Článek
Za mne je to velice zajímavé téma na zamyšlení. Máme ženu. Ženu s malým dítětem, seznámí se s mužem, stane se z nich pár a přirozeně spolu chtějí žít. Najednou má být z muže nevlastní tatínek. Muž se o dítě tedy přirozeně začne také starat, chová se k němu hezky. A všichni by muži padali k nohám, jaký je superhrdina, jaký je dobrák a zasloužil by si pomalu medaile.
Jenže proč?
Že se nastěhuje do společné domácnosti se ženou a jejím dítětem, z toho naprosto logicky vyplyne, že se bude o dítě starat též. A že se k němu bude chovat hezky? To je snad samozřejmé. Když nebude, tam jsou dveře - jednoduché.
Pokud si muž vyhlédne ženu, jež má z předchozího vztahu dítě, a rozhodne se s ní žít, je naprosto logické, že tím do svého života přijímá i dítě - pokud by tak nečinil, může ženě leda tak zamávat. A dobré chování k dítěti? No, když se k němu chovat dobře nebude, tak jak to dopadne? Nejspíš rozchodem. Která žena si asi tak zvolí vztah nad svým dítětem? Naštěstí málokterá.
Jsou tedy nevlastní tatínci opravdu hodni adorace, nebo se chovají zcela logicky dle směru, jež si sami zvolili?
