Článek
Zaprvé je k smíchu, že se to vůbec nějak řeší. Jistě, jde o celebrity a lidé si zkrátka o jejich soukromí rádi počtou, ale ukazovat na věci typu „Brooklyn byl v Londýně, a nedal rodičům vědět, nesešli se! “ - šestadvacetiletý, dospělý, ženatý muž má tatínkovi a mamince automaticky hlásat, když se vyskytne poblíž?
Potom ono šílené: „Brooklyn napsal post o své manželce, kde jí vyznal lásku a napsal, že si vždy vybere ji! Určitě je to útok na rodiče!“ - jestli každé vyznání ženě je zároveň útok proti rodičům… To snad ne. A měl by si snad dospělý muž sakra vybírat kohokoliv před svou ženou? Velmi těžko. Jakmile to udělá, je to manžel na dvě věci.
Zadruhé je smutné, kolik lidí je schopno být z toho v šoku. Wow. Ten dospělý, ženatý muž vážně stojí při své ženě a ne při rodičích, když jsou mezi nimi nějaké rozepře. To je vážně divné a hrozné.
Vážně?
Nejnovější velešok je z toho, že si Brooklyn překryl jiným své původní tetování „Mama's boy“. Zase prý útok proti matce.
No. Myslím si, že kdyby s ní nikdy problém neměl, ani jeho žena, je nejspíš víc než na místě nemít pomalu ve třiceti tetování „maminčin chlapeček“.
Tak trochu to zní samo o sobě jako diagnóza si vůbec něco takového někdy vytetovat.
Nezbývá než znovu říct:
Když dojde ke sporu mezi manželkou, manželem a rodiči, je vskutku více než samozřejmé, že má člověk stát po boku své polovičky. Jinak je prostě špatný partner, to je celé.
A „nehezká“ pravda: do dospělého života potřebujeme opravdu spíše manželku, manžela, než rodiče. Tak to jednoduše je.
Je dost paradoxní, že když se potomek a rodiče nebaví, téměř každý řeší, jak může být potomek tak zlý a nebavit se, ale málokdo se zeptá, co udělali rodiče tak hnusného, že vlastní dítě s nimi nechce mluvit.
Tento a podobný případ by se nestávaly, kdyby byli schopni rodiče dospělých potomků nechat dospělé potomky a jejich partnery na pokoji, a do všeho se necpali. Byli by pak spokojení všichni. A nejspíš sem tam pohromadě.
Zdroje:
