Článek
Rodokmen má do roku 1654. „Bylo to vzrušující. Když jsem byl poprvé v archivu a měl před sebou první staré matriční knihy, bál jsem se je otevřít. Vše se ve mně chvělo“, vzpomíná na začátky pátrání Martin Slaboch, rodopisec a předseda České genealogické a heraldické společnosti v Praze.
Když pominulo Martinovo chvění a napětí, nastal další problém: Kromě letopočtů nic nepřečetl. Knihu si tedy jen prohlížel, pak zaklapl a smutně odešel domů. Následovaly týdny učení se starému písmu.
Nejstarší matriční kniha, kterou držel v ruce, pochází z konce třicetileté války. Ty starší už se většinou nedochovaly.
Za to, že můžeme dohledat naše předky, vděčíme církvi. Faráři, kteří v minulosti do matriky informace o sousedech zapisovali, byli pod dohledem biskupa, takže jejich svědectví jsou poctivě sepsaná. Každá farnost je zakládala v jiné době. Někde vedli i duplikáty pro případ, že by fara shořela.
Faráři často sepisovali i různé zajímavosti. A tak se někde dá dohledat například soupis dárců na farní zvon, prázdná okénka pro otce. Do zvláštních knih se psaly nemanželské děti. „Jsou tam i perličky tipu otec se utopil v louži, nebo když na území přišla válečná fronta. Více se psalo o bohatých, méně o chuďasech. Ač by si možná mnozí přáli být z urozeného šlechtického rodu, většina z nás pochází z chudých vrstev. Všichni jsme svým způsobem příbuzní,“ říká Martin Slaboch
Pátrat po přímých svědcích se podle něj vyplatí. „Vděčíme jim za život. Za to, jaké máme jméno a příjmení, za to, jak nás vychovali. Máme dva rodiče, čtyři prarodiče, v té desáté generaci je to 1 024 osob, v patnácté už 32 768 přímých osob, ze kterých máme geny. A když se dostaneme do 20. generace, tak už je to 1 048 576 přímých předků,“ vysvětluje.
Sám organizuje rodové srazy Slabochů. Tedy lidí geneticky příbuzných. V roce 2008 se sešli ve Strahovském klášteře. Setkání bylo tehdy symbolické, protože předci Slabochů byli poddaní na strahovských panstvích. Od té doby se setkávají pravidelně.
Zajímejte se o své předky, radí mladým lidem. Doporučuje, aby se ptali svých rodičů a prarodičů na jejich vzpomínky a příbuzné. Můžete si je nahrávat, usnadní to případné pátrání. Zjednodušila ho digitalizace matrik. Ta ale na druhou stranu ochuzuje rodopisce o prožitky. Listování v matrikách a vůni popsaného papíru nahradilo dívání se do monitoru.
Poslechněte si rozhovor s Martinem Slabochem v podcastu ChariTALK!
