Článek
Pro obyvatele severovýchodního pobřeží Japonska začal tento den jako obyčejný pátek. Během několika minut se však proměnil v tragédii, která otřásla nejen zemí vycházejícího slunce, ale i celým světem.
Toho odpoledne udeřilo jedno z nejsilnějších zemětřesení v moderní historii. Následovala obrovská tsunami, která smetla města z mapy. A jako by to nestačilo, přírodní katastrofa spustila řetězec událostí vedoucích k havárii jaderné elektrárny Fukushima – jedné z nejzávažnějších jaderných nehod od černobylské katastrofy.
Země, která se nikdy nepřestává hýbat
Japonsko leží na rozhraní několika tektonických desek a zemětřesení jsou zde běžnou součástí života. Místní architektura, infrastruktura i krizové systémy jsou na ně dlouhodobě připraveny. Přesto ani tak nedokázali zabránit tragédii, která přišla v březnu 2011.
Ve 14:46 místního času se země náhle začala třást. Epicentrum zemětřesení leželo asi 130 kilometrů od pobřeží v oblasti Tóhoku. Magnituda dosáhla hodnoty 9,0, což z něj činí čtvrté nejsilnější zemětřesení zaznamenané od počátku moderních měření.
Otřesy byly tak silné, že se některé části ostrova Honšú posunuly o několik metrů. V hlavním městě Tokiu se mrakodrapy houpaly jako stébla trávy ve větru. Lidé vybíhali z kanceláří a obchodů do ulic, zatímco se snažili udržet rovnováhu.
Ale skutečné nebezpečí se skrývalo v oceánu.
Vlna, která změnila vše
Přibližně padesát minut po zemětřesení dorazila k japonskému pobřeží tsunami. Nešlo o jedinou vlnu, ale o sérii obrovských vodních mas, které se valily rychlostí přes 700 kilometrů za hodinu.
V některých oblastech dosahovala výška vln až čtyřiceti metrů.
Tsunami překonala ochranné hráze, které byly považovány za dostatečné. Voda pronikla hluboko do vnitrozemí a během několika minut zaplavila města, silnice i zemědělskou půdu. Domy byly strhávány ze základů, automobily a lodě se střetávaly v chaotických proudech vody.
Celé čtvrti zmizely pod nánosy bahna a trosek. Konečný počet obětí zemětřesení a tsunami se vyšplhal téměř na 20 000 lidí.
A právě v té chvíli začal další, méně viditelný, ale neméně závažný problém.
Elektrárna bez elektřiny
Jaderná elektrárna Fukushima Daiichi leží přímo na pobřeží Pacifiku. V okamžiku zemětřesení byly tři její reaktory v provozu. Bezpečnostní systémy reagovaly správně – reaktory se okamžitě automaticky vypnuly.
Jenže i vypnutý reaktor potřebuje nepřetržité chlazení.
Po zemětřesení se sice spustily záložní dieselové generátory, které měly napájet chladicí systémy, ale krátce nato dorazila tsunami. Obrovská vlna zaplavila areál elektrárny a vyřadila jak generátory, tak elektrické rozvody.
Elektrárna se ocitla v situaci, kterou inženýři označují jako „station blackout“ – úplnou ztrátu napájení.
Bez elektřiny přestaly fungovat pumpy, které odvádějí teplo z reaktorů. Teplota v jejich nitru začala stoupat.
Přehřátí a exploze
Jak teplota rostla, voda v reaktorech se začala měnit v páru. Palivové tyče se přehřívaly a jejich kovový obal reagoval s vodní párou. Při této reakci vznikal vodík – vysoce výbušný plyn.
Vodík se postupně hromadil v budovách reaktorů.
Během následujících dnů došlo k několika explozím, které poškodily horní části reaktorových budov. Televizní záběry těchto výbuchů obletěly celý svět a vyvolaly obavy z další jaderné katastrofy.
Uvnitř reaktorů 1, 2 a 3 došlo k částečnému roztavení jaderného paliva. Do okolí se dostaly radioaktivní látky, především izotopy jódu a cesia.
Japonská vláda okamžitě vyhlásila evakuaci obyvatel v okruhu dvaceti kilometrů od elektrárny. Domovy muselo opustit více než 100 000 lidí.
Fukušima a Černobyl – dvě katastrofy, dva příběhy
Katastrofa ve Fukušimě je často srovnávána s havárií v Černobylu která se odehrála roku 1986.
Obě události byly klasifikovány na nejvyšším stupni mezinárodní stupnice jaderných nehod (INES 7). Přesto mezi nimi existují zásadní rozdíly.
Černobyl byl důsledkem kombinace konstrukční chyby reaktoru a lidského selhání při riskantním experimentu. Exploze zcela zničila reaktor a do atmosféry se uvolnilo obrovské množství radioaktivního materiálu.
Fukušima měla jiný scénář. Reaktory byly sice vážně poškozeny, ale jejich ochranné konstrukce zabránily katastrofě ještě většího rozsahu. Hlavní příčinou zde byla extrémní přírodní událost – kombinace silného zemětřesení a tsunami.
Také zdravotní dopady se výrazně lišily. Zatímco v Černobylu zemřely desítky lidí přímo na následky ozáření a tisíce dalších mohly být postiženy dlouhodobými následky radiace, ve Fukušimě nebyla potvrzena žádná smrt způsobená akutním ozářením.
Katastrofa, která ještě neskončila
Odstranění následků havárie je mimořádně složitý proces. V poškozených reaktorech zůstávají stovky tun roztaveného jaderného paliva smíšeného s konstrukčními materiály.
Kvůli extrémní radiaci nemohou do reaktorů vstoupit lidé, a tak musí většinu práce provádět speciální roboty. Inženýři stále vyvíjejí nové technologie, které by umožnily bezpečné odstranění tohoto materiálu.
Odborníci odhadují, že úplné vyřazení elektrárny z provozu může trvat 30 až 40 let.
Lekce z Fukušimy
Katastrofa z roku 2011 ukázala, že i technologicky vyspělá společnost může být zranitelná, pokud se spojí extrémní přírodní síly s technickými slabinami.
Po této události začaly mnohé země přehodnocovat bezpečnost svých jaderných elektráren. Některé státy zpřísnily bezpečnostní pravidla, jiné investovaly do modernějších ochranných systémů.
Fukušima tak není jen symbolem tragédie. Je také připomínkou, že lidský pokrok musí vždy počítat s nepředvídatelnými silami přírody.
A že technologie – jakkoli pokročilá – nikdy nemůže stát nad nimi.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Fukushima_nuclear_accident)
Britannica.com (https://www.britannica.com/event/Fukushima-accident)
World nuclear association (https://world-nuclear.org/information-library/safety-and-security/safety-of-plants/fukushima-daiichi-accident)
Liveschience.com (https://www.livescience.com/39110-japan-2011-earthquake-tsunami-facts.html)
