Článek
Jeden z nejznámějších případů spojených s představou „falešné reality“ se stal ve Spojených státech v roce 2003. Když se na začátku daného roku v klidné čtvrti Oaktonu ve Virginii rozezněly policejní sirény, sousedé nechápali, co se mohlo stát.
Dům manželů Cookeových působil stejně mírumilovně jako jindy. Teprve později vyšlo najevo, že uvnitř se odehrál čin, který se stal jedním z nejznámějších příkladů toho, jak se filmová fikce může propojit s psychickou křehkostí člověka — a vyústit v tragédii.
Co se stalo 17. února 2003
Paul a Margaret Cookeovi byli známí jako dobrosrdeční lidé, kteří se sousedy vycházeli bez nejmenších problémů. V osudný večer mluvil Paul po telefonu se svou dcerou Tiffany, která byla na studiích mimo domov. V průběhu rozhovoru zaslechla ve sluchátku lupavé rány. Nejdřív tomu nepřikládala váhu, ale když se otec neozýval, začalo ji svírat neklidné tušení.
O několik minut později volal na tísňovou linku jejich syn, dvacetiletý Joshua Cooke. Jeho hlas byl chladný a bez emocí:
„Právě jsem zastřelil své rodiče.“
Podle oficiálních zpráv šel mladý muž do sklepa rodinného domu a zastřelil matku Margaret Ruffin Cooke (56) a poté svého otce Paula C. Cookea (51). Po činu dvakrát zavolal na tísňovou linku a přiznal se. Volal dvakrát. Jako by potřeboval potvrdit, že se událost skutečně stala.
Když policisté dorazili na místo, našli mladíka stát před domem, klidného, téměř až znepokojivým způsobem. V ruce držel plechovku coly, jako by vyšel ven jen na chvíli. Jeho rodiče leželi v suterénu — matku střelil dvakrát, otce sedmkrát, brokovnicí.
Joshua se k činu bez váhání přiznal.
Matrix jako únik — nebo jako záminka?
Vyšetřování brzy odhalilo, že byl silně fascinovaný filmovou trilogií Matrix. V jeho pokoji policie našla nejen plakáty, ale i dlouhý černý kabát, který připomínal ikonický Neoův outfit. Joshua trávil dlouhé hodiny hraním násilných her a sledováním filmů, o nichž mluvil jako o „své realitě“.
Jeho obhájci nejprve uvažovali o využití takzvané „Matrix defense““ — tedy tvrzení, že mladík věřil, že svět kolem něj není skutečný, a že žije v simulaci. Tento argument se na přelomu tisíciletí objevoval v několika případech, kdy pachatelé mluvili o falešné realitě a „probuzení z Matrixu“.
Psychiatři však nakonec potvrdili, že Joshua dokázal rozlišit fikci od skutečnosti. Nebyl od světa odříznut proto, že viděl film. Spíš film zapadl do jeho hlubšího, dlouhodobého psychického problému.
Přiznání a rozsudek
Cooke se nakonec k vraždám přiznal. V říjnu 2003 mu byl vyměřen trest přes čtyřicet let vězení. Soudce při vynesení rozsudku zdůraznil, že film nemůže být omluvou ani vysvětlením tak brutálního činu.
Závěrem:
Případ Josha Cookea i další podobné události jsou mrazivou připomínkou, že hranice mezi fikcí a osobní realitou může být pro některé lidi tenká. Při psaní o těchto událostech je důležité neztratit z dohledu lidský rozměr — oběti, rodiny i otázky ohledně duševního zdraví a odpovědnosti společnosti — a zároveň se vyvarovat jednoduchých vysvětlení, která by přičítala vinu výlučně popkultuře.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
The Guardian (https://www.theguardian.com/world/2003/may/19/usa.filmnews)
The Washington Post (https://www.washingtonpost.com/archive/local/2003/06/25/virginia-teenager-pleads-guilty-to-murdering-parents/b7d9ac19-56e7-49e0-a448-ea9f8b58fae7/)
Connection Newspapers (https://www.connectionnewspapers.com/news/2003/oct/01/matrix-defendant-sentenced-to-40-years/)
The Washington Post (https://www.washingtonpost.com/archive/politics/2003/05/17/escape-the-matrix-go-directly-to-jail/9cbda793-6af5-47a1-85ea-b1aa37afaac2/).
Wikipedia — Matrix defense
