Článek
Byl původem z Montrealu, studoval medicínu na McGill University, později působil jako profesor psychiatrie na University of Virginia. Jeho zájem o paranormální jevy – zvláště reinkarnaci – ho vedl k tomu, že založil a vedl Division of Perceptual Studies (Oddělení pro vnímání) na University of Virginia.
Stevenson nepřistupoval k reinkarnaci jako k víře, ale snažil se ji zkoumat jako fenomén, který lze ověřit třeba prostřednictvím rozhovorů, lokalizace údajného „předchozího života“, srovnání narození-výrazů (birthmarks) nebo vrozených defektů, které by mohly souviset s tělesnými zraněními nebo vlastnostmi dané „předchozí osoby“.
Nejznámější práce:
Twenty Cases Suggestive of Reincarnation (1966) – první soubor dvaceti pečlivě zdokumentovaných případů dětí z různých částí světa, které spontánně tvrdily, že si pamatují životy, které prožily někdo jiný.
Více-svazkové dílo Cases of the Reincarnation Type – rozsáhlá sbírka případů z Indie, Srí Lanky, Libanonu, Turecka, Thajska, Barmy apod.
Reincarnation and Biology: A Contribution to the Etiology of Birthmarks and Birth Defects (1997) – nejobjemnější jeho dílo, dvě části, kde dokumentuje případy, v nichž narození znaménka či vrozené vady mají zdánlivou korelaci s životem, který dítě údajně pamatovalo.
Where Reincarnation and Biology Intersect – zkrácená verze pro širší veřejnost právě z práce nad vrozenými známkami a defekty.
Některé silné případy
Stevenson někdy najde případ, kde dítě uvede konkrétní detaily – jména, názvy míst, rodinné vztahy – které lze ověřit nezávisle. Například v některých případech má dítě na těle narození znaménko, které odpovídá ráně nebo jinému poškození těla osoby, kterou dítě tvrdí, že bylo v minulém životě.
Případy pocházejí z mnoha kultur, včetně těch, kde reinkarnace není běžná nebo není víra dominantní – Stevenson se snažil ukázat, že fenomén není jen kulturně závislý.
Stevensonovo dílo není bez sporů. Některé hlavní kritiky:
1. Metodologie: Skeptici poukazují na možnost vedoucích otázek, zkreslení paměti, možnost, že informace mohly být získány jiným, běžným způsobem (např. prostřednictvím sousedů, rodiny) dříve než vyšetřovatel zasáhl.
2. Výběr případů: Stevenson sbíral stovky až tisíce případů, ale publikoval jen relativně silné případy („cases suggestive of reincarnation“), což je někdy interpretováno jako selekce potvrzující očekávání („confirmation bias“).
3. Kulturní vlivy: Kritici tvrdí, že tam, kde společnost věří v reinkarnaci, jsou lidé více náchylní interpretovat určité chování dítěte jako „vzpomínku“ na minulý život, což může vést k přecitlivělosti na podobné případy. Stevenson sám připouštěl, že četnost hlášení závisí na kulturním prostředí.
4. Chybějící mechanismus: Ani Stevenson ani nikdo jiný nezavedli důkaz, jak by reinkarnace mohla fyzicky probíhat – nemají „vědecký mechanismus“, který by vysvětlil, jakým způsobem vědomí či paměť přechází mezi životy. To oslabuje jeho závěry, pokud je posuzujeme z hlediska standardní vědy.
Jaký je jeho závěr
Stevenson nikdy neproklamoval, že reinkarnaci dokázal s absolutní jistotou. Spíše tvrdil, že existují případy, které jsou navzdory všem běžným vysvětlením velmi sugestivní – že nejlepší vysvětlení pro některé silné případy může být reinkarnace. Připouštěl alternativy, například podvod, zkreslenou paměť, kulturní přenos informací.
Význam a dopad
Stevenson výrazně přispěl k tomu, že téma reinkarnace není pouze záležitostí náboženství nebo folklóru, ale může být studováno systematicky – rozhovory, ověřování, publikace ve vědeckých monografiích.
Jeho práce inspirovala další badatele – např. Jima B. Tuckera, který pokračoval ve výzkumu dětských vzpomínek na předchozí životy v University of Virginia.
Jeho publikace se často objevují v diskusích o mezích vědy, o tom, co je důkaz, co je anekdota, a jak se vyrovnat s jevy, které nevysvětlíme současnou vědou.
Závěr
Ian Stevenson byl výzkumník, který si vybral netradiční pole: reinkarnaci. Jeho práce přinesla mnoho případů, které jsou zajímavé, některé velmi silné, jiné méně. Ale důležitější než to, jestli reinkarnace „je“ nebo „není“ – je způsob, jakým Stevenson přistupoval ke sběru dat: snažil se být co nejpřesnější, skeptický, ověřovat, zdokumentovat a prezentovat své poznatky transparentně.
I když mnozí vědci zůstávají skeptičtí, jeho výzkum otevírá otázku, zda naše chápání vědomí, identity a smrti není většinou omezeno jen na biologickou perspektivu. Ať už je pravda jakákoli, Stevensonova práce zůstane jednou z nejvýznamnějších v moderním výzkumu fenoménu reinkarnace.
Zdroje:
Stevenson, I. Twenty Cases Suggestive of Reincarnation. University Press of Virginia, 1966 (2. vydání).
Stevenson, I. Cases of the Reincarnation Type (4 svazky). University Press of Virginia, 1975-1983.
Stevenson, I. Reincarnation and Biology: A Contribution to the Etiology of Birthmarks and Birth Defects. Praeger, 1997.
Stevenson, I. Where Reincarnation and Biology Intersect. Praeger, 1997.
Stevenson, I. European Cases of the Reincarnation Type. 2003.
Shroder, T. Old Souls: The Scientific Search for Proof of Past Lives. (journalistická kniha o Stevensonovi a jeho výzkumech)
