Článek
Zamyslel se někdo nad tím, proč by kdokoliv, muž či žena, měl na prvním rande za toho druhého platit? Za někoho, kdo nám může být prakticky cizí?
A proč zrovna muž má platit?
Jistě, můžeme se pobavit o nějakém gentlemanství - ale nemělo by to být považováno za normu. Neměla by to být povinnost, která když je nesplněna, je muž za držgrešli, či za naprostého nevychovance.
Pak máme onen konkrétní příklad - muž vše zaplatí, posléze se dozví, že žena o další schůzku nemá zájem. Chce po ní tedy polovinu útraty, jaksi vrátit, co za ni vydal - a je pekelný oheň na střeše.
Ihned je za prasáka, který když nedosáhl svého, tak to nehodlá být gentlemanem.
A proč se takových mužů zastat? Z jednoduchého důvodu - ženy nejsou čistota sama.
Spousta z nich se pouští do randění z úplně jiného důvodu, než za účelem najít spřízněnou duši. Důvod je prozaičtější - zadarmo se najíst, napít, pobavit.
Že to zní neuvěřitelně? V minulých letech se přesně tímto chlubila jedna slečna. Že chodí měsíčně na tolik rande, že nemusí utratit ani korunu za jídlo.
A pokud není důvodem tento velmi nízký úmysl, někoho prostě využít k nacpání si pupku, jiskru zažehnat pár doopravdy chce, ale prostě to nevyjde a muž pak chce peníze zpět - lze to vlastně tak nechápat a soudit?
Kdyby měl muž několik schůzek v jenom měsíci, intenzivně by tu svou pravou hledal, ale žádné rande by nebylo úspěšné - má několikrát platit kompletně vše, když to výsledek ani jednou nepřinese?
To by se někteří nešťastníci, hledající štěstí například přes seznamovací aplikace, opravdu nedoplatili.
