Článek
Za zhruba 60 let své aktivní herecké kariéry si zahrál v divadle, ve filmu a v televizi nespočet převážně záporných rolí, a svým zcela nezaměnitelným hlasem a vizáží se tak stal pro české diváky nepřehlédnutelný. „S vynikajícím českým hercem Milošem Kopeckým jsem měl tu čest prožít velice krásné období v Divadle Na zábradlí, když se v 70. letech studovala Kunderova hra Ptákovina. On tam hostoval a já jsem tam hrál takovou velice zajímavou postavu tělocvikáře. A my jsme se spolu setkávali před každou tou zkouškou, povídali jsme si a mimo jiné mi jednou řekl: Honzo, když jde herec po ulici a lidé ho nepoznávají, měl by se nad sebou zamyslet. A něco na tom je,“ říká muž, kterého mimo jiné charakterizuje noblesní vystupování a typický klobouk.
„Mám tolik klobouků, kolik mi je let,“ prozrazuje na sebe a také to, že inspirací nejen pro klobouk mu byl jeho otec František Přeučil. „Byl to velký gentleman, holil se dvakrát třikrát denně. První republika. On se politicky velmi angažoval, byl velkým přítelem Jana Masaryka, a dokonce si dopisoval s Winstonem Churchillem. A ten nosil klobouky. A moje maminka také nosila klobouky,“ dodává.
Tatínek dostal doživotí
„Tatínek byl po pětačtyřicátém roce poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou, bojoval za Košický vládní program, demokracii, svobodu slova, jednání, přemýšlení, cestování, svobodu názorů, a to bolševici tehdy nemohli snést. Protože když vyhráli volby v osmačtyřicátém roce, slibovali, že bude ráj na zemi. Ten ráj na zemi nebyl, a oni museli ukázat na někoho, kdo to způsobil, a proto začaly tyto zkonstruované ‚divadelníʻ procesy. A mimo jiné to byl proces s Miladou Horákovou,“ vypráví. „V listopadu 1949 k nám vtrhlo v půl páté ráno dvanáct lidí, tátovi dali pouta, maminka byla v šoku a tatínek ke mně přišel, dodneška to vidím, vzal mě za hlavičku, dal mi pusu na čelo a řekl, Honzo, jsi tady jedinej chlap, musíš se o ty holky postarat. Myslel tím moji maminku, která se jmenovala Růženka, a moji sestru Martu. Spadla klec, za několik týdnů byl proces s Miladou Horákovou a původně všech 14 lidí, kteří byli v tom procesu, měli dostat trest smrti.
Později jsme se dozvěděli, že by to bylo pro veřejnost na hraně, takže bylo jen pár trestů smrti a ostatní dostali doživotí.“ Mezi těmi, co dostali trest odnětí svobody na doživotí, byl i pan Přeučil, později mu byl trest snížen na 25 let. „Dnes, když nad tím přemýšlím, mi to přijde neskutečný, že byl táta pět let v Ruzyni, pět let v Leopoldově, pět let na Mírově. To je něco neskutečnýho! Že měl tu sílu a energii to přežít,“ nešetří obdivem ke svému otci. „Vyprávěl, že v cele, kde byl, třeba hodinu chodil, aby byl stále v kondici. Nebo viděl, jak po stěně leze malinký brouček, tak si s ním povídal, aby měl vůbec nějaký kontakt. Ohromná osobnost! A byl to pro mě veliký vzor jak svým morálním charakterem, tak svým gentlemanstvím, noblesou, vtahem ke své ženě a vůbec k životu.“
S rétorikou radí i lékařům
Zavzpomíná ale také na své další vzory, kterými mu byli pedagogové z divadelní fakulty, kteří je jako studenty herectví vedli k tomu, aby pečovali o svůj jazyk a kultivovali ho. Mezi jeho profesory patřil například Radovan Lukavský či Karel Höger. „Jazyk a slovo má neuvěřitelnou moc a já se tím velice rád zabývám a dělám takové semináře či rétorické laboratoře pro různé skupiny nebo i jednotlivce. A je zajímavé, že se setkávám s řadou významných lidí, kteří jsou skutečnými špičkami ve svém obou, ale když mají prezentovat, tak je to naprostá katastrofa,“ prozrazuje. Velice často ho prý oslovují mimo jiné z lékařské komory, aby dělal přednášky o tom, jak by měli lékaři hovořit.
V závěru rozhovoru nám Jan Přeučil prozradí, že velice důležitou roli v tom, aby se udržoval v kondici, pro něj hraje fyzická aktivita, smysluplná práce, ale i odpočinek, neustálý kontakt s mladými lidmi, harmonický vztah s jeho paní Evou Hruškovou, ale také schopnost užívat si každý den. „Umění života spočívá v tom, uvědomovat si krásu všedního dne,“ uzavírá svým oblíbeným citátem.
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde.
