Článek
Chce semnou mluvit, začíná si hrát s prstýnky jako vždycky, když je nervózní. Vzhledem k tomu, že si otáčí i se zásnubním, mi bleskne hlavou myšlenka, zda si snad nechce svatbu rozmyslet.
K mé obrovské úlevě řekne, že jde pouze o jednu organizační věc k svatbě, kterou semnou ještě chce probrat, nemám to prý brát zle. Na to se pomalu rozesměju - úleva, že se jedná jen o toto, je příliš silná. Nicméně jí vybídnu, aby mi to už řekla, a nebyla tajemná jako hrad v Karpatech, je přece jasné, že pokud něco ještě chce pozměnit, přidat, probereme to.
Na to ze sebe začne opatrně soukat, že si přeje, aby naše svatba byla kompletně bez alkoholu. Žádný se nezařídí, a hosté nebudou mít ani možnost si nějaký sami zakoupit, přinést, nic, zkrátka úplný zákaz. Opatrně vysvětluje, že to myslí dobře, protože si všimla, jak je můj otec po alkoholu vždycky až moc lidový. A sama poukazuje na svého bratra, jaký je on, když to přežene.
Rychle mi prolétne hlavou ten nával vzpomínek na akce, kde se můj otec napil - a opravdu to není nic moc. Začíná to nevinně, ze zamlkého chlápka je najednou hrozný srandista, sype fórky z rukávu a je to docela fajn. Jenže jak přibývá hladinka v krvi, začnou jeho vtípky být na všechny okolo osobnější, až rýpavé, ponižující, a skončí to vždycky tím, že pouráží všechny okolo sebe a přijde to vtipné už pouze jemu.
Stačí si vzpomenout, jak si utahoval z toho, že máma zkrátka ve svém věku přibrala, což zahnal svými příměry až do fáze, kdy se rozplakala. Nebo když mu nepřišlo špatné naopak do neteře, jež se léčí s anorexií, šít, že ani nemusí chodit dveřmi, mohla by podklouznout pod nimi. A mohl bych pokračovat dál a dál.
Snoubenčin bratr je zase ohromný politik. Tedy spíše někdo, kdo má své vyhraněné politické názory, které musí všude a vždy prezentovat, a hádat se za ně do krve. Když si přihne, je to samozřejmě ještě horší.
S těmito vyhlídkami jsem její prosbu přijal a řekl, že to hostům hned oznámíme.
A strhla se lavina. Hned jsme si museli číst či vyslechnout, že jsme se asi zbláznili, co je to za svatbu bez alkoholu, že je přece normální, že se na každé svatbě pije. Někteří nás jemně pošťuchovali, že přece minimálně musí být přípitek, někteří prohlásili, že to teda bude divná svatba.
My se tomu doma vlastně smějeme. Tak ono nejde o nás, ženicha s nevěstou, o čas a oslavu našeho začátku manželské cesty s námi, ale o to, aby se ostatní co nejvíce zkropili? Na našem požadavku trváme a divní si nepřijdeme.
