Článek
Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, známý pod krycím názvem Operace Anthropoid, představoval jeden z nejodvážnějších činů protinacistického odporu během druhé světové války. Nešlo pouze o vojenskou akci zaměřenou proti jednomu z nejmocnějších mužů nacistického Německa. Atentát měl obrovský politický, psychologický i morální význam a dodnes patří k nejdiskutovanějším událostem české historie.
Reinhard Heydrich nebyl obyčejným nacistickým funkcionářem. Patřil k nejbližším spolupracovníkům Adolfa Hitlera a Heinricha Himmlera a bývá označován za jednoho z hlavních architektů holokaustu. Kvůli své inteligenci, bezohlednosti a fanatické oddanosti nacistické ideologii si vysloužil přezdívky jako „pražský kat“, „blonďatá bestie“ nebo „muž se železným srdcem“. Když byl v září 1941 vyslán do Protektorátu Čechy a Morava, měl jediný úkol, a to zlomit český odpor a zajistit bezproblémové fungování protektorátní ekonomiky ve prospěch německé válečné mašinérie.
Reinhard Heydrich
Po svém příjezdu rozpoutal Heydrich brutální teror. Nechal vyhlásit stanné právo, zatýkat členy odboje a organizovat popravy. Během několika týdnů byly stovky lidí popraveny a tisíce dalších skončily ve věznicích a koncentračních táborech. Heydrich zároveň používal i promyšlenější metody. Snažil se část obyvatel uklidnit zlepšením zásobování a sociálních podmínek dělníků, protože potřeboval udržet výrobu v českých továrnách. Tato kombinace tvrdého teroru a pragmatické politiky činila z Heydricha mimořádně nebezpečného protivníka.
Československá exilová vláda v Londýně vedená prezidentem Edvardem Benešem si uvědomovala, že pasivita by mohla mít po válce katastrofální důsledky. Existovala totiž obava, že spojenci začnou považovat český národ za příliš loajální vůči Německu. Po okupaci Československa v roce 1939 sice vznikal domácí odboj, ale po Heydrichově nástupu byl tvrdě decimován. Beneš proto potřeboval výraznou akci, která by ukázala, že Češi nacistickou okupaci neakceptují.
Právě v této atmosféře vznikl plán na odstranění Reinharda Heydricha. Operaci připravovala československá exilová vláda ve spolupráci s britskou tajnou službou SOE. Pro atentát byli vybráni českoslovenští vojáci vycvičení ve Velké Británii, rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš.
Jozef Gabčík pocházel ze Slovenska a před válkou sloužil v československé armádě. Po okupaci odešel do zahraničí a postupně se dostal do Británie, kde absolvoval náročný výcvik. Byl považován za disciplinovaného a odhodlaného vojáka. Jan Kubiš pocházel z Moravy a stejně jako Gabčík patřil mezi příslušníky československé zahraniční armády. Oba muži byli dobře vycvičeni v sabotáži, střelbě i práci s výbušninami.
V noci z 28. na 29. prosince 1941 byli vysazeni na území protektorátu nedaleko obce Nehvizdy. Samotný seskok však provázely komplikace. Kvůli navigační chybě přistáli jinde, než bylo plánováno. Přesto se jim podařilo navázat kontakt s domácím odbojem a několik měsíců se skrývali na různých místech v Praze i mimo ni.
Příprava atentátu byla mimořádně složitá. Heydrich se pohyboval pod silnou ochranou a jeho denní režim nebylo snadné předvídat. Nakonec atentátníci využili skutečnosti, že Heydrich často jezdil otevřeným mercedesem bez výraznější eskorty. Nacistický pohlavár totiž věřil, že Češi jsou natolik zastrašení, že si na něj nikdo netroufne.
Jako ideální místo útoku byla vybrána ostrá zatáčka v pražské Libni poblíž tramvajové zastávky. Heydrichovo auto zde muselo výrazně zpomalit. Dne 27. května 1942 zaujali Gabčík a Kubiš své pozice. Krátce po půl jedenácté dopoledne se v zatáčce objevil Heydrichův vůz.
Gabčík vystoupil před automobil a pokusil se vystřelit ze samopalu Sten. Zbraň však selhala. V tu chvíli se celá operace ocitla na pokraji katastrofy. Heydrich místo okamžitého úniku přikázal řidiči zastavit a pokusil se na Gabčíka zaútočit. V rozhodující chvíli zasáhl Jan Kubiš, který po automobilu hodil speciálně upravený granát.
Výbuch poškodil zadní část vozu a střepiny zasáhly Heydricha do těla. Samotný výbuch nebyl obrovský, ale smrtelná zranění způsobily úlomky kovu a materiálu z čalounění auta, které pronikly do Heydrichova těla. Atentátníci následně uprchli.
Heydrich byl převezen do nemocnice na Bulovce. Zpočátku se zdálo, že přežije. Dokonce podstoupil operaci a jeho stav se údajně mírně zlepšoval. Nakonec však došlo k otravě krve a 4. června 1942 Reinhard Heydrich zemřel.
Smrt tak významného nacistického představitele vyvolala v Německu obrovský šok. Hitler zuřil a požadoval exemplární odvetu. Nacisté okamžitě rozpoutali rozsáhlé represálie, které patří k nejtemnějším kapitolám českých dějin.
Bylo vyhlášeno stanné právo a začalo masivní vyšetřování. Gestapo zatýkalo tisíce lidí. Každý, kdo mohl mít sebemenší spojitost s atentátníky nebo domácím odbojem, se ocitl v nebezpečí. Během několika týdnů byly popraveny stovky lidí.
Nejznámějším symbolem nacistické pomsty se stalo vyhlazení obce Lidice. Nacisté hledali jakýkoli způsob, jak zastrašit obyvatelstvo a demonstrovat svou moc. Na základě nepřímých a později vyvrácených podezření byly Lidice označeny za obec spolupracující s atentátníky.
V noci z 9. na 10. června 1942 obec obklíčily německé jednotky. Všichni muži starší patnácti let byli zastřeleni. Ženy byly deportovány do koncentračních táborů a většina dětí byla zavražděna v plynových vozech v Chelmnu nebo dána na poněmčení. Samotná obec byla srovnána se zemí. Domy byly vypáleny, hřbitov zničen a krajina přeorána tak, aby Lidice zmizely z mapy.
Jen o několik dní později postihl podobný osud také obec Ležáky, kde nacisté objevili vysílačku odbojářské skupiny. I zde byli obyvatelé povražděni a obec zničena.
Často se vede otázka, zda by k vyhlazení Lidic došlo, kdyby atentát na Heydricha nebyl proveden. Historicky lze říci, že Lidice byly přímým důsledkem nacistických represí po atentátu. Bez Operace Anthropoid by pravděpodobně k jejich vypálení v červnu 1942 nedošlo. Na druhou stranu je třeba chápat širší kontext nacistické politiky. Nacistický režim běžně používal kolektivní tresty, masové popravy a teror vůči civilnímu obyvatelstvu v celé okupované Evropě. Není tedy možné tvrdit, že české země by byly podobných zločinů dlouhodobě ušetřeny.
Diskuse o oprávněnosti atentátu se vede dodnes. Kritici někdy argumentují právě obrovskými civilními oběťmi a represáliemi. Jiní upozorňují, že nacistický režim nebylo možné porazit pasivitou a že atentát měl zásadní politický význam.
Ve skutečnosti měl atentát mimořádný dopad na mezinárodní postavení československého exilu. Spojenci začali československou exilovou vládu vnímat s mnohem větším respektem. Velká Británie a Francie následně odvolaly svůj podpis pod Mnichovskou dohodou z roku 1938, která umožnila rozbití Československa. To byl pro Edvarda Beneše obrovský diplomatický úspěch.
Atentát zároveň ukázal, že ani vysoce postavení nacističtí představitelé nejsou nedotknutelní. Reinhard Heydrich byl jedním z nejmocnějších mužů Třetí říše a jeho smrt měla významný psychologický efekt.
Po Heydrichově smrti začalo rozsáhlé pátrání po atentátnících. Gestapo nabízelo vysoké odměny a rozpoutalo síť výslechů, mučení a zastrašování. Odbojáři se skrývali v kryptě pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze.
Rozhodující zlom nastal po zradě parašutisty Karla Čurdy. Karel Čurda se přihlásil gestapu a za finanční odměnu prozradil informace o odboji. Jeho výpověď vedla nacisty ke stopám, které nakonec dovedly gestapo až ke kryptě kostela.
Dne 18. června 1942 obklíčily kostel stovky německých vojáků a příslušníků SS. Následoval několikahodinový boj, který se stal symbolem mimořádné statečnosti československých parašutistů.
Boje probíhaly ve dvou částech kostela. Část parašutistů bojovala na kůru chrámu, další byli ukryti v kryptě. Němci nasadili těžké zbraně, slzný plyn i pokusy kryptu zatopit vodou. Obránci však odmítli kapitulovat.
Když bylo jasné, že nemají šanci na přežití, rozhodli se parašutisté raději spáchat sebevraždu, než aby padli do rukou gestapa. Jejich odpor se stal legendou. Dnes je krypta chrámu svatých Cyrila a Metoděje jedním z nejvýznamnějších pietních míst české historie. Na zdech jsou dodnes patrné stopy po střelách z dramatického boje.
Zajímavostí je, že samotný Heydrich dlouho podceňoval bezpečnostní rizika. Často jezdil bez neprůstřelné ochrany a bez silného doprovodu. Někteří historici dokonce upozorňují, že právě jeho sebevědomí a pocit nadřazenosti výrazně přispěly k úspěchu atentátu.
Dodnes se diskutuje i o technických detailech útoku. Selhání Gabčíkova samopalu patří k nejslavnějším momentům celé operace. Existují různé teorie, proč zbraň nevystřelila. Mohla být špatně udržovaná, znečištěná nebo se zasekla kvůli konstrukčním problémům samopalu Sten, který byl známý svou nespolehlivostí.
Velkou roli v celé operaci hrála také pomoc civilistů. Bez podpory domácího odboje by atentátníci jen těžko přežili několik měsíců v okupované Praze. Mnoho obyčejných lidí riskovalo životy své i svých rodin, aby parašutistům poskytli úkryt, jídlo nebo falešné doklady.
Nacistické represe po atentátu byly obrovské. Odhaduje se, že během heydrichiády bylo popraveno nebo zahynulo několik tisíc lidí. Termín „heydrichiáda“ se používá právě pro období brutálních represí po atentátu.
Zároveň však atentát výrazně posílil morální odkaz českého odboje. Ve světě byl vnímán jako důkaz, že Češi aktivně bojují proti nacismu. V době, kdy velká část Evropy byla okupována, představovala Operace Anthropoid mimořádně odvážný čin.
Po válce se z atentátníků stali národní hrdinové. Jejich příběh byl připomínán v knihách, filmech i dokumentech. Komunistický režim po roce 1948 však některé aspekty odboje interpretoval podle vlastních ideologických potřeb. Přesto zůstával Gabčík, Kubiš a jejich spolubojovníci symbolem odporu proti totalitě.
Atentát inspiroval také řadu filmových zpracování. Mezi nejznámější patří film Anthropoid z roku 2016 nebo český snímek Atentát režiséra Jiřího Sequense. Každé zpracování se snaží zachytit nejen samotný útok, ale i atmosféru okupované Prahy a psychické napětí, kterému atentátníci čelili.
Historici dnes většinou hodnotí Operaci Anthropoid jako jednu z nejvýznamnějších odbojových akcí druhé světové války. Nešlo pouze o vojenský zásah proti vysokému nacistickému představiteli, ale o čin s obrovským symbolickým významem.
Smrt Reinharda Heydricha měla dopad i na samotné nacistické vedení. Heydrich byl považován za mimořádně schopného organizátora a někteří historici spekulují, že mohl patřit mezi možné Hitlerovy nástupce. Jeho odstranění tak představovalo citelnou ztrátu pro nacistický aparát.
Operace Anthropoid zároveň připomíná složitost morálních rozhodnutí během války. Atentát vedl k hrozným represím a smrti nevinných lidí, ale zároveň přispěl k mezinárodnímu uznání československého odboje a stal se symbolem boje proti tyranii.
Dodnes patří atentát na Reinharda Heydricha mezi nejvýznamnější momenty českých moderních dějin. Příběh Gabčíka, Kubiše a jejich spolupracovníků ukazuje, že i malá skupina lidí může zasáhnout do běhu dějin. Zároveň připomíná cenu, kterou okupované národy během druhé světové války zaplatily.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Anthropoid)
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Reinhard_Heydrich)
Památník Lidice (https://www.lidice-memorial.cz/)
Vojenský historický ústav Praha (https://www.vhu.cz/exhibit/pripominka-atentatu-na-zastupujiciho-risskeho-protektora-reinharda-heydricha/)
Britannica.com (https://www.britannica.com/biography/Reinhard-Heydrich)
Youtube.com (https://www.youtube.com/watch?v=JoW18eFFf3o)
