Článek
Ať už jsi dcera, syn, partner, přítel, vnuk, kdokoliv. Pokud miluješ někoho, komu už nejde zachránit život, ale jde mu stále dávat lásku.
1. Nemusíš mluvit. Stačí, že jsi.
Možná se bojíš, že řekneš něco špatně. Možná raději neříkáš nic. A to rozhodně není špatně. Někdy je největší dar právě tiché „jsem tady“. Držet za ruku, sedět vedle, být přítomný. Vědomí, že nejsou sami, má pro nemocné mnohdy větší sílu než dobře míněné rady.
2. Vyhýbej se větám, které zraňují
Slova jako „Musíš bojovat“, „Znám někoho, kdo to přežil“, nebo „To bude dobré“ mohou znít jako naděje. Ale pro nemocného mohou být těžká – jako by nebylo v pořádku cítit strach, únavu, vzdání. Místo toho můžeš říct:
„Nevím, co říct, ale jsem tady pro tebe.“
„Chceš o tom mluvit, nebo tu jen být semnou?“
3. Nech jim jejich volbu. I když to bolí.
Každý člověk má právo rozhodnout o tom, jak naloží se zbytkem času, který ještě má. Někdo bude chtít bojovat do poslední chvíle. Jiný si přeje klid. Tvým úkolem není rozhodovat za něj. Tvým úkolem je být bezpečným přístavem, ať se rozhodne jakkoli.
4. Pečuj – ale nezapomeň dýchat
Můžeš se rozdat, ale pokud zničíš své psychické i fyzické zdraví, nebude to pomoc. Dovol si vyčerpat se – ale i dobít. Plakat – ale i zasmát se. Požádat o pomoc, mluvit s někým, vypnout telefon, na chvíli myslet i na něco jiného. I to je láska. I to je součást péče.
5. Vytvářejte (poslední) vzpomínky
Někdy máme pocit, že když se blíží konec, už není prostor pro radost. Opak je pravdou. I poslední měsíce, týdny, dny mohou být plné života – filmů, oblíbené hudby, jídla, vzpomínání. Nejde o to, co děláte. Ale že to děláte spolu.
6. Smíš cítit všechno
Smutek, vztek, únavu, vinu, vděčnost. Lásku a zároveň bezmoc. Není třeba být statečný. Stačí být upřímný.
7. Pokud můžeš – rozluč se.
Možná budeš mít příležitost říct: „Děkuji.“ „Odpouštím ti.“ „Mám tě rád/a.“
Možná ne. Ale pokud ano, neboj se toho. Slova na konci mají obrovskou sílu. I když bolí.
Možná máš pocit, že nic, co uděláš, není dost. Ale pro toho, kdo odchází, jsi víc než dost.
Možná si vyčítáš věci z minulosti, že jste se někdy pohádali, méně se vídali…
Minulost je minulostí a důležité je pouze teď a potom. Jednoho dne se milovaný člověk vrátí, jednou se zase shledáte, protože smrtí lidská duše nekončí.
Nejsi tu proto, abys zachraňoval. Jsi tu, abys miloval.
A to je to nejdůležitější.
