Článek
Na jejích šatech, vytesaných z kamene, však leží skutečné květiny. A právě tyto květiny jsou zdrojem jedné z nejdéle trvajících záhad Evropy. Caroline Christine Walter zemřela v roce 1867 ve věku pouhých 16 let na tuberkulózu, nemoc, která tehdy brala životy tisíců mladých lidí. Její starší sestra jí nechala postavit náhrobek se sochou, která měla navždy zachytit nevinnost a křehkost dívčina života. Postava spící Caroline působí tak živě, že i dnes, po více než půldruhém století, dojímá návštěvníky hřbitova.
Květiny, které nikdy nechybí
Krátce po jejím pohřbu si lidé všimli zvláštní věci: každý den se na hrobě objevily čerstvé květiny. Ne věnec, který by někdo přinesl a nechal uvadnout, ale vždy nové, čerstvě utržené květy. Zvyk přinášet je přetrval i tehdy, když zemřela Carolinina sestra Selma – jediná osoba, která by mohla mít takto silný důvod udržovat památku. Rodiče dívek totiž zemřeli dříve, než se Caroline a Selma do Freiburgu přestěhovaly.
A pak přešla desetiletí… a květiny se stále objevovaly. Dodnes, více než 150 let po smrti Caroline, nikdo neví, kdo je na hrob nosí.
Teorií je mnoho. Někteří věří, že jde o rodinnou tradici, předávanou z generace na generaci – snad potomek někoho, kdo Caroline miloval. Jiní si myslí, že květiny nosí anonymní obdivovatel, fascinovaný romantickou legendou. A ti nejzáhadomilovnější tvrdí, že jde o projev nadpřirozeného jevu – že sama Caroline si květiny nějakým způsobem „přitahuje“ ze světa živých.
Ani moderní doba záhadu nerozluštila. V 20. století se několikrát novináři i zvědavci pokusili přistihnout tajemného dárce květin při činu, ale nikdo ho nikdy nezahlédl. Květiny se objevují nepozorovaně – přes noc, brzy ráno, nebo snad v okamžiku, kdy se nikdo nedívá.
Symbol věčné památky
Příběh Caroline Walter není jen romantickou záhadou. Je připomínkou toho, jak hluboce může lidský život, byť krátký, zasáhnout srdce jiných. Socha mladé dívky se za více než sto padesát let stala symbolem věčné lásky, oddanosti a tajemství, které ani čas nedokáže zcela odhalit.
A tak se ve Freiburgu, na klidném hřbitově obklopeném stromy, dodnes odehrává tichý zázrak: každý den nové květiny na hrobě dívky, která zemřela příliš mladá – a přesto žije dál, alespoň v legendě.
Zdroje:
1. Atlas Obscura — Stránka „Grave of Caroline Walter“ uvádí, že na náhrobku Caroline Christine Walter v Freiburgu se každý den po více než 150 letech objevují čerstvé květiny.
2. My Send Off — Článek „A Mystery of Eternal Love“ zmiňuje, že přes 50 000 květin bylo přineseno na hrob Caroline během dlouhých let, ale autor nepřináší ověřené dokumenty.
3. Visit Freiburg — Turistický průvodce města Freiburg uvádí část příběhu v kontextu starého hřbitova (Alter Friedhof), že lidé tajemně přinášejí květiny na hrob dívky, která zemřela na tuberkulózu v roce 1867.
4. Find A Grave — Pamětní stránka Caroline Christine Walter uvádí místní ústní tradici o tom, že její milenec nebo někdo, kdo ji miloval, začal tradici květin.
