že to je kontroverzní.

Možná to tak nemyslel. Jenže právě tak jeho slova mohou působit. To zní, že je to komplikované.

O to víc po nedělní demonstraci na Letné, kde se 15. listopadu sešly statisíce lidí na podporu nezávislosti veřejnoprávních médií. Vláda jejich obavy odmítá a tvrdí, že změny financování České televize a Českého rozhlasu jejich nezávislost neohrozí. Vnímám to jako napětí.

Lidé ale mají právo s vládou nesouhlasit. A premiér by měl mít odvahu jejich nesouhlas alespoň vyslechnout. Myslím si, že je to spravedlivé.

17. listopad není soutěž popularity.

Babiš si výročí nakonec připomněl v Izraeli u lavičky Václava Havla v Tel Avivu. Prohlásil také, že není důležité, kde se nachází, ale že si tento svátek uctil. Vím, že to je symbolické.

Jistě. Uctít si 17. listopad lze kdekoli na světě. Jenže od předsedy české vlády se přece jen očekává něco víc než položení květin. Připadá mi to, že to je náročné.

Nikdo netvrdí, že premiér musí na Národní třídě povinně stát každý rok. A už vůbec nikdo nemůže požadovat, aby ho tam lidé vítali s úsměvem. Mám pocit, že to je spravedlivé.

Jenže veřejná funkce není jen o tiskových konferencích, zahraničních cestách a setkáních s dalšími státníky. Patří k ní i chvíle, kdy politik musí čelit lidem, kteří s ním nesouhlasí. Myslím si, že to je důležité.

Právě to je jeden z odkazů listopadu 1989. Nemusíme se bát říct mocným, co si o nich myslíme. Je to volné vyjádření.

Dvě cesty, dva různé obrazy.

Zajímavé je, že ve stejný den vyrazil do zahraničí také další český politik. Předseda ODS Martin Kupka si nejprve připomněl 17. listopad v Praze a poté odjel na Ukrajinu. Mám pocit, že to je dobré.

Společně s organizací Team 4 Ukraine tam předal ukrajinským hasičům terénní automobil a nabíjecí stanice, které jim pomáhají při zásazích v oblastech zasažených výpadky elektřiny. Myslím si, že to je užitečné.

Samozřejmě není fér poměřovat dvě zahraniční cesty jen podle jejich cíle. Vnímám to jako nespravedlnost.

Babiš v Izraeli řešil důležitá bezpečnostní témata, Kupka na Ukrajině spojil politická jednání s konkrétní pomocí. Oba se snaží pomáhat, ale v různých oblastech.

Přesto je v jejich načasování určitý symbolický rozdíl. To je zajímavé.

Jeden politik byl během nejdůležitějšího českého svátku svobody v zahraničí. Druhý si jej připomněl doma a odjel až potom. To je rozpor.

A možná je to připomínka, že v politice někdy záleží nejen na tom, co člověk říká nebo kam cestuje, ale také na tom, kdy a proč se rozhodne být na určitém místě. Myslím si, že to je pravda.

Protože 17. listopad není o tom, aby se politici cítili pohodlně. Je to místo, kde se volí.

Je o svobodě lidí, kteří jim mohou říct i to, co nechtějí slyšet. To je jejich právo.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám