Článek
Jenže ještě v polovině 20. století byl vysokohorský horolezecký svět téměř výhradně mužským územím. Ženy byly často považovány za příliš slabé, emocionální nebo fyzicky nevhodné pro extrémní expedice. A právě v této době se objevila drobná Japonka.
Jmenovala se Junko Tabei. Měřila sotva 152 centimetrů, působila nenápadně a tiše, ale uvnitř měla odhodlání silnější než většina lidí kolem ní.
Dne 16. května 1975 se stala první ženou na světě, která stanula na vrcholu Mount Everestu. Její cesta se stala symbolem boje proti předsudkům, důkazem lidské vytrvalosti a inspirací pro miliony žen po celém světě.
Dětství malé dívky, která milovala hory
Junko Tabei se narodila 22. září 1939 v Japonsku, v době, kdy svět směřoval do druhé světové války. Byla nejmladší ze sedmi dětí a její rodina nebyla bohatá. Už jako dítě byla drobné a křehké postavy a okolí ji často vnímalo jako slabou a zranitelnou.
Poprvé se s horami setkala během školního výletu na sopku Nasu. Zážitek ji fascinoval. Zatímco jiné děti výstup vyčerpal, Junko v horách cítila zvláštní svobodu a klid. Tehdy ještě netušila, že jednou vstoupí do dějin.
Po válce bylo Japonsko zemí v obnově a od žen se očekávalo hlavně to, že budou dobrými manželkami a matkami. Horolezectví bylo považováno za mužský sport. Když Junko začala lézt po horách vážněji, často se setkávala s posměchem. Někteří muži jí říkali, že by měla zůstat doma a starat se o rodinu. Jiní tvrdili, že ženy na expedicích jen překážejí.
Jenže Junko měla jednu vlastnost, která ji provázela celý život -neuvěřitelnou vytrvalost.
Žena v mužském světě
Během studia anglické literatury v Tokiu se začala věnovat horolezectví intenzivněji. Připojila se k horolezeckému klubu, ale brzy zjistila, že ženy nejsou v tomto prostředí brány vážně.
Když se snažila najít spolulezce, mnozí muži ji odmítali. Někteří předpokládali, že hledá manžela, ne partnera pro lezení. Jiní prostě nevěřili, že žena může zvládnout náročné horské podmínky.
Právě proto se roku 1969 rozhodla založit vlastní ženský horolezecký klub Ladies Climbing Club Japan. Jejich motto bylo odvážné: „Pojďme na zahraniční expedice samy.“
V dnešní době může taková věta znít obyčejně. Jenže koncem 60. let šlo téměř o revoluci. Tyto ženy se rozhodly, že nebudou čekat, až jim muži dovolí lézt. Budou si organizovat expedice samy. Junko a její tým postupně zdolávaly stále náročnější vrcholy v Evropě i Asii. Jenže sen o Everestu, to bylo něco úplně jiného.
Hora, která zabíjela i legendy
Mount Everest je symbol lidských limitů. Vrchol leží ve výšce 8848 metrů nad mořem. Ve vyšších částech hory je tak málo kyslíku, že lidské tělo pomalu umírá. Horolezci čelí omrzlinám, lavinám, vyčerpání, halucinacím i výškové nemoci. Každý krok se může během chvilinky změnit v boj o život.
V době, kdy Junko plánovala expedici, byl Everest stále místem, kde umírali i elitní horolezci. První úspěšný výstup Edmunda Hillaryho a Tenzinga Norgaye proběhl teprve v roce 1953. Od té doby se na vrchol dostalo jen relativně malé množství lidí a nikdo z nich nebyl žena.
Když japonský ženský tým oznámil plán zdolat Everest, reakce byly často pohrdavé. Média i část horolezecké komunity expedici podceňovaly. Někteří sponzoři odmítali ženy financovat. Část veřejnosti považovala celý projekt za absurdní. Jenže Junko se nevzdala.
Výprava na střechu světa
Expedice začala roku 1975. Tým tvořilo patnáct japonských žen a několik šerpů z Nepálu. Už samotná cesta k hoře byla extrémně náročná. Horolezci nesli vybavení ledovci, přežívali v mrazech a postupně si zvykali na řídký vzduch.
Jenže pak přišla katastrofa Ve výšce kolem 6300 metrů zasáhla tábor lavina.
Stan, ve kterém Junko spala, byl smeten sněhem. Horolezkyně byly zasypány a několik minut bojovaly o život. Junko ztratila vědomí a později vzpomínala, že měla pocit, jako by ji něco drtilo obrovskou vahou.
Záchrana přišla doslova na poslední chvíli. Šerpové ženy vyhrabali ze sněhu. Některé členky expedice byly zraněné a výprava byla otřesená. Mnoho lidí by v tu chvíli expedici ukončilo. Junko se ale odmítla vzdát.
Ještě několik dní po lavině měla problémy chodit. Byla pohmožděná, vyčerpaná a zesláblá. Přesto pokračovala vzhůru.
Poslední kroky k vrcholu
Dne 16. května 1975 vyrazila Junko Tabei spolu se šerpou Ang Tseringem na závěrečný útok na vrchol.
Každý krok byl utrpením. Ve vysoké nadmořské výšce lidské tělo funguje na hranici přežití. Horolezci popisují, že i obyčejné nadechnutí působí jako byste se snažili nadechnout po náročném sprintu.
Junko později říkala, že během poslední části výstupu cítila obrovské vyčerpání, ale zároveň věděla, že stojí na prahu historického okamžiku.
Když konečně stanula na vrcholu Mount Everestu, stala se první ženou v historii, která dosáhla nejvyššího bodu planety.
Na vrcholu strávila jen několik minut. Ve zóně smrti, jak se v oblasti s minimem kyslíku říká, není bezpečné zůstávat dlouho. Ale těch několik minut změnilo dějiny.
Víc než jen horolezectví
Junko Tabei se po návratu do Japonska stala světovou senzací. Noviny po celém světě psaly o drobné Japonce, která dokázala něco, co před ní žádná žena nezvládla.
Jenže pro ni samotnou nebyla nejdůležitější sláva. Často říkala, že nechtěla být „první ženou na Everestu“. Chtěla prostě lézt po horách. Právě tím byla výjimečná. Byla tichá, skromná a působila téměř nenápadně. Přesto změnila způsob, jakým svět vnímal ženy v extrémních sportech.
Po jejím úspěchu začalo stále více žen věřit, že mohou vstupovat i do oblastí, které byly dříve považovány za čistě mužské.
Junko Tabei nezůstala jen u Everestu. Pokračovala v horolezectví po celý život a stala se první ženou, která vystoupila na nejvyšší vrcholy všech sedmi kontinentů.
Lezla i ve vyšším věku, navzdory zdravotním problémům. Dokonce i po diagnóze rakoviny pokračovala v cestování a podpoře ochrany přírody.
Velmi ji trápilo, jak se Everest postupně mění. Když horu navštěvovala později, šokovalo ji množství odpadků, které po expedicích zůstávaly. Aktivně podporovala ekologické projekty a upozorňovala, že komercializace Everestu ničí jeho jedinečnost.
Temná stránka Everestu
Když Junko lezla na Everest v roce 1975, byl výstup extrémně vzácný. Dnes se hora změnila.
Moderní technologie, komerční expedice a sociální sítě způsobily, že Everest se stal snem tisíců lidí. Každý rok vyrážejí na vrchol stovky horolezců, často bez dostatečných zkušeností.
Fotografie dlouhých front těsně pod vrcholem dnes obletěly svět. Hora se místy proměnila v přeplněnou cestu, kde lidé čekají hodiny ve smrtelně nebezpečných podmínkách.
Mnozí horolezci i historici připomínají, že v době Junko Tabei byl Everest ještě symbolem průzkumu a odvahy. Dnes je spíše symbolem komerce a turistického extrému.
Odkaz Junko Tabei
Junko Tabei zemřela roku 2016, ale její odkaz zůstává dodnes obrovský. Ukázala, že obrovské věci někdy dokážou ti nejméně nápadní lidé.
Její cesta byla o překonávání předsudků, strachu a hranic, které společnost často vytvářej kolem některých skupin lidí, zvlášť kolem žen.
Junko Tabei dokázala, že i ty nejvyšší vrcholy, ať ty fyzické nebo mentální, mohou být překonány krok za krokem, ať už jste silný muž, nebo drobounká žena.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Junko_Tabei)
Britannica.com (https://www.britannica.com/biography/Phantog)
EBSCO. com (https://www.ebsco.com/research-starters/women-s-studies-and-feminism/junko-tabei)
Lidé a hory (https://www.lideahory.cz/clanek/80-let-od-narozeni-junko-tabei-prvni-zeny-na-vrcholu-mt-everestu)
