Článek
Dělali dceři naschvály, do zetě prý dnem i nocí před svatbou hučeli, že oni rozhodně nepřijdou, že se svatbou nesouhlasí, když dcera otěhotněla, neštítili se říct, že si zeť zničil život a jaký průšvih to je (byli sezdaní, dávno dospělí, pracující a klapalo jim to!).
Jakmile se ale Klárka narodila, najednou otočili o 180°. Dcera si pořád stěžovala, že jí tchyně neustále do všeho okolo Klárky mluví, bez ohlášení se objevuje u nich doma, a pořád naléhá a mnohdy bezmála přikazuje, kdy chce mít Klárku o samotě. Zeť, Tomáš, se moc neměl k tomu se svou matkou promluvit, tak se tyto problémy pořád táhly.
Dcera se snažila s tchyní jednat slušně, nicméně s jasnými hranicemi, a to si vysloužilo jen tchynino opakované hučení do Tomáše, ať se prý podívá, jak je jeho žena nevděčná a zlá.
Klárka povyrostla, a dcera bohužel svolila k tomu, aby ji tchyně s tchánem měli tu a tam i o samotě na hlídání. Podlehla Tomášovým pohádkám, že pak to bude mezi nimi prý lepší.
Jak už kdekdo čeká, bylo jen hůř.
Pokaždé, když se Klárka od prarodičů vrátila, byla vůči mamince vzdorovitá (tím opravdu ošklivým, naschválným způsobem), a vůči nám to následně nebylo o moc lepší.
Najednou měla potřebu zjišťovat, kdo jí koupil jaké hračky, a vždycky s vítězoslavným úšklebkem došla k závěru, že jí babička správně říkala, že ty nejlepší má samozřejmě od nich.
Dceru dohnala až k slzám náhlým obviňováním, že je zlá, že jí vůbec nechtěla, a pořídila si jí jenom pro to, aby s ní tatínek musel zůstat, a ona měla jeho peníze. Ale že to nevadí, babička a děda jí nadevše milují a všechno jí vynahradí…
My jsme údajně ti zlí prarodiče, kteří jsou lakomí, to my jsme mamince poradili, aby to s tatínkem tak skoulela.
Po těchto strašných lžích a obviněních, několikaměsíčním teroru jsem už dceři řekla, že to opravdu stačí a ať oba dva naběhnou na tchyni, co to má znamenat. Nebo to udělám já.
Dcera mi unaveně říkala, že se snaží Klárce vše vysvětlovat a ty lži vyvracet. Tomáš nad tím mával rukou, že je jeho matka zkrátka lhářka a že to Klárka dobře pozná časem. Že si jeho máma podřeže větev sama.
Na to jsem mu oponovala, že to je sice možné, ale proč máme ty lži trpět my všichni ostatní bůhví do kdy? A co když Klárka bude naopak zpracovaná víc a víc, než aby prohlédla? A proč prostě své matce nevysvětlí dost jasně a hned, že s tím má přestat?
Jen zamumlal, že by to nemělo smysl. Že si stejně bude říkat co chce.
Byl to pro mě dost těžký rozhovor, Tomáše jsem vždycky měla ráda a byla jsem ráda, že se s dcerou našli, ale teď mám dojem, že se bojí stát za svou vlastní rodinou. A to správný chlap má být schopen v jakékoliv situaci.
