Článek
Měla čtyři sourozence - staršího bratra Jana a starší sestru Isabellu, kteří oba zemřeli mladí, a mladší sestry Marii a Kateřinu. Marie se později stala portugalskou královnou, zatímco Kateřina se stala první manželkou anglického krále Jindřicha VIII.
Jana byla už od dětství považovaná za inteligentní, hudebně nadanou a vzdělanou (ovládala latinu a některé další jazyky).
Sňatek a osudová láska
V roce 1496 byla Janu provdána do habsburských kruhů – jejím manželem se stal arcivévoda Filip I. Sličný, syn císaře Maxmiliána I. Habsburského. Svatba byla politickou aliancí, která však mezi nimi vzbudila i opravdové city: Jana se do manžela zamilovala na první pohled a jejich sňatek proběhl na jejich žádost den po prvním setkání.
Filip si však s věrností příliš hlavu nelámal - dvořil se jiným ženám a snad si i vydržoval několik stálejších milenek. Jana na toto chování nereagovala důstojným mlčením a zavíráním očí, jak se na královské manželky tehdy slušelo, naopak, dala to Filipovi pěkně sežrat - dělala žárlivé scény a byla schopna ostříhat vlasy dívce, o které se domnívala, že je příliš hezká a Filip by o ni mohl začít jevit zájem.
Koruna a intriky
Když postupně zemřeli její starší sourozenci a jejich potomci, Jana se stala dědičkou španělských trůnů. Po smrti své matky Isabely v roce 1504 formálně nastoupila na trůn Kastilie. Jenže Johanin otec Ferdinand prohlásil, že jeho dcera není dostatečně psychicky vyrovnaná na to, aby mohla vládnout, a označil se za jejího regenta.
To Filipa značně znepokojilo; uznal sice, že je Johana „blázen“, nicméně pokud má někdo vládnout za ni, měl by to být on sám.
Ferdinand s Filipem spor urovnali tajnou dohodou, přičemž Johanu za jejími zády zbavili moci a kralování se ujal Filip. Moc dlouho se ale na trůnu neohřál - na podzim roku 1506 zemřel.
Filipova smrt
Dne 7. září 1506 přijel královský pár do města Burgosu. Ferdinand byl tou dobou na cestách po Itálii. O 15 dnů později Filip umírá.
Historikové se domnívají, že ho Ferdinand možná nechal otrávit, což by odpovídalo případnému záměru mít veškerou moc pro sebe - ale těžko lze potvrdit, zda to tak bylo. Filip se osm dní před smrtí necítil dobře, a pravděpodobně trpěl horečkami - což by čistě teoreticky mohlo ukazovat na otravu, ale v tomto velmi nekonkrétním popisu i na v podstatě jakoukoliv nemoc, která ve středověku řádila, a byla pro tehdejší lid smrtelná.
Janina reakce byla extrémní: truchlila hluboce a dlouho, odmítala jíst, spát či přijímat rady, a po třech měsících, ve vysokém stupni těhotenství, nechala jeho tělo převézt přes Španělsko, otevírala rakev a líbala ho, přestože se tělo začalo rozkládat. Tento obraz se stal symbolem její intenzivní, leč tragické oddanosti. A dle mnoha také obrazem jejího naprostého šílenství.
Izolace a dožití v Tordesillas
Po Filipově smrti se Janin otec i později její syn, Karel V., postarali o to, aby byla zbavena reálné moci. Její duševní stav byl často zpochybňován a využíván jako politický argument pro její izolaci.
Jana byla uvězněna ve městě Tordesillas.
Nelze si představovat žádnou zlatou klec - zacházení s Janou bylo strašné. Společnost jí mohla dělat pouze nejmladší dcera - dokud se nevdala, pak už byla Jana sama.
Jednu nohu měla ochrnutou, trpěla nedostatečnou hygienou. Proleženiny jí léčili vypalováním rozžhaveným železem a nemocnou nohu zase ponořením do téměř vařící vody.
Ve svém vězení zůstala až do své smrti v roce 1555, téměř padesát let.
I když si zachovala titul královny až do konce, skutečná vláda byla v rukou jejího syna a rodiny.
Dědictví a rodinné vazby
Z Jana a Filipa vzešlo šest dětí, které sehrály klíčové role v evropských dějinách:
Eleonora – manželka portugalského a francouzského krále,
Karel V. – císař Svaté říše římské a španělský král,
Isabela – později královna Dánska,
Ferdinand I. – císař Svaté říše římské a český a uherský král,
Marie – královna česká a uherská,
Kateřina – další významná evropská královna.
Z dnešního pohledu se lze domnívat, že Jana vůbec nemusela trpět žádným duševním onemocněním. Mohla se stát pouze obětí intrik - vychytralý příbuzní zkrátka zneužili její divoké, přímé a vášnivé osobnosti, situaci třeba ještě vydatně přikrmili - a tím se jí mohli zbavit jakožto té nezpůsobilé a šílené.
Zcela jistě byla Jana velice žárlivá - v čemž ji Filip svými nevěrami moc nepomáhal. A byla natolik žárlivá jistě proto, jak neuvěřitelně musela Filipa milovat, jak lze vyčíst z chování po jeho smrti.
Jana byla na svou dobu zkrátka příliš divoká - tehdy nebylo zvykem, aby se žena takto projevovala. Byla velmi emoční a nebála se své pocity dát najevo, a to ji zřejmě stálo moc a v podstatě i život. Upadnout v nemilost za dob králů nebylo pro ženu nikterak obtížné a Jana se stala jedním z nejznámějších příkladů.
Zdroje:
