Článek
Dvanáctiletý Marek z Halenkovic prožil strašné trauma. Byl unesen, někým koho znal, byl držen v chatě a nebýt toho, že ho lidé slyšeli z chaty křičet, možná by došlo i k vraždě.
Co prožíval, muselo být strašné, devastující. Jeho důvěra v lidi je nejspíš už navždy nalomená. Jeho matka musela prožívat nejhorší chvíle svého života - strach, jestli se její syn vrátí domů, jestli ho najdou živého. Vrátil se - ale něco strašného se mu stalo a ještě horšího mohlo stát.
A to rukou někoho, koho znali.
Co dělají média, aby měl příběh šťastný konec? Každý den vydají tak pět článků o tom, jak vypadá chata, kde byl Marek držen, že Marka pustili z nemocnice, co řekli místní, co se asi na chatě dělo, co se ještě mohlo dít.
Pitvají to, spekulují, nekonečně rozebírají.
Já samozřejmě schvaluji, že Markova fotka po jeho zmizení obletěla Česko. Aby byla větší šance ho najít. Já schvaluji to, že média lidem přinesla tu šťastnou a úlevnou zprávu, že se Marek našel a je naživu. A ač nemusí souhlasit každý, schvaluji to, aby pachatelé takových činů byli plně ztotožněni - jen ať lidé ví jména, ať znají tváře takových zrůd, pro mě za mě ať je známo jejich bydliště - ochranu před případným lynčem si nijak nezasluhují.
To vše dobrá, k tomu jsou média fajn a je fajn, když těmto účelům slouží.
Ale nemyslím si, že je výborný nápad, aby si mohl Marek a jeho matka pětkrát denně na nejrůznějších serverech číst spekulace co se asi dělo, že mohl pachatel Marka zavraždit, dívat se na fotky oné chaty a v neposlední řadě si číst nekonečné spekulace, jak to, že rodina pachatele znala a co měla zanedbat, že se mohl stát tento únos.
Nechte Marečka a jeho rodinu na pokoji. Prošli si peklem, a to poslední, co teď potřebují, je být tématem číslo jedna pro další měsíce. A zdrojem peněz senzacechtivých novinářů, kterým soukromí a nějaká morálka, či etika nic neříká. Hlavně, že je teď něco žhavé téma.
Zdroje:
